Pražský majáles a Majáles studentů, nebo Pražský majáles kontra Majáles studentů?

Již několik let probíhá v Praze na jaře tzv. Pražský majáles. Podle organizátorů se má jednat o slavnost vycházející ze studentských tradic, která ovšem zahrnuje také moderní prvky, včetně stále rozrůstající se nabídky zábavy a inovací. Lze říci, že do nedávné minulosti tato událost nevzbuzovala mimořádnou pozornost nad rámec zájmu o zábavně-hudební akci, která provází každý festival. Od minulého roku je tomu jinak. Poté, co se v roce 2013 uskutečnil první ročník Studentského majálesu, je jejich souběžná existence stále více vnímána jako konkurence, což se projevilo například v článku s názvem Duel, otištěném v časopisu Sociál z dubna 2014. V tomto článku bych se rád pokusil o poněkud objektivnější pohled. Pražský majáles, resp. Majáles 2014, má být dle propagačních materiálů studentskou oslavou jara. Jak je tomu ale ve skutečnosti? Majáles 2014 zřetelně vykazuje záměr poskytnout především zábavu, a to dokonce „obrovskou porci“. Všechno je líčeno v superlativech: 30. duben má být „nejlepším dnem v roce“, mají tam být nejlepší – nikoli jen přední – umělci, je poukazováno na rozsah příležitostí k zábavě a na technické novinky (praha.majales.cz, propagační materiály). Majáles 2014 za sebou nepochybně má velké zázemí včetně reprodukční a dopravní techniky i finančních zdrojů (náklady na poslední ročník dosahují řádově desítek, možná set milionů korun), a to nemluvě o propagaci, o čemž se může přesvědčit každý občan Prahy: pohled na plakátovací plochy, včetně sloupů veřejného osvětlení, je toho důkazem. Na samostatnou studii by vydal rozbor jazykové stránky propagačních materiálů, neboť vynalézavost v oblasti jazykových novotvarů je vskutku mimořádná. V čem ale PR Majálesu 2014 představuje skutečně rozsáhlý převrat, je oblast metrologie, organizátoři totiž projektují a měří zábavu na tuny: „ Hudba není jediným nositelem zábavy. V zónách škol je připraveno několik tun atrakcí, chilloutů, překvapení a nenapodobitelné atmošky.“ Zábava samotná není vůbec nic špatného. Což nemění ani skutečnost, že v minulosti měli lidé (a nejen studenti) daleko silnější motiv k oslavě jara, protože při tehdejší úrovni znalostí a technických prostředků – hovoříme-li o době vrcholného středověku, kdy na českém území vznikla první univerzita – bylo zimní období velmi těžkou zkouškou a přežít zimu se zdaleka nemuselo podařit každému. Ostatně humor, nedílná součást tradičních majálesových oslav, je významným prostředkem v boji proti jakékoli zaslepenosti a fanatismu, což jsou vlastnosti jsoucí v příkrém rozporu s kritickým myšlením. A tím by se studenti měli vyznačovat především. Je tedy otázkou, zda tradici majálesu a jeho odkaz lépe vystihuje Pražský, nebo Studentský majáles. Studentský majáles je organizován převážně svépomocí několika desítek aktivních studentů, a to za použití minimálních finančních prostředků. Spoléhá především na vlastní tvůrčí vklad účastníků, byť organizační tým samozřejmě existuje i v rámci Studentského majálesu. Nechce se vyhýbat ani aktuálnímu společenskému dění. A priori se však nevěnuje nějakému konkrétnímu tématu, jak tomu bylo v minulosti. Například v roce 1956 vzešla z majálesu petice za přehodnocení „bratrského“ vztahu k Sovětskému svazu. Zde je nutno ocenit především skutečnost, že tato iniciativa vznikla v době, kdy ještě chyběla zjevná negativní zkušenost se sovětskou totalitou, kterou přinesl až srpen 1968, a vstřícný poměr k SSSR byl po roce 1945 nediskutovatelnou konstantou i mezi politiky nekomunistických stran. Odlišný postoj musel být tedy projevem nejen odvahy, ale i prozíravosti. Sluší se dodat, že v současnosti netvoří hlavní zdroj uniformizace myšlení mocenský nátlak, nýbrž vlastní pohodlnost, snadná dosažitelnost řady věcí a proces schematizace v pohledu na události bývá navíc poměrně skrytý, takže jej není snadné odhalit. Jak tedy nahlížet na Majáles 2014? Velmi poučný je propagační snímek, na kterém je zachyceno shromáždění mladých lidí před velkým pódiem, které je od nich odděleno kovovými zábranami. Myslím si, že tato fotografie nejlépe vystihuje povahu Pražského majálesu. Je to totiž akce pojímaná ve stylu „my a oni“, a to v tom smyslu, že program Pražského majálesu je předem určen, a tudíž jsou jasně vymezeni poskytující a konzumenti. Žádná aktivita návštěvníků se nepředpokládá, resp. kdyby k ní náhodou došlo, tak je už prostřednictvím propagačních materiálů dáváno důrazně najevo, že nebude nijak významnou součástí. Stánky jednotlivých vysokých škol mají velmi omezený repertoár. Návštěvníci mohou zavítat ke stánkům nabízejícím mimo jiné „sexy pooly dance“, „chillout“ a „drinks“. Pouze UK má taneční workshopy a také exhibice extrémních sportů, což je jistě zásadní strategie pro podporu studentských hodnot. Ostatně i program na webu slibuje

„Studentské město snů aneb studentské zóny vysokých a středních škol, kde neplatí tradiční pravidla a vše je podle nás“ (pozor „nás“, nikoli podle „vás“). V úvodu byla položena otázka, zda se jedná o konkurenci. Možná v tom ohledu, kterou akci navštíví více zájemců. Mám ovšem dojem, že jiný problém nenastane. Zájemce si obě akce zřejmě přetahovat nebudou. A pokud se jedná o odkaz studentských tradic, tak tam se, žel, o žádnou konkurenci nejedná ani v nejmenším. A to proto, že Pražský majáles žádnou aktualizaci studentských tradic a jejich odkazu nepředstavuje. Je to příval zábavy, v němž účastník konec konců nebude mít čas myslet na nic jiného. Bude pobíhat od atrakce k atrakci a požívat jednu porci zábavy za druhou. Časopis Studenta (č. 37, duben 2014) návštěvníkům Pražského majálesu doporučuje „pohodlné oblečení, ve kterém vydržíte obíhat všechny stánky a bavit se až do rána“. A to je patrně ta největší škoda. Na rozdíl od této koncepce Majáles studentů, rozsahem nepochybně skromnější, dává studentům příležitost k vlastní inciativě a seberealizaci. Ano, dává příležitost. To ovšem neznamená, že bude nevyhnutelně představovat kvalitní pochopení a rozvinutí odkazu studentského hnutí. Ani zde nelze vyloučit to, že se změní v místo konzumace „drinků“ a sledování různých vystoupení bez zpětné vazby, jenom v menším množství a méně hlučně, bez velkých efektů. Možná, že to bude „malý“ majáles, zmenšenina toho „velkého“. Osud Studentského majálesu, a to je zásadní rozdíl oproti Pražskému majálesu, však mají jeho návštěvníci ve své moci.

A měli by ji využít co nejlépe. Nikdo jim v tom, na rozdíl od minulosti, nebrání. Autor: Valentýn Plzák Informace o událostech r. 1956 byly čerpány z knihy Daniel-Kavka-Machek: Populární kultura v českém prostoru, 2013, str. 214. Za obeznámení s touto knihou děkuji spoluautoru Tomáši Kavkovi.