Revize oborů III - Politologie

Podmínky

Ústav politologie FF UK sídlí v Jinonicích spolu s dalšími katedrami Fakulty sociálních věd a Fakulty humanitních studií. Oficiálně dislokace, podle slov některých spíš odsun (nebo vyhnání?) katedry na Prahu 5, která měla vyřešit kapacitní problémy, je vyřešila jen částečně. Ani tady nemají politologové dostatečné zázemí pro výuku, ÚPOL má k dispozici dvě učebny, které bývají během většiny přednášek nabity k prasknutí. Moderní budova bohužel spíš kancelářského typu nabízí slušně vybavenou společenskovědní knihovnu, bufet a výdejní menzu (neboli co si neobjednáš alespoň 24 hodin dopředu, nemáš). „Drobné a malicherné“ potíže s umístěním katedry na kraji sídliště, jako nemožnost chodit včas na výuku jazyků, protože přesun do Celetné trvá z Jinonic zhruba pětinásobek doby než z hlavní budovy FF, asi ani nemá cenu zmiňovat. Politologové jsou tak stranou dění na FF a jejich kontakt s fakultou se omezuje pouze na frontu před studijním oddělením.

Webové stránky ústavu jsou laděné do (byť roztomilé) modřínové a listové zeleně, ale graficky vypadají asi jako Norton Commander v nouzovém režimu na počítači typu 286. Informačně tak skoupé nejsou a základní servis (čti rozvrh) nabídnou, ale i na systému komunikace se studenty by se dalo leccos zlepšit.

Výuka

Pod „žezlem“ ředitele Milana Znoje se Ústav politologie již delší čas snaží specializovat do čtyř směrů – teorie mezinárodních vztahů, politická filosofie, česká politická historie a komparatistika politických systémů. Touto nabídkou se chce katedra odlišit od obdobných pracovišť jinde v republice, podle toho vypadají také povinné předměty. Bohužel výše zmíněné cíle se katedře daří naplňovat jen velmi pozvolna, a tak studenti de facto proplouvají všemi bloky výuky bez ohledu na jejich skutečný zájem. Dle slov Milana Znoje chce katedra vychovávat z budoucích politologů vědce a badatele, ne jen státní úředníky, takže kromě historiografických předmětů se ostatní zaměřují téměř výhradně na teoretickou práci a snahu zkrotit zásadní politologické teorie.

Je třeba říci, že způsob, jakým teorie jakoukoli, byť jen mírně praktičtější výuku nezřídka válcuje, je častým terčem kritiky ze strany studentů. Přes velký přínos mnohých teoretických seminářů a přednášek se na ÚPOLu najde celá řada takových, které oprávněně nechávají studenty zcela chladnými. Takové předměty se pak přeměňují v „zapomněnku“ a ze studenta nejen že nevychovají vědce či badatele, ale nejsou k ničemu ani pro případné „úřadování“, od kterého se vedení ÚPOLu tak distancuje, a do kterého přesto většina z několika tisíc absolventů politologie a jí podobných oborů, které každý rok „vyplivnou“ státní i soukromé vysoké školy, stejně spadne.

Interdisciplinarita

Většina vyučujících je různým způsobem zapojena do činnosti Centra globálních studií, které je pracovištěm AV ČR. Kromě přednášek odborníků z různých společenskovědních oborů je přínosem i působení osobností přímo z praxe – lidé z aparátu politických stran a parlamentu, médií, politického marketingu apod. Ústav politologie také úspěšně spolupracuje s Ústavem pro soudobé dějiny, jehož zástupci na ÚPOLu dlouhodobě posilují a pomáhají zkvalitnit práci s reáliemi druhé poloviny 20. století. Bohužel sedm zastávek metra včetně jednoho přestupu snižuje možnost dvouoborového studia a návštěvy přednášek na jiných katedrách naší alma mater.

Metodologie a Česká politická historie I. Tyto dva předměty představují pro studenty asi největší oříšek, minimálně tedy v bakalářském cyklu studia. Náročnost i přístup učitelů k výuce se liší. Student tedy přechází ze seminářů, na které se chodí hlavně proto, aby se někam chodilo, na předměty, ke kterým učitelé přistupují zodpovědně a chtějí studentům něco předat. Tomu odpovídá také zmíněná „ČPH I“. Takový student se pak před zkouškou zmítá v hrůzostrašném snu o tom, jak ho vojáci vyženou z říšského sněmu, jak ho četníci odvážejí do exilu v Brixenu nebo jak ho prohnilé rakouské soudy odsuzují k hrdelnímu trestu a on si zachová život jen díky smrti Františka Josefa I. Politolog ovšem z bitvy nakonec odchází vítězně a je posílen do dalších bojů za vzděláním.

Nároky na jazykovou vybavenost jsou minimální, povinná je prakticky pouze zkouška z angličtiny na úrovni tak maximálně FCE. Pro budoucí úspěšné politology je to přeci jen trochu málo, každý je v tomhle navíc odkázaný sám na sebe, katedra sama se výukou jazyků nezabývá.

Mezinárodnost se na ústavu příliš neprojevuje. Přestože čeští vyučující na stáže do zahraničí odjíždějí (například Pavel Barša na Yale), zahraniční pedagogy na ÚPOLu potkáte zřídka. V této věci musí studenti využívat zázemí FSV. Až na čestné výjimky chybí výuka předmětů v cizích jazycích, leč cizojazyčné povinné literatury je v sylabech dost a dost. Zcela využitá nejsou ani místa v programu Erasmus. Zájem studentů o výjezd na zahraniční univerzitu ale není až tak malý, jak by se mohlo zdát. Problémem je kam vůbec vyjet. Oblíbené Santiago de Compostela z nabídky zmizelo, výuka v angličtině na nijak věhlasných partnerských univerzitách je navíc na podobné úrovni jako na ÚPOLu.

Kauza

Ústav politologie měl také svého „Davida Dukea“ – a měl ho dřív, než kolegové z FSV o dvě patra níže, což ovšem katedra z nepochopitelných důvodů příliš neinzeruje, přestože jsme byli zase jednou „o krok před nimi“ (myšleno FSV). Petr Kolář, tehdejší děkan FF UK, v dubnu 2001 zrušil seminář, který vedl bývalý ředitel Ústavu politologie Zdeněk Zbořil. Tím, že na svém kurzu „Typologie politického extremismu“ umožnil vystoupit lidem z neonacistického hnutí, podle děkana „legitimizoval činnost extremistů“. Konkrétně se jednalo např. o Filipa Vávru z Národního odporu, kurzu se ale mj. zúčastnil i mladý anarchista Ondřej Slačálek. Děkan, podlehnuvší mediální štvanici na Zbořila, vedoucího semináře i ředitele katedry Znoje (finančně) postihl. Zbořil pak zanedlouho z Ústavu politologie nadobro odešel.

Osobnosti

Milan Znoj

Ředitel Ústavu politologie je mezi studenty známý nejen rozmanitostí svých titulů, ale zejména šíří zájmů, které se rozprostírají na velkém prostranství mezi Karlem Havlíčkem, Hegelem a Josefem Luxem. Katedru vede od již od roku 2000, a proto je rozhodnutý v blízké době předat „vládu“ nad katedrou někomu jinému.

Vratislav Doubek

Zástupce ředitele ústavu, věrný masarykovec. Vystudovaný historik, který nenechává studenty na pochybách o tom, že na jeho přednášky se chodit vyplatí, se dlouhodobě zaměřuje na české politické dějiny do druhé světové války.

Pavel Barša

Osobnost, vychovaná Brnem, filosof, politolog, plnící se ctí roli „veřejného intelektuála“. Jako jediný z celé katedry přednáší na ÚPOLu také v angličtině. V publikační činnosti se zaměřuje na témata blízká postmoderně, etnicitě, multikulturalismu aj.

Libor Procházka (POLT), Jan Vařák (POLT)
Foto: Mirek Kašpar