Před časem jsem si chtěl vypůjčit knihy z knihovny Právnické fakulty naší univerzity. Jako správný a poctivý student jsem si v centrálním katalogu vyhledal požadované knihy, zapsal jejich signaturu a přesvědčil se dvakrát, že se jedná o běžnou výpůjčku, kterou si odnesu domů a budu si v ní po jarních večerech číst. Tak jsem se vypravil na PF UK. Budova krásná, ale není vše krásné, co se leskne na pohled.
reakce docenta Martina Kováře, ředitele Ústavu světových dějin FF UK
V posledním čísle časopisu FFakt se objevilo hodnocení historických pracovišť na FF UK v Praze. Poté, co se na mě zástupce šéfredaktora obrátil s několika dotazy, začala mezi námi e-mailová komunikace, jejímž výsledkem je tato moje reakce. Vzhledem k omezenému rozsahu budu to, co Lukáš Borovička s Vítem Strobachem napsali, komentovat velmi stručně, spíše v jakýchsi glosách.
„Palachův čin mne tvrdě zasáhl jako matku, v té chvíli jsem cítila obrovský soucit s jeho rodiči. Z toho důvodu nemůžu říci, že bych to považovala za hrdinský čin.“ Takto se k Palachovu upálení vyjádřila J. Vykydalová v minulém čísle FFaktu a upozornila tak na důležitý aspekt, o kterém se tolik nemluví.
Pojďte, pane, budeme si hrát! Třeba na humanitní vědu! A jak se to hraje? Podle jednoho slavného filosofa „člověk se učí této hře tím, že přihlíží, jak ji druzí hrají“.
Reakce na Inventuru demokracie
Iniciativa Inventura demokracie mě velmi potěšila. V poslední době jsem při čtení novin čím dál tím naštvanější, a těší mě, že někdo se pokouší něco změnit, navíc přímo na naší fakultě. Projekce a diskuze z cyklu Doba železná a kožená byly zajímavé a poučné, happening zábavný, výzva „Dejte nám dárek k narozeninám“ věcně a dobře formulovaná. Držím palce a jsem zvědavý, jak výzva uspěje u politiků (a médií).
Portál UKáčko.cz přinesl rozhovor s Markem Kopećem, studentem architektury u profesora Přikryla na pražské AVU. Spolu se svými spolužáky vytvořili klauzurní práce se zadáním: adaptace Klementina pro další fungování Národní knihovny. Následující komentář bude směsicí citací, které by měly zvídavému a jistě přemýšlivému čtenáři ukázat názory jaksi proti těmto klauzurám, resp. především jejich medializaci coby relevantních řešení. Klauzurní práce jsou k vidění na http://archiweb.cz.
Přetiskujeme článek Petra Bílka analyzující situaci na jednom humanitním oboru naší fakulty (článek vyšel též v Britských listech a ve zkrácené verzi v A2). V reakcích bylo upozorněno na to, že ne všechna Bílkova tvrzení jsou úplně přesná (tak například jeden učitel na fakultě neživí 1,3 rektorátního úředníka). To je však pouze rozmělňování problému. Časopis FFakt vyzývá k diskusi nad tématem (ne)financování humanitních věd a jeho možnými důsledky. K tématu budeme přinášet další články.
Pokud si myslíte, že kopírky na Filozofické fakultě UK jsou svým ne-fungováním na světě jediné svého druhu, mýlíte se. Může to být pro vás zároveň útěcha, až budete stát nekonečnou frontu na jedinou funkční kopírku v celé budově.
Mým záměrem zde je co čas vypíchnout z té smysly všelijak popichující smršti světa každodennosti, vždy jeden z quasi fenoménů dnešní doby, nebo snad lépe jevů zakousnuvších se v kypře třaslavé tělo současné kultury, a to v maximální šíři jejího chápání jako pojmu.
Protože
od října pracuji - pod záhadnou zkratkou „pomvěd“ - v knihovně slovanské filologie, už trochu znám nejčastější přání a touhy čtenářské klientely a vím, že velké oblibě bohemistů se těší Mukařovský a také čtvrtý díl Akademických dějin české literatury, který má pro svou obecnou nedostupnost cenu korunovačního klenotu. Měl-li bych soudit dle stadia rozkladu, nejhýčkanějším exemplářem je Poetická funkce od strukturalistické legendy Romana Jakobsona.