Vyšší zisky versus omezování svobody

V roce 2012 se podle mnohých blíží konec světa. Daleko pravděpodobněji se však dočkáme zásadního omezení možnosti ilegálně a beztrestně stahovat autorsky chráněný obsah. Připomeňme si letošní události: 19. ledna uzavření severu pro sdílení dat Megaupload, 26. ledna podepsání dohody proti plagiátorství a internetovému pirátství ACTA zástupci zemí Evropské unie a 15. února uzavření portálu pro sdílení elektronických knih na žádost 17 nakladatelství.

Platit se musí

Souvislost mezi těmito událostmi není náhodná. Podle předsedy České pirátské strany Ivana Bartoše stojí za uzavřením serveru Megaupload i za smlouvou ACTA zájmy mediálních korporací. Tuto teorii podporuje i to, že ACTA byla připravována tajně. O smlouvě však věděly podle dokumentu zveřejněného na Wikileaks nadnárodní korporace jako Google, Dell či Time Warner Inc.

Je pochopitelné, že film nebo knihu musíme zaplatit. Podle Pirátů je však pořízení legálního obsahu často zdlouhavé a někdy je i do značné míry nedostupné.

V českém, respespektive evropském prostoru, dnes například v podstatě chybí severy, na kterých se dají legálně stáhnout filmy. Pro hudbu to příliš neplatí, ale u filmů a elektronických knih je pro mnohé schůdnější cesta si soubor stáhnout ilegálně. Pokud by však vešla v platnost smlouva ACTA, dá se předpokládat, že důsledkem zjišťování původu souborů v našich počítačích by bylo omezování svobody pohybu na internetu. „Pokud chcete na internetu poznat, že je něco autorsky chráněný obsah, musíte ale dešifrovat jakoukoli komunikaci uživatelů na internetu,“ tvrdí Ivan Bartoš.

Cena za vzdělání

Library.nu byl server zprostředkovávající akademické knihy, které jsou jinak pro studenty a akademiky obtížně dostupné. „Že byla stránka protizákonná, je jasné. Jiná věc je, že byla reakcí na nějaký neutěšený stav, který se do té doby zákonnými prostředky řešit nedal,“ reaguje na uzavření stránky pedagog FF UK Radek Chlup. „Skutečné východisko vidím v oficiálních půjčovacích portálech elektronických knih typu Ebrary, které si budou univerzity předplácet a z nichž si akademici budou moci knihy normálně půjčovat.“

I o nakladatelstvích vydávajících akademické časopisy se v poslední době mluví. Články obecně píší univerzitní profesoři. Publikují je velká nakladatelství, a za nemalé peníze je prodávají stejným institucím, na kterých tito profesoři působí. Na tuto smyčku poukazuje projekt „The Cost of Knowledge“. Upozorňuje na předražené publikace akademického nakladatelství Elsevier, které si mělo jen za rok 2010 vydělat 3,2 miliard dolarů. Zaplatit za to, co si přejeme, je nezbytné. Obchodování se vzděláním v takové míře však etičnost věci zpochybňuje.

Nakladatelství, která se zasadila o uzavření Library.nu, si jen chtějí zajistit zisk. Podobně si chtějí zajistit zisk firmy, které v důsledku toho mohou omezovat osobní svobodu uživatele dešifrováním jeho komunikaci na internetu. Rozhoduje se zde mezi svobodou a ziskem.