Fejeton: Opožděné České dráhy

Každá sranda jednou končí. Přežít pár měsíců přednášek (rozuměj podepírání hlavy a kochání se výhledem na Hradčany) a potom nějaké zkouškové období, no drazí, to dnes už umí každý. Ale koho z nás napadlo, jaká hrůza nás čeká potom. Dva měsíce prázdnin. Dva měsíce plné závislosti na dopravních podnicích. ČD a ČSAD. Horor a hrůza. Krev a pot.

Lepší pozdě nežli později, že? Nestačí jim, že se nás natrápili během celého roku, oni si nedají pokoj ani o prázdninách. Bájné a klidné cestování za vysněným prázdninovým cílem? V ČR? Nechtějte mě rozesmát.

Jen ať se přihlásí ten, který nikdy nemusel čekat tři hodiny na další vlak, protože se výpravčí spletli a omylem vypravili rychlík dříve, kdo nikdy nezažil nečekanou výluku, kdy se do jednoho autobusu muselo vejít celé osazenstvo dvouvagónového motoráku nacpaného až k prasknutí, kdo nikdy nemusel sedět vedle paní, která nosí při ruce balík papírových kapesníků, kterými setře špínu z celého kupé včetně vašich bot.

Ale všechno toto má i své výhody. Kolik známostí vzešlo z cestování. Aby ne. V narvaném vlaku při stání na chodbě je těžké se neseznámit, když jste s ostatními cestujícími na sobě nalepeni jako milenci na třetí schůzce. Byl pozdní večer – první máj – večerní máj – byl lásky čas. Vtom se ještě kolem vás šarmantně protáhne průvodčí, takže se sardinkový stav přemění na smrštění atomů. A letní romance může bujet. I na případné následky ČD myslí: „Kupé pro matky s dětmi je řazeno v přední části vozu.“

České dráhy nejsou tak špatné. Snahu jim nelze upřít, jen je škoda, že místo rutiny nastane udivení, když člověk přijede na čas na dané místo daným prostředkem bez výluky. Já vám fandím, České dráhy, a snad svými historkami o potížích s vlaky budu bavit svá vnoučata, která mi nebudou věřit, stejně jako já jsem nevěřila těm, kteří říkali, že stáli frontu na banány.

Dáša Beníšková
studentka bohemistiky
dasa.beniskova [zavináč] seznam.cz