Na kus řeči s králem

Byla to první věc, kterou jsem si ráno uvědomil. Po příjemném snu na mne okamžitě dolehla tvrdá skutečnost. V pět hodin odpoledne mě čekala schůzka s králem…

Nutno přiznat, že mě při tom pomyšlení lehce orosilo. Přemýšlel jsem snad o miliónu věcí. Jak bude takový král Dejdárek vypadat? Bude svou postavou majestátně vyčnívat nad okolím? Napadlo mne, zda se takto také cítil tehdy mladý Tony Blair, když šel poprvé jako premiér za královnou. Nedalo se svítit, posbíral jsem ty kousky odvahy, co mi ještě zbyly, a vyrazil za svým úkolem.

V okamžiku, kdy jsem letošního kandidáta na krále Majálesu za UK Vojtěcha Prokeše spatřil, veškerá tréma ze mě spadla. Vojta, který si říká Dejdárek, působí velmi sympatickým a skromným dojmem. V kavárně Světozoru jsme si objednali čaj a kafe a zvolna začali s rozhovorem. Vojta u nás studuje čtvrtým rokem sociologii a stíhá ještě obor Demografie a sociologie na Přírodovědecké fakultě. Jak sám říká, kariérně se zatím profilovat příliš nechce a svůj čas tak může věnovat dobrovolnickým aktivitám, jako je vedení skautské organizace nebo studentská iniciativa Inventura demokracie.

Jelikož se jedná o kandidáta z Filozofické fakulty, směřovala logicky jedna z mých prvních otázek na to, co pro něj FF vlastně znamená. „…Filda pro mě znamená a vždycky znamenala hybnou sílu univerzity právě v celospolečenských otázkách. Myslím si, že je tomu tak zčásti proto, že je na ní více humanitních oborů. Je to dáno i tím, že její studenti budou mít větší sociální cítění než lidé z jiných fakult. Proto pro mne FF znamená takového nositele těchto myšlenek společenské změny.“

Další dotazy už byly spíše směřovány na Majáles samotný. Zajímalo mě, co konkrétně Vojtěcha ke kandidatuře přimělo. „Z logiky věci asi bylo úplně původní příčinou to, že slavíme dvacet let ve svobodě, dvacet let od revoluce. A napadlo mě, že se rok 2009 studentů zásadně týká. Studenty beru jako skupinu lidí, která je na demokracii a svobodu daleko citlivější než lidi starší. Studenti mají čas na to, aby o těchto věcech mnohem víc přemýšleli. Proto si myslím, že by bylo nanejvýš vhodné, abychom z roku 2009 udělali něco jako rok studentů a opravdu se my, studenti, soustředili na to, že jsme tady dvacet let mohli být bez nějakého totalitního režimu.“

Králi Dejdárkovi se Majáles líbí hlavně svou recesí, svým humorem. Přál by si nicméně, aby vedle toho bujarého byl ještě prostor i pro něco vážnějšího. Myslí tím například filmová promítání nebo sérii debat se zajímavými hosty. Mimo jiné třeba Madeleine Albright. Jak ale sám slibuje, nutit to nikomu nebude.

Na Vojtovi mi také bylo sympatické, že nepřeceňuje své možnosti. Králové si v minulosti kladli za cíl vybudovat v Praze například univerzitní kampus. Vojta naproti tomu plánuje řadu festivalů ve studentských sklepech v Celetné, které se budou brzy otevírat, nebo studentský jarmark, který by měl v říjnu přivítat nové, zejména mimopražské studenty. Přesto má král Dejdárek i jeden sen z kategorie těch dlouhodobých, a to sice vybudování studentského domu, který by poskytl prostor pro přehršle studentských činností. Na tomto projektu, jehož realizace je naplánována zhruba na rok 2020, už několik let pracuje.

A poselství krále Dejdárka svým možným budoucím poddaným? „Chtěl bych je všechny pozvat, aby se zúčastnili. Aby mě tam přišli podpořit a aby se nebáli přijít, protože nás bude slyšet, nás studenty.“

Martin Bednář (POLT)