Agnieszka Holland tentokrát před kamerou

Při vyslovení jména polské režisérky Agnieszky Holland si jistě mnozí z posluchačů FF UK vzpomenou na její přímost, jiskru v oku a jasně formulované názory. Loni v lednu ve Velké aule představila Hořící keř, trilogii odrážející situaci v Československu po činu Jana Palacha.

O rok později, také 16. ledna, byl v kině Lucerna uveden dokument Návrat Agnieszky H. Krystyna Krauze, polská dokumentaristka, v 80. letech spojka mezi Chartou 77 a Solidaritou i velká propagátorka českého dramatického umění v Polsku, v něm přiblížila režisérku, která před kamerou stojí málokdy.

Samotná premiéra zakončila první den vzpomínkových akcí na rok 1969 i na události Palachova týdne roku 1989, během nějž Knihovna Václava Havla spolu se Studentskou radou FF UK organizovala pietní akt a následný pochod Prahou. Uvedení dokumentu nebyl přítomen nikdo z tvůrců, ale režisérka z cesty po Indii vzkázala, že dnes večer se jí plní poslední ze tří přání, totiž možnost natáčet, poznat Agnieszku Holland a uvést svůj snímek v nejkrásnějším kině světa, v Lucerně.

Film se nesoustředí pouze na život dívky, která začíná v 60. letech studovat v cizí zemi, ale souběžně s linkou jejího příběhu sledujeme dění v Československu. Procházíme tedy pavlačí domu, kde bydlela, poznávajíce pražskou architekturu, její nebojácné a leckdy drze svérázné postoje se odráží mimo jiné v provokacích vůči vojákům okupujícím od srpna 1968 zemi. Svou neohroženost prokáže i ve zkoušce nejtěžší, šestitýdenním věznění v Ruzyni.

Zároveň nás Agnieszka Holland svým nadhledem neustále ujišťuje, že nejhorší je zůstat spokojeně v konformismu, neptat se a ztratit touhu objevovat a poznávat. Film tak symbolicky končí na letišti, kde nás vzdalující se režisérka jakoby zve k vyjití, zvedá z pohodlného sedadla a svým příznačným mrknutím povzbuzuje k rozhodnutí.