Komparatistika v pohybu aneb Nazírejme problémy z různých perspektiv

Těší vás interdisciplinární přístup k problému? Promýšlíte otázky z různých úhlů? Rádi myšlenky propojujete a jste zastánci teze, že meze jednoho oboru nejsou pevně dané, ale dílčí témata se mohou vlamovat do různých odvětví? Pokud jemně pokyvujete hlavou, mohl by vás zaujmout přednáškový cyklus Komparatistika v pohybu: možnosti, perspektivy a přesahy v současném zkoumání literatury, který v tomto semestru vypsal Ústav české literatury a komparatistiky.

V osmi setkáních budou posluchačům předestřena jak témata věru srovnávací (Mojžíš v německé literatuře), tak taková, jež mohou nést přízvisko „věčná“ (Jak dnes chápat kánon a kam s ním) či založená na intermediálním konceptu (Inventing Historical Truth on the Movie Screen). Dalším lákadlem jsou bezesporu přednášející, již přijíždějí jednak z univerzitních měst českých (Olomouc, Brno), jednak z akademického prostředí zahraničního (University of Turku, Finsko; Universität Leipzig ; California Institute of Technology, Los Angeles).

Další specifika přednáškového cyklu, ale i pozice literární komparatistiky v Čechách poodkryjí v krátkém rozhovoru dr. Tomáš Jirsa a dr. Josef Hrdlička, kteří kurz pořádají.

Čím jste se řídili při výběru přednášejících?

Během příprav projektu, který se snažíme koncipovat dlouhodobě (a do budoucna bychom rádi, aby se na něm aktivně podílely i jiné obory), jsme došli k závěru, že by stálo za to konfrontovat domácí a zahraniční badatele na jedné půdě. Domluvit pozvání ze zahraničí je samozřejmě o něco složitější, proto mají zatím převahu domácí odborníci. Projekt byl v tomto roce podpořen z rozvojových prostředků univerzity, což nám umožnilo zvát významné přednášející z dalších českých univerzit, ale také ty, kteří dnes působí v zahraničí (jako Tomáš Glanc či Viola-Parente Čapková). V příštím semestru se pokusíme zaměřit na výrazné osobnosti z naší fakulty. Konkrétně pak oslovujeme vědce, jejichž práci známe, konzultujeme výběr s ostatními kolegy a shromažďujeme informace o odbornících ze spřízněných oborů (filologie, estetika, filozofie), které by bylo možné oslovit. Ne každému se samozřejmě termín pozvání hodí, nicméně zatím se setkáváme s veskrze kladnými reakcemi.

Vidíte nějaký podstatný rozdíl mezi českým a zahraničním přístupem k literární komparatistice?

Jakkoli má v České republice komparatistika svou tradici (počínaje osobností evropského formátu, Václavem Černým, a celou řadou dalších, jimž je komparativní přístup více či méně blízký, jako Oldřich Král, Vladimír Svatoň, Jiří Pelán, Daniela Hodrová nebo Miroslav Petříček), je to spíše menší obor a těžko tedy hovořit o nějaké škole, která by byla tematicky a metodologicky jasně profilovaná. Zvláště v mladší a střední generaci, která se formovala po roce 1989, je tu celá řada výrazných badatelských i pedagogických osobností, často s dlouholetými zkušenostmi ze zahraničních univerzit, a ti všichni samozřejmě soustavně sledují, co se v zahraničním kontextu jejich oboru děje. Kromě toho se dnes celé studium literatury mění, velmi aktivně vystupují jiné obory nebo směry (gender studies, areálová studia, postkolonialismus, transnacionalismus ad.), v nichž je komparativní přístup běžný.

Jak byste komentovali setkání, která v rámci přednáškového cyklu proběhla?

Z prvních tří přednášek máme zatím výborný dojem. Sešlo se poměrně hojné a zainteresované publikum a intenzivní diskuze (které v obou případech pokračovaly ještě mimo stěny fakulty) svědčí o tom, že přednášky vzbudily zájem. Doc. Jiří Špička, který pravidelně vystupuje takřka po celé Evropě a jehož přednáška byla věnována dílu Petrarky, hned na úvod s potěšením podotknul, že to je poprvé, co přednáší v Praze. Je to pro nás čest, že můžeme dát odborníkům z ČR i zahraničí tento prostor.

Na jednotlivá setkání jste srdečně zváni (jejich program je možno si prohlédnout zde). Vždyť podhoubím naší fakulty by mělo být společné vykročení na cestu hledání, nacházení nových a nových otázek a otevřené prostředí diskuse.