Jitka Štollová: Erasmus? Moje zkušenost je veskrze pozitivní.

Jitka Štollová je absolventka oborů anglistika-amerikanistika na FF UK a žurnalistika na FSV UK, v obou oborech pokračuje v navazujících magisterských programech. V rámci svého studia zvládla vyjet na Erasmus a víc než úspěšně zakončit bakalářská studia, o své zážitky se podělila s FFaktem.

Jak sis vybírala místo, kam vyrazit na Erasmus?

Zvolila jsem Durham University ve Velké Británii, protože je to škola s vynikající pověstí. Místní anglistika se v celonárodním srovnávání pravidelně umisťuje v první pětce nejlepších britských pracovišť zaměřených na anglickou literaturu a drží krok s Oxfordem, Cambridgí nebo University College London. Nejdůležitějším kritériem pro mě byla nabídka kurzů o renesanční literatuře a zaměření akademiků, kteří je učí. V Durhamu působí odborníci na karolínské drama, vztah mezi raně moderní literaturou a medicínou nebo vliv antické kultury na renesanci. Tito i další lidé mě hodně inspirují a motivují. Dá se říct, že Durham pro mě znamenal zlom v mnoha ohledech.

Je nabídka programu Erasmus UK dost široká?

Myslím si, že každý student anglistiky-amerikanistiky má možnost opravdu velkého výběru škol. Katedra má smlouvu s více než dvaceti univerzitami, z nichž přibližně polovina je ve Spojeném království. Oceňuji, že takovou nabídkou anglistika umožňuje svým studentům vybrat si instituci, která svým zaměření nebo geografickou polohou nejlépe odpovídá jejich zájmům. Výhodou některých smluv je i to, že umožňují vycestovat více studentům. V Durhamu jsme byly dvě, díky čemuž bylo zařizování některých věcí snazší.

Tradiční otázka, která jistě zajímá všechny, co se na Erasmus chystají nebo o něm přemýšlí; jak je to s financemi?

Jako studentku prvního ročníku magisterského programu, která si však podávala přihlášku v posledním roce bakalářského studia, mě postihlo plošné snížení příspěvku na nějakých 60 procent celkové podpory udělované pro konkrétní zemi. Následně ale byla částka ještě navýšena, takže jsem nedoplácela na to, že jsem se hlásila ještě jako bakalář. Příspěvek mi pokryl větší část nákladů.

Kdy je nejvhodnější jet na Erasmus (hned v bakalářském programu, nebo až v magisterském)?

Podle mého názoru je rozumné nechat výjezd až na magisterské studium, a to nejen kvůli finanční výhodě. Člověk má v této fázi studia už ujasněno, co ho baví, a podle toho může volit předměty. Navíc má šanci dostat se i na magisterské kurzy, což by z pozice bakaláře nebylo možné. Pravdou ale je, že někdy univerzity omezují zahraničním studentům volbu seminářů. Moje zkušenost byla veskrze pozitivní. Vyučující byli vstřícní, a když viděli zájem, snažili se mi umožnit přístup na co nejvíce kurzů, dokonce i nad rámec povinného studijního programu. Slyšela jsem ale, že ne na všech univerzitách k tomu přistupují stejně.

Jak je to se studiem na Erasmu? Leckdy se může zdát, že to Erasmus studenti mají snazší.

Moje zkušenost byla spíš opačná, jednak proto, že jsem měla zapsaných trochu víc předmětů, jednak kvůli samotné povaze oboru. Na několika seminářích jsem byla jedinou cizinkou mezi rodilými mluvčími, avšak hodnocena jsem byla podle stejných kritérií jako oni. V Durhamu funguje systém anonymního hodnocení, pro zachování objektivity jsou navíc všechny eseje čteny a nezávisle známkovány dvěma pedagogy. Za těchto okolností pro mě bylo absolvování všech předmětů s vyznamenáním velkou vzpruhou a motivací pro další studium.

Jak hodně je Durham odlišný od Prahy, jejich univerzita od té naší? Bylo těžké se přizpůsobit novému prostředí?

Durham je univerzitní město, což jedinečně určuje jeho atmosféru. To v Praze samozřejmě není možné, z hlediska architektury jsou to však obě nádherná místa. Univerzity se hodně liší svojí strukturou. Durham funguje na bázi kolejí, stejně jako Oxford a Cambridge, podle jejichž vzoru byl založen. Příslušnost ke koleji je důležitou součástí studentské identity. Moje kolej se jmenovala Společnost svatého Cuthberta. Protože jsem bydlela v jednom z kolejních bloků, a ne na privátě, dvakrát denně jsem se setkávala s lidmi ze stejné koleje ve společné dining hall. Na univerzitě je zároveň dobrým zvykem nosit oblečení s barvami a erbem své koleje. To je zajímavý rys, protože ačkoliv se na univerzitě nenosí uniformy, studenti tímto oblečením ukazují, kam patří. Ke kolejní kultuře patří i další věci, jako je rivalita mezi jednotlivými kolejemi a nošení hábitů při formálních večeřích na nejstarších kolejích. To se však mé koleje netýkalo, protože ačkoliv je třetí nejstarší, zakládá si na rovnostářském přístupu a udržuje si i částečnou nezávislost na univerzitě.

Co ti Erasmus přinesl?

Rozšíření obzorů, nahlédnutí do zákoutí literatury, o nichž jsem neměla ani tušení, přístup k různým databázím ranně moderních textů. A také motivaci do dalšího studia. Nebýt podpory a jistého pozitivního tlaku ze strany několika místních akademiků, asi by mě nenapadlo tak brzo začít navštěvovat konference a publikovat. Letos budu mít za sebou pět konferencí na různých britských univerzitách a pár publikovaných článků, včetně příspěvku do připravované antologie o editování renesanční literatury, v níž se objeví texty pedagogů například z Oxfordu a UCL. Pokud se to podaří, ráda bych po dokončení magisterského studia nastoupila na doktorské studium.

Odjížděla jsi po tom, co jsi úspěšně dokončila bakalářské studium anglistiky-amerikanistiky, tvoje bakalářská práce získala dokonce několik ocenění, katederní Mathesiovu cenu a fakultní Cenu Jana Palacha, mohla bys nám ji ve zkratce představit?

V bakalářské práci nazvané Anatomie padoušství, vedené prof. Martinem Hilským, jsem se věnovala rozboru dvou Shakespearových padouchů, Jaga a Richarda III. Zajímalo mě, jakým způsobem se jejich padoušství a předstíraná poctivost, tedy rozpor mezi bytím a zdáním, promítá do jejich řeči. Porovnávala jsem, jaké strategie používají k ovládnutí svého okolí nebo jak pracují s metaforami a řečovými stereotypy. Je zajímavé, že jejich klíčová role ve zkoumaných hrách se ukazuje například i na tom, jak využívají ve svůj prospěch monology a dialogy.

Jak ke studiu stíháš svůj další obor, mediální studia na FSV?

Letos jsem nastoupila do prvního ročníku navazujícího magisterského studia, takže se vše teprve rozbíhá. Ale už předtím jsem studovala souběžně anglistiku a žurnalistiku, tak věřím, že obě prezenční studia nějak půjdou skloubit. V lecčems jsou tyto obory velmi rozdílné, ale co je spojuje, je zájem o slovo a text. Baví mě zkoumat a kombinovat přístupy, které oba obory nabízejí. Navíc mi žurnalistika umožnila rozvíjet můj zájem o historii carského Ruska za vlády Mikuláše II. V bakalářské práci, za kterou se mi podařilo získat Pochvalu děkana FSV, jsem se věnovala portrétu Grigorije Rasputina v literatuře faktu na českém knižním trhu. Kromě toho budu mít v listopadu příspěvek na konferenci na univerzitě v Yorku o vnímání kultu kanonizované carské rodiny v Rusku a Velké Británii. To dokazuje, že zájmy o anglickou a ruskou kulturu se mohou protínat překvapivým způsobem.

Děkujeme za rozhovor a přejeme další úspěchy!