Chtěl bych tímto reagovat na článek Vojtěcha Varyše Děkan Stehlík by měl už konečně odstoupit!, který vyšel v pátém čísle FFaktu. Nejde mi přitom ani tak o autorovo (slušně řečeno) „svébytné“ pojetí toho, jak by měla fungovat FF UK počátkem 21. století. Zaměřím se na věc mnohem důležitější a pro naši fakultu kruciální. Jedná se o otázku, zda je možné humanitní obory považovat za vědu či nikoli.
Víte, čím se zdraví někteří studenti filozofické fakulty? Heslem našeho kolegy „já bych děkana honil s bičem kolem fakulty!“ Již je tomu delší čas, co jsem slíbil napsat tenhle článek. Jeho název mi přijde tak průzračně jasný, že jsem necítil potřebu ho nějak znovu a již posté vysvětlovat. Ale čtenáři a ti, kteří zmíněnou větu nevyznávají, si tak zřejmě žádají. Inu, podíval jsem se na osobní webové stránky pana děkana a hned jsem byl naštvaný tak, že mi to vyjde možná i na tři články.
Minulou sobotu jsme si připomněli osmnáct let uběhnuvších od listopadové revoluce. K diskusi o ní jsme pozvali dva aktivní studenty Filozofické fakulty pražské univerzity – člena Studentského výboru Lukáše Kantora, který na podporu zákona o všeobecném referendu zorganizoval sobotní demonstraci v centru hlavního města, a šéfredaktora studentského časopisu FFakt Martina Bendu. Diskuse se vine především kolem života občanské společnosti a referend.
Genius loci Filozofické fakulty. Do každého jistě vstoupil, každý ho jednou zažil. Nebudeme si tu přeci hrát na otrlé a necitelné. Najednou už člověk není tím titěrným studentíkem s maturitním vysvědčením, ale stává se právoplatně nafoukaným studentem FF.
Tak jsme se dočkali. Prváci se mohou po hlavě vrhnout do Niagáry studijních povinností, profesoři opět zacinkají klíči od učeben a začnou prosívat tresť studentů pod čarou, školník se dočkal provozu stupně 5, nepočítám-li vrtání ve dvoře, FFakt se dočkal vytištění a jeleni říje. Kdo ví, kdo všechno se ještě dočkal v načatém měsíci říjnu.
Ačkoli je škola instituce, která by neměla být primárně užitečná, v ekonomickém diskurzu, který tak či onak strukturuje naše přemýšlení, stále hledáme více či méně neúspěšně nějaké důvody její smysluplnosti z hlediska užitku (i když je to hloupé!).
Určitě to znáte na vlastní kůži. Chcete se nechat zapsat do dalšího ročníku. Podíváte se na internet, zjistíte si, co všechno máte přinést s sebou a kdy otevírají na studijním oddělení. Další den přijdete k fakultě a co nevidíte: z technických důvodů zavřeno. Zuříte? Váš problém.
Filozofickou fakultu UK potkalo dvojí neštěstí: souběžně s byrokratickým a centralizujícím rektorem univerzity nastoupil do fuknce též pohříchu byrokratický a centralizační děkan fakulty. Přituhuje a je to znát na všech frontách: plánují se sjednocené webové stránky (snad nebudou tak graficky impotentní a obsahově ploché jako web Masarykovy univerzity), připravuje se jednotný univerzitní elektronický systém, buduje se centrální knihovna fakulty (která znesnadní přístup ke knihám, zato ale budeme vědět, kolik jich máme).
Prospěchová stipendia by se neměla udělovat, říká v minulém čísle FFaktu student Vojtěch Varyš. S jeho argumenty ovšem nejde souhlasit. Podle Varyše neexistuje žádný důvod, proč stipendia udělovat: jejich pobírání studenty rozmazluje a vede vposledu k závislosti na sociálním státu.
Kvalitní logo (značka) by mělo vykazovat – aby kvalitním bylo – určité atributy. Mimo jiné mezi ně patří použitelnost, jasný a zapamatovatelný vzhled, jednoduchost, unikátnost. Pojďme se podívat, nakolik splňuje dané atributy logo, které by mělo nově reprezentovat Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy.