Reforma výuky historie je vzdáleným ideálem
Možná už jste někdy přišli na přednášku, která se ukázala být v podstatě reprodukcí učebnice. Z toho důvodu jste se rozhodli příště raději zůstat doma. Zástupce ředitele Ústavu světových dějin Vladimír Nálevka a vedoucí Semináře teorie a metodologie historické vědy v rámci Ústavu českých dějin Zdeněk Beneš reflektovali tuto situaci.
Páteř magisterského studia I. cyklu i bakalářského studia historie tvoří obecné dějiny středověku a novověku a české dějiny téhož období. Středověk má hodinovou dotaci osm hodin týdně po dobu dvou semestrů a novověk 16 hodin týdně taktéž za dva semestry (studenti si pochopitelně mohou kurzy rozdělit do více semestrů). Polovina z tohoto objemu vždy připadá na semináře, druhá na přehledové přednášky. Neměla by se výuka mnohem více koncentrovat na diskusi nad texty v seminářích, případně ve specializačních přednáškách?
„Nepovažuji přehledovou přednášku za vyžilou formu historické výuky,“ poznamenal Beneš. Podle něj stoupá příliv studentů, kteří v předchozím studiu na střední škole nezískali takovou úroveň znalostí, která by jim umožňovala na vysoké škole rovnou přistoupit k odborné diskusi nad poznatky. Přehledové přednášky tedy mají zabránit situaci, v níž by studenti diskutovali nad určitým tématem bez základních znalostí. „Student historie by měl zvládnout základní faktografickou osu, jinak se případné úvahy mění v blábol,“ říká Nálevka.
Vyjadřuje se i k alternativnímu řešení: „Bylo by možné nahradit kurzovní přednášky četbou základní literatury. Bohužel se však málo čte a není snadné iniciovat diskusi.“ Pokynem prostudovat si látku doma se přenáší odpovědnost z učitele na žáka. Beneš se však oprávněně ptá: „Co vám zaručí, že si student učebnici přečte?“ A přidává zkušenost jednoho německého profesora, který ve svých hodinách zavedl elektronického přednašeče. Jaké pak bylo překvapení, když se univerzita dozvěděla, že na tyto přednášky studenti nechodí a pouze v úvodu hodiny položí na lavice své diktafony.
Pokud jde o specializační přednášky, Nálevka by jim dával přednost, i když je s účastí na své přehledové přednášce Obecné dějiny novověku II spokojen. Využití moderních audiovizuálních prostředků ve výuce nezavrhuje (zvláště DVD s dokumentárním filmovým materiálem), přesto říká: „Vždy bude rozhodující role kantora.“
V praxi jsou však možnosti historických ústavů využívat moderní techniky velmi omezené; řádně vybavena je pouze jedna učebna. Beneš k tomu podotýká: „Technické vybavení není dostatečné, už samotná budova totiž není dostatečná.“ Od vzniku fakulty se podle něj vybavení příliš nezměnilo, zato přibylo studentů.
A tak se dostáváme k vymezení systémových omezení potenciální reformy výuky historie na FF UK. Množství posluchačů neumožňuje individuální práci učitele s každým studentem, jak je to běžné například na britských univerzitách. Technické vybavení v rámci stávající budovy je nedostačující. Vzdělávací cíl, který určuje profesor Beneš, totiž vychovávat každého studenta k historickému vědomí, se proto za současné situace jeví jako vzdálený ideál.
Napsat komentář
Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.