Karl Marx prý kdysi řekl: „Studenti všech zemí, spojte se“. Nebo něco v tom smyslu, možná jsem necitoval přesně. Nicméně podobnými hesly vyzdobené nástěnky zahraničního oddělení spolu s obrazy šťastných a spokojených studentů z celé Evropské unie mě dlouho nahlodávaly. Po shlédnutí francouzsko-španělského propagandistického veledíla Erasmus a spol. jsem pak byl dohlodán definitivně. Jedu.
Předák kolejí, jednadvacetiletý M.K. měl udat na policii, že si na pokoji u jedné studentky někdo nechal kufr - a na základě této informace si ten někdo odseděl 14 let. To je realita ostře sledovaných studentských kolejí roku 1950, přemílaná v dnešních médiích. Pro ArchiFF jsme se proto tentokrát zaměřili na pohled do pestrého kolejního života v éře šedé normalizace.
Lexu jsem potkala před dvěma lety. Zakládali jsme tehdy FFakt. Nedokázala jsem si představit, jak vypadá takový kulturolog. Čekala jsem nějakého intelektuála, přemýšlivého, vcelku nudného a žijícího tak nějak mimo realitu. Ale přišel Lexa a jeho nekonformní rubriky jako encyklopedická abeceda nebo konFFrontace (věrní čtenáři vzpomenou například na srovnání PIS a PISS), a i jinak se snažil plátku vtisknout odlehčenou formu nezapomenutelného Bravíčka, které leckdo z nás čítával pod lavicí. Jaké bylo moje překvapení, když na mě při rozhovoru jeden výtisk onoho evergreenu vytáhl…
Někteří z vás si jistě vzpomenou na knížky z nakladatelství a vydavatelství Ivo Železný (IŽ). Bohužel, před dvěma lety ho jeho někdejší majitel a ředitel v jedné osobě Ivo Železný poslal do konkurzu. Díky tomu získala Skandinavistická knihovna velkorysý dar v podobě snad deseti beden plných severské literatury v originále – knihy, o nichž severští nakladatelé doufali, že je IŽ přeloží a vydá.
Portál UKáčko.cz přinesl rozhovor s Markem Kopećem, studentem architektury u profesora Přikryla na pražské AVU. Spolu se svými spolužáky vytvořili klauzurní práce se zadáním: adaptace Klementina pro další fungování Národní knihovny. Následující komentář bude směsicí citací, které by měly zvídavému a jistě přemýšlivému čtenáři ukázat názory jaksi proti těmto klauzurám, resp. především jejich medializaci coby relevantních řešení. Klauzurní práce jsou k vidění na http://archiweb.cz.
Přetiskujeme článek Petra Bílka analyzující situaci na jednom humanitním oboru naší fakulty (článek vyšel též v Britských listech a ve zkrácené verzi v A2). V reakcích bylo upozorněno na to, že ne všechna Bílkova tvrzení jsou úplně přesná (tak například jeden učitel na fakultě neživí 1,3 rektorátního úředníka). To je však pouze rozmělňování problému. Časopis FFakt vyzývá k diskusi nad tématem (ne)financování humanitních věd a jeho možnými důsledky. K tématu budeme přinášet další články.
Pokud si myslíte, že kopírky na Filozofické fakultě UK jsou svým ne-fungováním na světě jediné svého druhu, mýlíte se. Může to být pro vás zároveň útěcha, až budete stát nekonečnou frontu na jedinou funkční kopírku v celé budově.
Praha brzy přivítá již posedmé Fringe Festival, který letos přichází s bohatším hudebním programem, jedním specifickým hracím prostorem navíc (kostel na Malé Straně) a se vzrušující směsicí představení z celého světa. Od 25. května do 1. června bude hostit okolo 40 souborů a jednotlivců ze všech možných koutů – Austrálie, Kanady, Indie, Nizozemí či Spojeného království. Na historii Fringe Festivalu i na program nadcházejícího ročníku jsme se zeptali jeho ředitele a zakladatele Stevena Gova.
Studentská komora Rady vysokých škol je zastupitelský orgán studentů a studentek českých vysokých škol. Tvoří ji přibližně padesát členů, svou VŠ většinou reprezentují dva zástupci, delegát a náhradník, volení akademickým senátem své VŠ. Blíže ji představuje Ján Říha, student politologie FF UK a místopředseda této komory
Rozhovor s Evou Kalivodovou vznikal opět na poslední chvíli. Naštěstí nám jedna z předních českých představitelek „gender studies“ vyšla maximálně vstříc. Sešly jsme se v kavárně Montmartre a z obvyklé půlhodiny se vyklubal devadesátiminutový rozhovor. Když jsem se omlouvala za zdržení, řekla mi Eva Kalivodová: „O zdržení nejde. Ale úplně jste mě vyčerpala!”