Jitčina bibliofilní dobrodružství

Správný student musí v předvánočním čase myslet nejen na dárky, ale i na to, co nastane potom. Zkouškové období přijde letos proklatě brzy a já se chci vyhnout tlačenici mezi regály, kde nenechavé ruce spolužáků často zabloudí mimo hřbety knih. Chápu je, jsem kus, ale snášet pak nenávistné pohledy žárlivých spolužaček bych si raději odpustila.

K jednomu zápočtu potřebuji načíst knihu od Umberta Eca a tu jsem si také šla půjčit. Protože nejsem skeptik, utěšovala jsem se, že přeci nezažiji něco podobného jako jistý student L. v knihovně anglistiky a amerikanistiky. Našel si v lístkovém katalogu číslo vybrané knihy o indiánech, ale knihovnice mu donesla povídky od Oscara Wilda. Když namítl, že to úplně nesedí, dozvěděl se, že číslo je v pořádku. Nakonec prý knihovnice pod tíhou nezvratných důkazů uznala, že bude zřejmě v katalogu chyba. Když zhruba po půl hodině společnými silami správné číslo k indiánům dohledali, bylo nebohému studentovi sděleno, že kniha se bohužel nachází v jiné místnosti, kde právě probíhá výuka, tudíž knihu dostal až za další hodinu.

Doufala jsem, že budu mít větší štěstí, zvlášť s tak známou knihou – Skeptikové a těšitelé, které má jistě škola mnoho výtisků. Ale do které knihovny na FF zajít, když máme tak veliký výběr? Mohla bych nad tím vyzrát pomocí internetu! V on-line katalogu jsem zjistila, že má kniha je hned v několika různých knihovnách a všechny „na místě“. Paráda! Bylo to snazší, než jsem čekala.

Dopoledne jsem vyrazila do dvojknihovny andragogiky a kulturologie. K mému překvapení však nesídlí v Celené jako obě tyto katedry. Vydala jsem se tedy na hlavní budovu, kde mě zkušenější kolegyně poslala do dvora. Prošla jsem jím a vydala se za šipkami. Bylo to jako hrát nějakou bojovku. Postupně jsem se dostávala do stále méně a méně známých míst… Konečně jsem se ocitla v knihovně. Po chvíli prožité radosti však přišel náhlý zlom! Kniha byla vypůjčená! Nevadí, klid. Mám v záloze ještě několik dalších knihoven.

Když už jsem byla na hlavní budově, odebrala jsem se k ufaru. Snad nebudou mít pro změnu filozofové a religionisté knihovnu v Celetné. Neměli! U vchodu mě překvapily bezpečnostní detektory. Skoro jako v obchodě! Konzumní myšlenky na to, co všechno bych měla nakoupit, jsem však rychle pustila z hlavy a opět se naladila na intelektuální vlnu. Potřebuji knihu! Dozvěděla jsem se, že pokud si ji chci půjčit, musím počkat. Ale ne několik minut či hodin. Dní až týdnů! Prý mi ji rádi připraví, ale až k ní připraví jakési číslo a zpracují ji do systému či co. Přesné důvody jsem už nevnímala, odkládat ono půjčení jsem nechtěla, a odešla jsem proto směrem ke knihovně romanistiky, kterou jsem měla jako náhradní plán mého náhradního ufarskeho plánu. Bohužel jsem se netrefila do otevírací doby tohoto pracoviště.

Zpět tedy do Celetné! Začínala jsem se cítit jako v bludném kruhu. Snad mě zde zachrání knihovna pedagogiky! Zpočátku to vypadalo velice nadějně, kniha zde skutečně byla. Slečna knihovnice mě vyzvala, abych neprodleně předložila čtenářský průkaz. Čtenářský průkaz? Znejistila jsem… Ano, čtenářský průkaz do knihovny pedagogiky! Nic takového jsem neměla, ale velkoryse jsem slečně oznámila, že si ho zde klidně nechám kvůli Ecovi zařídit. Vyplnila jsem jméno a vše ostatní. Prý ještě jedna maličkost – prokázat se jako studentka. Nonšalantně jsem vytáhla studentský průkaz. Místo úspěšné registrace a přijetí do čtenářské obce pedagogů však přišla ledová sprcha! Průkaz nestačil, byl potřeba index! Ten u sebe nosím jen o zkouškovém…

A tak jsem se vydala na poslední ze všech zjištěných míst. Knihovna estetiky, má poslední naděje, světlo na konci tunelu! Zaťukala jsem na dveře a vlezla do malého stísněného kamrlíku. Podívaly se na mne dva páry očí plné nedůvěry. Poněkud nejistě jsem se zeptala, zda si mohu půjčit knihu. Ačkoliv jsem byla v knihovně, zněla tato má otázka kupodivu zcela nemístně. Po chvíli zlověstného mlčení se ozvalo: Vy ale nejste z estetiky, že? Má neoborovost byla okamžitě odhalena. Eca máme… ale pro vás pouze prezenčně! Nenechám se přeci takhle ošidit a trvala jsem na tom, že knihu potřebuji domů. Jestli chci knihu domů, tak si ji mám jako studentka půjčit v Klementinu. Ale já jsem studentka FF a toto je knihovna FF, proč bych musela jinam? Estetičtí knihovníci mě však vyvedli z mého studijního bludu: Knihovny na FF jsou totiž prý určeny pedagogům a nikoliv studentům. A s touto úplně novou informací jsem odešla do Městské knihovny. Skeptiky a těšitele si zarezervovala v Koniáši a když budu mít štěstí, budou za jeden až dva měsíce k dispozici…

Jitka K., studentka FF UK