Čajový ostrov, kde se ze studentů stávají Sir a Madam

Srí Lanka získala nezávislost na Velké Británii již před více než půl stoletím, koloniální duch je však na ostrově patrný dodnes. Ve vnitrozemí Cejlonu mezi rozlehlými krásně vonícími čajovými plantážemi jsou roztroušeny vilky, v nichž Vás v pět hodin odpoledne zatahá přátelský Srílančan za rukáv a oznámí “Tea time, Madam”.

Ostrov Cejlon je svou rozlohou o něco málo menší než Česká republika, pestrostí se však vyrovná několikrát větším zemím. Moře a koloniální městečka střídají hory pokryté čajovými planážemi nebo nádherné národní parky s půvabnými panoramaty či stády slonů, která člověku doslova vyrazí dech. Přestože jsme cestu na Srí Lanku nikdy neplánovali, byli jsme moc rádi, že jsme se letos rozhodli právě pro tento ostrov. Měli jsme na dovolenou pouhé dva týdny a vzdálenější jihoasijské destinace nepřicházely kvůli své komplikovanosti a velké vzdálenosti v úvahu. V předchozích letech jsme navštívili indonézský Flores, malajské Borneo a následně Západní Papuu; Srí Lanka byla proto vítanou příležitostí k odpočinkové dovolené v zemi, kde vše funguje, jak má. K našemu velkému překvapení jsme se nepletli, vše skutečně fungovalo! S pomocí Trip Advisoru jsem vybrala a zarezervovala ubytování, během dlouhého čekání na dubajském letišti jsme podrobně nastudovali Lonely Planet, a jakmile jsme dorazili na místo, nestačili jsme vycházet z údivu, že vše běží podle plánu. Srí Lanka je snad jediným státem na světě kde, pokaždé když přijdete na autobusové nádraží, odjíždí do deseti minut dálkový autobus do Vámi požadované destinace. Pokud člověk opomine fakt, že si řidiči autobusů pletou svěřená vozidla se závodními automobily a klikaté silnice s dráhou rallye, bylo by možno považovat místní hromadnou dopravu za perfektní.

Skutečnou perlou Cejlonu však bezesporu zůstává hornaté vnitrozemí pokryté čajovými plantážemi. Vzduch je provoněn zelenými čajovými lístky, které jsou v pravidelných intervalech otrhávány a zpracovávány ve fabrikách, svým vzhledem ani vybavením nepříliš odlišných od těch, které Angličané v 19. století na ostrově postavili. Za necelá dvě staletí pojali Srílančané výrobu čaje zcela za svou a jen okrajově zmiňují jména Sira Liptona a dalších Britů, kteří za proslulostí tamního čaje stojí. Cejlonský čaj patří dnes zkrátka Srílančanům a ti každému návštěvníkovi rádi znovu a znovu vysvětlují jednotlivé fáze jeho výroby a hrdě pak nabízejí finální produkt. Čaj se tak pro místní obyvatele stal pozitivním odkazem kdysi nenáviděných kolonizátorů. Společně s lahodným nápojem se na ostrově zachovala i britská čajová kultura, která Vás přenese o desítky let zpátky, do idealizované doby plantážníků popíjejících na zápraží svých vil čaj a sledujících dokonale posečený trávník.

Srí Lanka by však nebyla, čím je, bez svých obyvatel. Přestože je Evropan s naprostou samozřejmostí považován za majetného turistu, čemuž odpovídají i několikanásobně vyšší ceny vstupného, kupodivu jsme si nepřipadali, že nás chce na každém kroku někdo obrat. Ve srovnání s Papuou, kde z nás tamní obvytelé více či méně nevybíravým způsobem tahali peníze na každém kroku, byla Srí Lanka příjemnou změnou. Bohužel to však neznamená, že by dva týdny na tomto ostrůvku bylo možno považovat za zcela levnou záležitost, jihovýchodní Asie se rok od roku zdražuje a Srí Lanka není v tomto ohledu výjimkou. Ubytování, které podle průvodce z roku 2004 stálo osm amerických dolarů, se dnes inzeruje za čtyřnásobek a ve skutečnosti požadují ještě více. Naštěstí však stále zůstává i množství levnějších variant, ale i ty jsou na hony vzdáleny oněm sto korunám za dvoulůžkový pokoj, které jsme platili před pěti lety v Thajsku.

Svět se zdražuje a Asie nezůstává pozadu, Srí Lanka je ale za utracené peníze skutečně schopna nabídnout krásné zážitky a její pestrost je garancí, že si každý přijde na své. Přestože teď zoufale sledujeme červená čísla na výpisu z konta, na dva týdny strávené na Cejlonu máme velmi hezké vzpomínky, které za ty hodiny a hodiny strávené v práci stojí.