Jitka K. se zamilovala

Láska je jedna z největších. Zvlášť když je nešťastná…

Celý první ročník mi v srdci planul vroucí cit pro charismatického odborného asistenta, kandidáta věd. Také bych chtěla být kandidátkou. Nezmeškala jsem ani jednu jeho konzultační hodinu. Avšak s tou poslední zasáhl mé srdce tupý střep. O to víc to bolelo. Že se za mými zády tahá s interní doktorandkou bych ještě překousla, ale že se s ní oženil, to bylo už i na mě moc. S hrdostí sobě vlastní jsem odmítla prestižní post pomvědky (pomocné vědecké pracovnice pozn. red.), kterým se pokoušel utišit můj žal. To mi otevřelo oči a já si během svého dalšího studia konečně začala všímat svých spolužáků, kterých na FF (Filozofická fakulta pozn. red.) není mnoho. Nejhezčí kluk z Karlovky, zvaný Martinique, mě neuchvátil. Vzhled přeci není vše (Vysoká škola ekonomická pozn. red.). Mnohem víc mi učaroval J.B. s vysokou funkcí ve Studentské radě. Ale jak na něj? K vzájemnému setkávání opačných pohlaví, ale i stejných, chybí na škole místa i příležitosti. Jistou naději skýtá unisex záchod ve 4. patře. Avšak tam je pořád plno, anebo prázdno. A navíc je od sídla Studentské rady velmi daleko. Šedivé chodby hlavní budovy a pochmurné prostory Celetné lásce nepřejí… Celá ztrápená jsem 1. května šla hledat útěchu na Petřín u Karla i Hynka. Místo poety politik! Byl krásný a chytrý, svezl mě během meetingu zadarmo lanovkou a vzal do labyrintu světa, do ráje srdce však ne. Místo polibku mi pod rozkvetlým srdcem vnutil svou kandidátku. S kandidáty jsem však skončila!