Mirage - Vystoupení 420PEOPLE

Předem bych chtěla říct, že jsem špatný recenzent, protože představení tanečního souboru 420PEOPLE se mi vždycky líbí. Chtěla bych to pojmout spíše jako pozvánku.

Toto uskupení mě dokáže svým vystoupením nadchnout, uvést v zamyšlení, pobavit a hlavně obohatit o estetický zážitek. Mohla bych teď začít mluvit o souboru, ale kdo má zájem, ten si informace dohledá. Jsou jiní, kteří to zvládli lépe než já. Já jsem se rozhodla vnutit Vám svůj pohled a dojem z Mirage – taneční stand-up comedy souboru 420PEOPLE.

Jejich vystoupení jsou originální nejen tématikou ale i zpracováním (např. Máj – představení, kde je voda, zem a stejnojmenná báseň K. H. Máchy). Jedná se o tanec, avšak také slovo hraje důležitou roli v každém představení. Do díla Mirage je zakomponované formou stand-up comedy. Taneční stand-up comedy? Také jsem nevěděla co očekávat, ale prostě jsem se těšila.

Bedničky od lahvového piva rozestavěné po jevišti a první stand-up vystoupení. Nejprve to vypadalo, jako doopravdy nepřipravená omluva za čekání směřovaná obecenstvu. Pak ale přišlo tahání za kabel od mikrofonu a už jsem se musela jen smát. Cílem této první části byl ale pokus vysvětlit, česky i anglicky, co to mirage je. Iluze, optický klam, fata morgána.

Následují další scénky a choreografie. Asi v polovině je prostor pro dokument ze života nového živočišného druhu – tanečníka. To se nedá popsat, to se musí vidět (pojmenování členů souboru podle hierarchie zvířecí smečky je vskutku vtipné a je v souladu s pohybovým projevem zachyceným na zkoušce). Líbilo se mi, že mluvené pasáže byly do děje zasazeny jemně a příjemně pomáhaly dotvářet, ale neurčovat, celé představení. Milý mix mluvení a tančení a k tomu se nad tím člověk má vlastně zamyslet.

Život je jen iluzí, klameme sami sebe i ostatní a vlastně divadlo i tohle představení je jedna velká iluze. Každý tanečník měl prostor k vyjádření sebe sama ve stylu stand-up. I když se někteří prezentovali kratší čas a třeba ani ne slovem, bylo poznat, že to vystihuje alespoň částečně jejich osobnost, kterou ukazují veřejně.

Zakomponování pohybu zvednutí palce několikrát do různých částí choreografie mě nutilo tázat se sebe samé po významu. Musí tam být nějak…skrytý! Až na závěr mi vyvstal v mysli. Jistě, facebookový LIKE (líbí se mi to) je možné vysvětlení, ale asi to spíš říká: vše je OK, mám se skvěle, dopadlo to dobře.

Pomohl mi k tomu poslední mluvený výstup. V závěrečné promluvě je anglicky sdělováno povzdechnutí nad tím, že publikum je věčně nespokojené s představením, nevděčně a pasivně přijímá všechno a pak to jen kritizuje. Hází pomyslné bahno na účinkující a nepozastavuje se nad tím, že oni se s tím nadřeli a připravili to pro ně.

Během představení mám v hlavě většinou prázdno a jen vnímám. Otázky se vynořují až po odeznění prvotního opojení. Je dobré, že po každém představení následuje beseda se souborem, kde se kladou všemožné otázky. Já se zeptala na pár věcí, ale na ty pro mě zásadní jsem se neptala. Chtěla jsem si na odpověď přijít sama. Pochopila jsem to tak, jak jsem chtěla, a tak se mi ta inscenace líbí. Navíc je vhodné absolvovat představení (ne jen 420PEOPLE a ne jen taneční) několikrát, protože pak si všimnete i menších detailů, které pomohou dokreslit dojem.

To mě přivádí k tomu, že další repríza je ve čtvrtek 23. října 2014 od 20:00. Semestr teprve začíná, tak proč se neodreagovat? Ne, vím, že je toho moc, ale nakonec bude všechno OK, tak proč si nezajít na cca 2 hodiny vyčistit hlavu? Představení trvá zhruba 70 minut bez přestávky (napůl připravené projevy účinkujících se mohou protáhnout) a poté je možné si, stále ještě v sále, popovídat s členy souboru. O patro níž pod hledištěm je Café Nona, kde je příjemné posezení a po představení zde často lze spatřit i kompletní obsazení předešlého představení.

 

Foto: Pavel Hejný