Samuel Zajíček, kandidát do AS FF UK: Volte promyšleně

Samuel Zajíček se uchází o místo v akademickém senátu FF UK za volební uskupení 15 pro fakultu. Je v prvním roce navazujícího magisterského studia oboru Filosofie. Kvůli jeho dlouhému působení v akademickém senátu a jeho práci pro fakultu jsme se rozhodli požádat ho o rozhovor.

 

Proč jste se chtěl stát členem AS FF UK již v minulých volebních obdobích? Stála za tím nespokojenost s chodem fakulty?

Když jsem kandidoval do senátu poprvé, zrovna byl – především díky studentským senátorům – zvolen nový děkan, Michal Stehlík. Tehdejší končící senátoři si od této volby slibovali, že se fakulta začne měnit, posouvat směrem k moderní, špičkové instituci. Tuto cestu pak pan děkan skutečně nastoupil, nicméně ukázalo se, že jaksi maximální rychlost realizace změn je řádově nižší, než někteří – třeba já – předpokládali. V akademickém prostředí prostě od nápadu k realizaci není týden či měsíc, ale typicky jeden až dva roky. To už je dynamika akademické půdy se všemi jejími diskusními a schvalovacími procesy. Takže, abych odpověděl na otázku, ano, na začátku vůle stát se členem senátu stála nespokojenost s chodem fakulty, například s duplikací zápisu atestací v „plachtách“, indexu i SIS, s poněkud dehonestující a zcela zbytečnou procedurou zápisů do dalších ročníků, s nepřehledností studia, s webovými stránkami fakulty, se stavem některých ústavů, atd.… a vůle toto změnit. A v dalších volebních obdobích už bylo přirozené pokračovat, protože rozjednané změny bylo třeba dotáhnout do stádia realizace.

Proč jste se rozhodl kandidovat znovu?

V zásadě jsem odpověděl už u minulé otázky. Některé věci by chtěly ještě dotáhnout – zmíním studentské evaluace, účelová stipendia, věci okolo SISu a zajišťování kvality. Přiznám se také, že z pozice senátora je také daleko snazší psát do médií a vůbec vystupovat na veřejnosti, což v současné době, kdy zažíváme další jednání pokusů o „reformu“ vysokých škol, považuji za velmi důležité. A nakonec je pochopitelně taky důležité, že se opět našlo dost lidí se stejnými nebo podobnými názory, se kterými mohu v rámci uskupení 15 pro fakultu kandidovat a věřit, že společně něčeho opravdu dosáhneme.

Mluvíte o vystupování na veřejnosti – jak byl AS FF UK činný v minulých obdobích ve veřejném prostoru? Co si pod tím má student představit?

Posledních několik let žijeme v politickém prostředí, které se k vysokým školám nechová zvláště přátelsky. Začalo to někdy v roce 2008 tzv. Bílou knihou terciárního vzdělávání, která přinesla do diskuse o vysokých školách takové nápady, jakými je posílení manažerského způsobu řízení, oslabení samosprávy či postavení studenta do pozice klienta. Od té doby se útoky na vysoké školy a jejich samosprávný charakter celkem pravidelně opakují, posledním (a stále aktuálním!) pokusem jsou věcné záměry zákonů o vysokých školách a o finanční pomoci studentů, předložené do vlády bývalým ministrem Dobešem. Proti takovým útokům je třeba se bránit, a to především pomocí veřejné polemické diskuse. Jednotliví členové AS FF UK jsou v této věci velmi aktivní – kol. Chromý, Jirsa, Sládek i další píší do různých periodik na témata spojená s vysokým školstvím velmi často, sám jsem také napsal několik článků, např. do Respektu či na Českou pozici. Ale ani AS FF UK jako těleso nezůstává pasivní – z poslední doby zmiňme například usnesení k akreditaci práv na ZČU. Rád bych také zmínil aktivitu AS FF UK během tzv. „týdne neklidu“, v němž senát zorganizoval debatu o reformě vysokých škol. Ostatně i na organizaci celého „týdne neklidu“ se členové našeho senátu podíleli – a někteří další aktivní lidé ze Studentské rady nebo iniciativy Za svobodné vysoké školy nyní do senátu kandidují. A jsem rád, že mohu říct, že právě v rámci uskupení 15 pro fakultu.

Na stránkách 15 pro fakultu uvádíte, že se zabýváte v AS FF UK legislativními, hospodářskými a provozními tématy. Můžete prosím uvést z každého tématu několik bodů, kterými jste se v minulých obdobích zabýval a jaké měly konkrétní výsledky?

Není zcela přesné říct, že se těmito tématy zabývám „v senátu“ (a ani to na stránkách neuvádím). Senát je těleso, které se dostává povětšinou až k finálním návrhům, ke kterým se vyjádří buď kladně, nebo záporně, ale větší možnost něco na nich změnit nemá. Reálná práce se proto odehrává v různých komisích, poradních a pracovních skupinách, do kterých je člověk buď zvolen, jmenován, nebo se prostě přihlásí, a činnost v nich souvisí se členstvím v senátu hlavně tím, že o nich člověk vůbec ví a rozumí tomu, co se v nich dělá. A co jsem dělal? Jako člen tomu příslušných skupin jsem se podílel na tvorbě algoritmu pro rozdělování prospěchových stipendií, na novelizaci studijních pravidel (to berme jako legislativní činnost), na tvorbě webových stránek fakulty a papírových a posléze i elektronických studentských evaluací (to berme jako témata provozní). Jsem členem hospodářské komise fakulty i ekonomické komise univerzity, tam se ale, celkem pochopitelně, práce omezuje spíše na činnost kontrolní. Co se týče výsledků, žijeme je všichni, tak je posuďte sami. Jenom bych ještě upozornil, že to jsou téměř vždy výsledky práce mnoha lidí, členů oněch skupin či komisí a – hlavně – členů vedení fakulty, kteří měli odvahu „do toho jít“ a změny realizovat.

Jistě se těmito okruhy budete zabývat dál. Jak konkrétně, co plánujete dál?

Několik věcí je rozděláno, v oblasti legislativní třeba novely disciplinárního řádu a stipendijních pravidel (byť v obou případech se k současným návrhům stavím spíše kriticky, ale uvidíme), v oblasti evaluací třeba zlepšení elektronického hodnocení. Nebudu zastírat, že jde také o volbu děkana, která v tomto období proběhne: s kolegy z kandidátky považujeme za důležité zajistit, aby kurs, který fakulta nabrala za posledních šest let, nebyl novým vedením zvrácen.

Na vašich stránkách píšete o zefektivnění studentských evaluací. Jaké mají evaluace praktické výsledky? Kdo je vlastně připravuje a vyhodnocuje a jakou roli v tom hraje senát?

Studentské evaluace připravuje a vyhodnocuje celkem hodně lidí pod vedením Štěpána Špinky, proděkana pro studium. Senát jako takový v tomto procesu momentálně nehraje žádnou přímou roli (nicméně pilotní projekt kdysi připravila evaluační komise fakulty a v ní především kol. Valvoda, tehdejší senátor), o průběhu a výsledcích je však pravidelně informován, a pokud by chtěl, samozřejmě se může vyjádřit. Co se týče praktických výsledků, málo se ví, že evaluace opravdu mají své dopady – s několika pedagogy, kteří měli dlouhodobě slabá hodnocení, byly již rozvázány pracovní poměry, vedení kateder se evaluacím také čím dál více věnuje a hledí na ně. Pokud mluvíme o zefektivnění studentských evaluací, tak jde především o to, aby se změnil způsob zveřejňování a vůbec informování o evaluacích a jejich dopadech, aby se vychytaly chyby elektronického hodnocení (na které se bude přecházet) a případně se i upravily otázky (např. možností katedrálně specifických otázek nebo více otázek „volných“).

Můžete upřesnit váš bod v programu “vyjádření se k chodu kateder”? V čem přesně to spočívá?

Mnohým katedrám na názorech jejich studentů záleží, se studenty se setkávají a diskutují s nimi. Některé pro ně dělaly či dělají různé dotazníky. Některé ale jako by zpětnou vazbu od studentů ani nechtěly. Máme zde slibně se vyvíjející studentské evaluace, které, zvláště ve své elektronické formě, umožňují značnou modularitu. Proč je tedy nedoplnit i o takovouto zpětnou vazbu? Občas, výjimečně, se senát či vedení dozví o některých nešvarech na katedrách. Studenti se, ač je to možná překvapivé, bojí o takových věcech mluvit, natož něco svým jménem „hlásit“. Možnost zahrnout do evaluací nikoli pouze hodnocení předmětů, ale i katedry samotné, by, jak doufáme, mohla přispět k větší reflexi a odstraňování problémů dříve, než přerostou do podstatných rozměrů.

Jak si vysvětlujete nízkou volební účast do senátních voleb a jak jste se to snažili změnit?

Nevím. Celkem věřím studii, kterou tuším dělali kolegové z FHS (nebo to bylo z FSV?). Ta se dá shrnout werichovským „my mu nerozumíme, ale my mu věříme“. Senátoři mají celkem důvěru, že dobře zastupují akademickou obec, ale málokdo o nich ví a málokdo ví, co senát vlastně dělá. Takže nízká volební účast je, podle této interpretace, paradoxně dána spokojeností voličů. Zvýšení informovanosti je v takovém případě celkem neefektivní – leda by se chtělo říct, že kdyby voliči věděli, už by tak spokojení nebyli. Vyšší volební účast je nicméně žádoucí, neboť politici, kteří na samosprávy útočí, z nízké účasti odvozují nízký mandát (což kupodivu na sebe a volby do PSP ČR nevztahují). Tyto volby proto AS FF UK vyhlásil na dobu nikoli tří, ale čtyř dnů, s nadějí, že ve více dnech bude volit více lidí.

Chcete čtenářům na závěr něco vzkázat?

Volte promyšleně. A buďte zdrávi.