Suna no onna - Písečná žena

Jeviště a hlediště neexistuje. Přehrada mezi divákem a tanečnicí se bortí. Jste tu jen vy a jediná žena, jejíž až živočišně zrychlený tep a hlasitý dech téměř cítíte na vlastní kůži. Jednoduchý hudební, nebo spíše jen zvukový doprovod doprovází tanečnici na cestě pouští. Ona však musí zůstat uvnitř těchto čtyř stěn, ve své jámě, ze které není úniku a kde se všudypřítomný písek vtírá do očí. To bylo představení Ley Švejdové, členky tanečně-divadelního uskupení NANOHACH, které založila s dalšími absolventy pražské Konzervatoře Duncan centre v roce 2004. Od té doby sbírají jejich projekty četná ocenění u nás i v zahraničí. Písečná žena byla v rámci festivalu 4+4 dny

buy candy echeck„store“

v pohybu uvedena jako fragmenty vystoupení původně určeného pro tři interpretky, tentokrát v sólovém provedení. Kromě jedinečné choreografie a tanečního výkonu si jistě zaslouží zmínku i světelný design Jana Komárka. Právě světlo zdá se být ústřední, neboť provází písečnou ženu po celou dobu. Ať už je (domnělým) ochráncem, fascinující silou nebo oslepujícím zábleskem, který ji ubíjí. Lea Švejdová zápolí – s pouští, s vyšší mocí nebo snad se svým stínem ve vlastní duši. Myslím, že v tomto představení se tvůrcům podařilo využít výjimečné vlastnosti tance přenášet sdělení mimo racionální složku naší mysli. Každý z přihlížejících se mohl emocí tanečnice téměř fyzicky dotknout a určitě dobře věděl, co pro něj ono světlo v ženině zápasu znamená. Ovšem tanec nemá smysl vyprávět, ten je třeba prožít.






Sdílej článek


Hodnocení

1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (No Ratings Yet)
Loading...

Napsat komentář