Fejeton: (Ne)jen pro prváky

Genius loci Filozofické fakulty. Do každého jistě vstoupil, každý ho jednou zažil. Nebudeme si tu přeci hrát na otrlé a necitelné. Najednou už člověk není tím titěrným studentíkem s maturitním vysvědčením, ale stává se právoplatně nafoukaným studentem FF.

A jak to zní… Stejně luxusně jako vypadají rolexky na zápěstí či boty od Manola na nohou (že dámy?). Jenže s takto nafrněným nosánkem se student moc daleko nedostane. Je sice príma stát před budovou (mezi bandou kuřáků, ke kterým stejně časem přibudete) a mít na tváři výraz „hej-lidi-já-tu-studuju“, ale je vám to celkem k ničemu, když neznáte ani cestu na záchod.

Je třeba odhodit zábrany a snížit se (ach bože, jak strašné…) na úroveň studentstva a vydat se na průzkum po vlastní ose. Čeká na vás hrůzostrašná prohlídka čtyř pater, jejichž logiku nemusíte pochopit ani v pátém ročníku (šťastný ten, který nikdy nemusel hledat čtvrté patro a skončit se zjištěním, že ve třetím patře schodiště zkrátka končí a dál nevede). A to nemluvím o různých přízemích a podpřízemích. Sklepy mi naštěstí zůstaly utajeny. Bůhví co tam chovají.

Mnoho místností je opředeno tajemstvím. Do některých není radno vstupovat vůbec. Někdy se stačí řídit vůní a dospějete k obecnému názoru, že kávu je opravdu lepší kupovat ve Valentinské. A když najednou uslyšíte řev a pláč zároveň? Že by tajemné monstrum ze sklepa? Ach ne, to jste pravděpodobně v prvním patře a blížíte se k studijnímu oddělení. Zdejší dámy asi zrovna zaútočily na studenta, který nedodržel časový harmonogram a přišel minutu po zavíračce. Nebo snad žádal nějaké razítko?

Ať se stalo, co se stalo, do těchto dveří raději nevstupovat, je všeobecně doporučeno setkávat se s dámami, jež de facto řídí celou fakultu, jen jednou ročně – a to při zápisu do dalšího ročníku. Ve větším množství škodí organismu. A když překonáte všechny útrapy FF (do sklepa jen na vlastní nebezpečí) a stane se vám, že postoupíte do druhého ročníku, můžete znovu uplatnit svou prvotní nafoukanost. Vůči prvákům samozřejmě. No přeci jim to neuděláme lehčí, než jsme to měli my sami, ne?