Univerzita Karlova vyznamenala bývalou ruskou disidentku

Dne 22. října 2013 se konalo ve Vlasteneckém sále Karolina slavnostní předání pamětní medaile Univerzity Karlovy ruské básnířce, překladatelce a bojovnici za lidská práva paní Natálii Gorbaněvské. Byly zhruba tři hodiny odpoledne a do sálu za doprovodu rektora univerzity Václava Hampla vešla drobná a usměvavá žena. Jen málokdo by asi tušil, jaká obdivuhodná nebojácnost a odvaha se v tomto nenápadném stvoření skrývá. Před očima se nám ještě krátce mihla postava Karla Schwarzenberga. Neformálně podal paní Natálii ruku a pak zmizel někde za objektivy fotoaparátů.

Slova se jako první ujal rektor UK Václav Hampl. Nejprve uvítal paní Gorbaněvskou v její rodné ruštině, následně pronesl několik vět v češtině a předal slovo panu profesoru Janu Sokolovi. Ten nám ve zkratce připomenul život a výjimečné skutky této ženy.

Paní Natália Gorbaněvská, vystudovaná překladatelka a knihovnice, se zúčastnila v srpnu 1968 na moskevském Rudém náměstí demonstrace proti okupaci Československa spolu s dalšími sedmi lidmi. Následně byla celá skupina zatčena a v prosinci 1969 byla Gorbaněvská umístěna do psychiatrické léčebny s diagnózou schizofrenie. V roce 1975 pak uprchla do Paříže, kde žije dodnes. Po projevu profesora Sokola dostala Natália Gorbaněvská pamětní medaili UK a zároveň se jako poslední ujala řeči. Celou dobu působila velmi přátelským a skromným dojmem.

Zajímavé je, že během své řeči v podstatě vůbec nemluvila o sobě. Naopak zdůrazňovala hrdinství ostatních protestujících, stejně tak i fakt, že nesmíme být lhostejní k lidským právům a měli bychom bránit za každou cenu svobodu lidského jedince. Tímto bojem byl skutečně život paní Natálie naplněn. Ačkoliv v létě 1968 byla matkou tříměsíčního syna, nic jí nezabránilo v tom, aby hrdě vztyčila spolu s dalšími demonstranty různé transparenty hlásající hesla jako „za vaši a naši svobodu“ nebo „svobodu pro Dubčeka“. Všichni tehdy riskovali opravdu hodně. Nikdo z nich netušil, zda za svůj čin nestráví zbytek života ve vězení, zda ještě někdy uvidí své blízké nebo jestli jim vůbec bude umožněno žít. A to vše obětovalo osm statečných pro zemi, kde nikdy nebyli a která pro ně byla cizím státem. Podle Natálie Gorbaněvské ale na následky v té chvíli nikdo nemyslel. V ten den přišla jen hrstka lidí ve jménu demokracie a humanity vyjádřit svůj nesouhlas s postojem sovětské vlády a koneckonců celé Varšavské smlouvy. A za tento hrdinský skutek je režim tvrdě potrestal vězením a léčebnou, tzv. „psychuškou“. Přes všechny tyto peripetie se však Natália Gorbaněvská po svém propuštění opět zapojila do disidentského hnutí. Účastnila se například protestů proti vyhoštění Alexandra Solženicyna, pak definitivně Rusko opustila.

Po krátké řeči paní Gorbaněvské následovalo několik dotazů z publika a tím byla beseda ukončena. Rektor UK Václav Hampl pak spolu s disidentkou za velikého a upřímného potlesku opustili Vlastenecký sál a Natália Gorbaněvská se ještě podepsala do pamětní knihy. Tím byl slavnostní ceremoniál oficiálně ukončen a my s údivem na tváři sledovali tu veselou a usměvavou postarší dámu, jež si možná ani sama neuvědomovala, jak významné gesto tehdy udělala.

Paní Gorbaněvská se v Praze taktéž zúčastnila pořadu Hyde Park Civilizace, který bylo možné zhlédnout v sobotu 2. listopadu na ČT 24.

Foto: iForum