Kabarety nejsou jen nahý ženský, potvrdí vám to i Divadlo v Dlouhé

Vydejte se s námi na cestu za historií pravých Kabaretů, která nekončí nikde jinde než v Divadle v Dlouhé při neuvěřitelně kreativním a inspirativním představení Kabaret Kainar-Kainar.

Paříž – kolébka kabaretů

Jestli si při slově KABARET vybavíte pouze známou bílou limuzínu nejmenovaného pražského podniku, jste na špatné cestě. Ano, to je sice taky kabaret, ale ne v pravém slova smyslu a už vůbec ne v tom původním. Jde o přenesený název na základě těch nejhorších možných podobností – polonahých žen a zábavy. Tuto podobu však kabaret vlastně nikdy neměl.

Jak si tedy pravý kabaret představit? Historie tohoto typu divadelního představení, které se od klasické činohry odlišuje zejména důrazem na muzikálnost, vtip a kreativitu, sahá až do 1. poloviny 19. století. Není náhodou, že první známé kabaretní představení vzniklo v Paříži na Monmartru. Jmenovalo se Chat Noir a nepodobalo se ničemu, co bylo do té doby performálně představeno.

Ženy, jídlo zpěv

Charakteristickým rysem se stala již zmíněná kreativita. Jen ta umožňovala skloubení několika podstatně odlišných druhů umění. Zpěv, tanec, divadlo, recitace a mnoho dalších. K tomu patřilo také dobré jídlo a pití, příjemná společnost a smích. Na sebe navazující scénky a střípky složené z písní, básní a divadelních útržků umožňovaly vícerozměrný a nevšední zážitek, spojený především s vyšší společností a tím pádem i s jakousi společenskou prestiží, na kterou se tehdy velice dbalo. Ta jim překvapivě zůstala dodnes, kabaret je v celé Francii považován za speciální zážitek, avšak mnoho z nich je vytvářeno především pro turisty a kvalitativně je nelze srovnávat.

Barevná Červená sedma

Přesuňme se ale do našeho rybníčku a zaměřme se na naši historii kabaretů, která však začala o pár desítek let později. Jednalo se o skupinu nadšenců, kteří si říkali Červená sedma. Skládala se především z herců a muzikantů, které už nebavila konzervativní divadelní tvorba a rozhodli se tvořit něco jiného, alternativního. Mezi ně patřil například Vlasta Burian či Eduard Bass. Na základě známého francouzského vzoru vytvářeli zajímavě pojatá představení obsahující všechny již zmíněné atributy kabaretu a setkávali se s výjimečným úspěchem.

Smích a humor? Ne, děkujeme.

Jenže pak nastala krušná doba (samozřejmě nejen pro kabarety jako takové, což s tím však souvisí) a všechny podobné typy divadelních představení byly zrušeny a zakázány. Doba nepřála ani vtipu, ani originalitě, a samozřejmě ani sarkasmu a parodii. Možná i tento fakt zkreslil naše povědomí o kabaretech samých, či varieté, jak se jim u nás někdy říkalo.

Vian-Cami, Prévert-Bulis…

To změnil až stálý soubor Divadla v Dlouhé před více než deseti lety. A jak byla tato změna v šedých a ponurých vodách české divadelní scény vítána! Tím nejzajímavějším a asi i nejlepším se stal populární Kabaret Vian-Cami, který se hrál více než deset let a pokaždé byl okamžitě a naprosto vyprodán. Hlavní role se ujal Jan Vondráček, kterého v Dlouhé můžete vidět například v představení Lhář, a ztvárnil ji nezapomenutelně. Mezi dalšími účinkujícími se objevil další stálý člen souboru Divadla v Dlouhé Martin Matějka či Martin Tesař. Představení, které mělo úplně všechno a ještě víc. Naprosto nezapomenutelné.

Jako další z této kabaretní série zmiňme Kabaret Prevért-Bulis. Od prvního zmíněného se liší větší melancholičností, ale i hloubkou, kvůli čemuž se zřejmě nestal nikdy tak úspěšným jako jeho „starší brácha“ Vian-Cami.

Pár dobrejch fláků od Pepíka Kainara

Posledním, nejnovějším kabaretem z Dlouhé je představení Kabaret Kainar-Kainar. Jak je patrné už z názvu, vůbec poprvé se nebude jednat o tvorbu dvojice autorů, ale jediného. Josefa Kainara. Českého básníka, dramatika, prozaika, jehož tvorbu můžete znát především z písní Vladimíra Mišíka, který zhudebnil jednu jeho básnickou sbírku. Třeba Stříhali dohola malého chlapečka. Zde se však o něm dozvíte mnohem více. Všechno, co během tohoto představení uslyšíte, napsal Josef Kainar, geniální umělec, na kterého bychom měli být hrdí.

Co si dáte?

A jak tedy toto netradiční představení probíhá? Na co se připravit? Pokud jste nikdy nenavštívili kabaret či něco jemu podobného, měli byste se připravit především na neformálnost a nekonvenčnost. Představení se neodehrává v sále, ale předsálí, ve foyer, hned vedle divadelního baru. Tušíte správně, i on bude představovat důležitou součást vašeho zážitku. Sedíte totiž u stolečků, takže si můžete vzít pití (i jídlo) s sebou a konzumovat ho během vystoupení, navíc si budete moci objednat i v rámci představení. Ale to bych předbíhala.

Tři hodiny během pěti minut

Dalším velmi netradičním a důležitým rysem je blízkost „pódia“. Herci jsou vzdáleni pouze několik desítek centimetrů od prvních stolečků, a tedy i od diváků samotných, takže již od začátku panuje velmi uvolněná a příjemná atmosféra. Navíc herci zasahují i do prostoru mezi diváky, čímž boří bariéry i hranice a umocňují beztak intenzivní zážitek z téměř tříhodinového představení. Tři hodiny plné písní, básní i scének z Kainarova pera. Než se člověk vzpamatuje, je přestávka, a než si znovu stačí uvědomit, že už začala druhá půlka, probíhá spontánní děkovačka, nejdelší, jakou jsem v životě zažila. Herci se vraceli snad desetkrát.

Ubu se vrací

Představení je napěchované mnoha různými typy scének, což je další důležitý rys těchto představení – kombinování smíchu a pláče a hra s emocemi. Nejdříve se nemůžete nadechnout smíchem, který nezadržitelně plyne z vašeho nitra, ale vzápětí přijde báseň k zamyšlení, tak smutná, že vám z očí vytrysknou slzy. A to je na tomto představení tak nádherné. Má všechno. A navíc je prošpikováno scénkami z absurdního dramatu Ubu se vrací, při kterých si budete připadat jako na jiné planetě.

Víc vám neřeknu, ochudila bych vás o spoustu překvapujících momentů, na kterých mimo jiné toto představení stojí. Snad jen pár posledních slov: Pokud chcete zažít něco opravdu nevšedního, na co budete celý život vzpomínat, neváhejte a kupte si lístky na Kabaret Kainar-Kainar. Nejen, že je budete mít jako studenti za poloviční cenu, ale ještě si rozšíříte obzory a strávíte večer v jiném světě. Ve světě kabaretů, který když vás jednou vtáhne do sebe, už vás nikdy ne(o)pustí.