Sociál

Otázky na Václava Moravce

Václava Moravce zná každý jako moderátora televizního diskusního pořadu, nesoucího jeho jméno. Méně známé už je, že Václav Moravec přednáší budoucím novinářům na Fakultě sociálních věd. Navíc byl loni znovu zvolen do jejího akademického senátu. Sešli jsme se na Kavčích horách. Během rozhovoru pečlivě naslouchá každé otázce, reaguje pohotově a zároveň s rozmyslem. Hodně přitom gestikuluje.

Byl jste jako student spíše studijní typ, nebo takový ten pařan, trávící spoustu času v hospodě?
Ne, pařan jsem nebyl. Když jsem studoval, což bylo v letech 1992-1999, měli jsme poměrně výjimečnou možnost nastoupit do médií, která procházela transformací. Většina lidí, kteří pracovali jako novináři před rokem 1989, odešla a žurnalistika na FSV se stala jakousi náborovou školou. Z našeho ročníku asi polovina lidí školu nedokončila a šla rovnou pracovat. Ta druhá polovina si z téhož důvodu studia protahovala. Na nějakou soudržnost nezbýval čas. Nescházíme se, bohužel, jako ročník ani dnes.

Vybavilo Vás studium žurnalistiky znalostmi opravdu použitelnými pro praxi, nebo jste se všechno naučil až při vlastní práci v médiích?
Mrzí mne, že část studentů našeho oboru se vyjadřuje hanlivě o svém studiu a o fakultě. Vím také, že totéž říkají studenti i o právnické fakultě či o VŠE. Pak si, logicky, může každý položit otázku: proč studuji „nejtěžší gympl v Praze“ a nejdu raději na jadernou fyziku? Myslím, že když někdo fakultu pomlouvá, pomlouvá i sám sebe. Nemusí ji přece studovat, pokud mu připadá tak špatná. Na FSV už za mých studií existovalo mnoho předmětů i pedagogů, kteří, když jste na jejich přednášky chodil, vám dali skvělé základy humanitních věd.

Navíc, protože jsme studovali krátce po roce 1989, jsme měli předměty praktické žurnalistiky v rámci Centra nezávislé žurnalistiky, které tady, tuším, založila Mezinárodní asociace novinářů ve spolupráci s Kolumbijskou univerzitou. Lidé z Kolumbijské univerzity, američtí novináři, britští novináři z BBC, tehdy jezdili pomáhat do zemí střední a východní Evropy učit novinařinu. Takže si rozhodně nemohu stěžovat na špatnou výuku.

Ptám se proto, že řada lidí z ostatních institutů FSV, zejména toho ekonomického, se občas nechá slyšet, že žurnalistika na univerzitu nepatří…
Mohl bych ekonomům kontrovat: proč se tedy studuje ekonomie na FSV, když existuje Vysoká škola ekonomická? Když se podíváte do učebnic a přehledů sociologie, třeba do Giddense, médiím a jejich roli je věnována poměrně velká pozornost. Mýlí se Giddens, když média zařazuje do sociologie a věnuje jim jednu kapitolu? Myslím, že nemýlí. Média a novináři hrají zásadní roli ve společnosti, patří do veřejného prostoru, o kterém píše Habermas ve Strukturální přeměně veřejnosti.

Osobně se snažím mít před každým oborem trochu pokory a ne šmahem říkat, že nepatří na univerzitu a na FSV. Naše fakulta je mnohaoborová a ukazuje široký záběr společenských věd a žurnalistika a mediální studia mezi ně patří.

Můžu mít sice jisté pochybnosti, zda by nestálo za to, žurnalistiku a mediální studia ještě více provázat s ostatními obory, zda má mít novinář vzdělání pouze z oblasti žurnalistiky a mediálních studií, anebo zda jít stejnou cestou jako například na Masarykově univerzitě v Brně, kde studium žurnalistiky je dvouoborové.

Máte poměrně prestižní a asi i zajímavě ohodnocené místo novináře. Určitě stále dostáváte řadu nabídek. Přesto jste se vydal také na akademickou dráhu…
Mám rád lidi, kteří byli a jsou mými učiteli, kteří měli po roce 1989 nelehkou práci obsah oboru transformovat na obor žurnalistiky a mediálních studií. Chci pokračovat v tom, co se mi na fakultě líbilo a přispívat i k teoretickému vzdělávání novinářů. Navíc jsem v dětství chtěl být učitelem, kdybych nestudoval žurnalistiku, byla by mou druhou volbou asi pedagogická fakulta. A tak jsem rád, že na naší fakultě mohu působit jako asistent.

Kladete politikům často velmi nepříjemné otázky. Zaskočí Vás někdy nějakým dotazem studenti?
Studenti kladou často nepříjemné otázky. Jsem za ně rád, nutí mě přemýšlet. Dialog a kritické myšlení je to, co mám na akademické půdě nejraději. Samozřejmě, když mě studenti dostanou do úzkých, propadám vnitřní panice a říkám si, teď jsem na rozpacích, protože nevím…

Když jsem například otevíral předmět Rozhlasové vysílání ve světě, říkal jsem, probereme ty a ty státy a ptal jsem se přátelsky, co by chtěli slyšet studenti. Odpověděli, že je zajímá rozhlasové vysílání v Africe. Musel jsem říci, že to nejprve nastuduji a pak dám vědět.

Někdy to jsou od nich samozřejmě přátelské špílce, jindy to bývají otázky, které mi ukáží: to je zajímavý úhel pohledu, nad tím mě ani nenapadlo přemýšlet. Nebojím se přiznat, že něco nevím. Suma informací, kterou na přednášku máte připravenu, je omezená.

Borka hodnotit nechci

Přednášíte mj. novinářskou etiku. Zkuste říct základní principy, kterými se novinář musí podle vás řídit.
V etice jde především o hodnoty a dialog o nich. Se studenty se bavíme o šesti až osmi problematických oblastech, které se v práci novináře objevují a které jsou popsány v teoretické literatuře zabývající se novinářskou etikou.

Problémem u žurnalistiky, ale například i u medicíny je, že etika je považována za předmět na okraji. V medicíně jde o záležitost života a smrti, proto se v ní jeví etika logicky důležitější než u novinářů, kde jakoby o nic nejde. Hlavní pojmy, o nichž se se studenty bavíme, jsou plagiátorství, narušování soukromí, braní úplatků, osobní účast novináře na zprávě či střet zájmů. Snažím se jim teorii přibližovat na příkladech od nás i ze světa a hlavně o tom diskutovat.

Daří se českým novinářům dodržovat etické zásady, o kterých jste hovořil?
Je obtížné zobecňovat. Stále jsme ještě v batolecím věku novodobé české žurnalistiky. Etika je zatím na okraji zájmu, by? existují zajímavé příklady z praxe. To, že Česká televize, Český rozhlas a jednotlivé redakce přijmou etický kodex, kde pojmou několik zásad v jakémsi textu, je pouze první krok.

Dokonce si myslím, že když etická pravidla nebudou psaná, ale bude se o nich v redakcích diskutovat při reflexi konkrétní práce, bude to mít větší efekt, než nějaký sepsaný kodex – cár papíru, který se nedodržuje. Další věcí je diskuze o hodnotách a etických problémech společnosti jako celku. Není možné práci novináře vyjímat ze společnosti, novináři jsou její součástí.

foto: Anna Krýslová

Česká televize nedávno odvolala moderátora Událostí a komentářů Davida Borka za údajně „nepřipravený a nezvládnutý“ rozhovor s Jiřím Paroubkem. Váš student, vedoucí rubriky Média v Lidových novinách Ondřej Aust na to reagoval slovy „Ne každý, kdo si hraje na Václava Moravce, je Václav Moravec.“ Udělal podle Vás Borek chybu?
Jsem ve střetu zájmů, nemohu a nechci hodnotit Davida Borka. Ondřeji Austovi jsem „vyčinil“, protože jeho příměr byl neš?astný, protože mě tím vtáhl do diskuze a srovnávání Borka s Moravcem… Argumentace ve zmíněné diskuzi se mi nelíbila, proto jsem si řekl, že do ní vstupovat nebudu. Ani mi nepřísluší kolegu Borka hodnotit. Řeknu jen tolik, že se osobně snažím vyvarovat tomu, kdy je i má míra skákání do řeči kontraproduktivní. Když moderátor skáče respondentovi do řeči příliš, nemusí to ještě znamenat, že jde o tvrdý a zdrcující rozhovor.

Něco podobného se stalo i Aleši Cibulkovi, když Yvonne Přenosilová přirovnala v jeho pořadu Jiřího Paroubka k Mussolinimu…
Víte, v čem je problém? V interpretační rovině problému. Interpretace médií zní: Cibulka byl vyhozen, protože nezvládl rozhovor s Yvonne Přenosilovou, která urážela Paroubka. Jiří Paroubek tím, jak se chová k médiím, jak je nálepkuje, uráží, jak dehonestuje novináře, vyeskaloval vztah mezi sebou a většinovou novinářskou entitou. Takže když nějaký novinář pochybí ve vztahu k Paroubkovi a je za to vedením média pokárán, hodnotí se to jako devótnost média a jeho vedení vůči Paroubkovi.

Způsob, jímž byla kauza Cibulka interpretována na stránkách médií, mi přišlo opravdu hodně zjednodušující. Když jsme tento problém se studenty rozebírali v předmětu Etika novinářské práce, kladli jsme si třeba také otázku: Je Aleš Cibulka bavič nebo novinář? To je jedna z rovin, kterou média při svém hodnocení opomíjela. Jestliže je to bavič, jestliže tančí s Vladimírem Hronem v jeho show, musím se ptát, proč mu Český rozhlas dal moderovat pořad, který vydává za publicistický?

Byl-li to zábavný pořad, mohla si Yvonne Přenosilová dovolit říci leccos a Cibulka neměl být stažen. Ale byl-li to publicistický pořad, měla být podrobena kritickým otázkám, například: Když přirovnáváte premiéra k Mussolinimu, jaké vlastnosti je spojují? Je to třeba okleš?ování nějakých demokratických institucí?

Ekonomové své převahy umí využívat

Jste členem akademického senátu FSV. Je to jakási kompenzace za distanc od politiky celostátní?
Ne, kompenzace to pro rozhodně mě není. Zajímá mě, jak fakulta funguje, jak je organizována. Díky akademickému senátu se dostanu k mnoha problémům, které se týkají fakulty jako celku a je to inspirativní.

Studenti mě čas od času dostanou do úzkých, říká Moravec o svém působení za katedrou
foto: Anna Krýslová

Občas mě mrzí, když jednáme o některých věcech, že se je nedaří uspíšit. Například o insigniích, se diskutovalo, už když jsem byl zvolen do senátu poprvé a stále se to jakoby odsouvá. Vím, že to je zásadní věc, která je na desetiletí, ne-li na staletí budoucí existence fakulty, takže není zapotřebí to uspěchat. Na druhé straně mi téma insignií připomíná potápníka, který se někdy vynoří a pak se zase potopí.

Podle zápisů z roku 2005 jste stíhal jen každé druhé zasedání senátu. Přesto jste se znovu stal senátorem, dokonce jste měl nejvíce voličů…
Samozřejmě, že mě omluvené absence mrzí. V loňském roce souvisely i s existenčními problémy české redakce BBC, kde jsem působil. Vnímal jsem to tehdy jako dluh, dokonce jsem přemýšlel nad tím, zda nesložit mandát. Teď jsem, myslím, jedním z nejčastějších účastníků. Pokud byste dělal absenci i jiných kolegů, zjistil byste, že pro pedagogy platí, že mívají horší docházku než studenti, což někdy není dobré. Myslím ale, že pedagogové to mají složitější i kvůli dalším povinnostem, když jsou například členy různých redakčních rad či různých odborných komisí a spolků, což neberte jako moji hlavní výmluvu.

Ať studenti zhodnotí, až budou znovu volby, zda práci v senátu zanedbávám. Osobně si myslím, že nezanedbávám. Snažím se být platným a připraveným účastníkem jednání akademického senátu.

Většinu AS tvoří, alespoň co se studentské komory týká, ekonomové a žurnalisti. Myslíte si, že fungují jako jedna páka? Nepřicházejí ostatní instituty zkrátka?
Nemyslím si, že by tyto dva nejsilnější obory z hlediska zastoupení v senátu fungovaly jako monolit. Naopak. Ekonomové své převahy umí velmi dobře využívat. Když se například jedná o počítačích, prosazovali třeba, že nejdříve se musí vybavit budova ekonomů v Opletalově ulici a teprve pak Jinonice, za což je ale nekritizuji, je to legitimní.

Překvapuje mě jedna věc: menší zájem lidí z dalších oborů o senát, například politologů. Politologové, ježkovy oči, kdo jiný by měl mít zájem participovat na nějakých rozhodovacích mechanismech než právě oni. Vůbec, to nízké zastoupení Jinonic je překvapivé. Neschopnost mobilizovat studenty a pedagogy na IMS, IPS a ISS je smutná nejvíc pro tyto instituty samotné. Naštěstí dokumenty fakulty obsahují klauzuli, že každý institut musí být zastoupen v senátu alespoň jedním studentem či pedagogem. Jinak by tam zřejmě některé obory nebyly zastoupeny vůbec. Myslím, že ekonomové a žurnalisti zachraňují pravidelně platnost voleb do akademického senátu.

Napadlo Vás někdy, že by Vás studenti pozvali jako akademického senátora do diskusního pořadu o „politice“ na FSV? Bál byste se přijít?
Nebál. Když budou studenti chtít, nebudu se tomu bránit. Naopak, uvítám každou příležitost, povídat si o fakultě a jejích problémech.

PhDr. Václav Moravec

Vystudoval žurnalistiku a masovou komunikaci na Institutu komunikačních studií a žurnalistiky FSV UK, kde získal i titul PhDr. a v současnosti dokončuje disertaci. Od svých gymnaziálních let pracuje médiích, proslul zejména jako moderátor Press Clubu Frekvence 1, Interview BBC a Otázek Václava Moravce - nejsledovanějšího diskusního pořadu v ČR. Působí také jako odborný asistent na IKSŽ se zaměřením na mediální právo, etiku a rozhlasovou tvorbu.