Barmský týden na FSV: Vrací se Barma k demokracii?
Pro poslední březnový týden připravila Pražská univerzitní skupina Amnesty International Barmský týden, během něhož měli studenti UK díky projekcím dokumentů a následným debatám jedinečnou příležitost seznámit se s politickou i společenskou situací v Barmě. Západní média často tamní dění popisují jako návrat demokracie, demokratických ideálů a konec vlády junty. Je sice pravda, že ve vedení státu je již civilní vláda v čele s prezidentem, ale jak poznamenala ředitelka Barmského centra v Praze Sabe Soe – armáda žije dál, má silné zastoupení v parlamentu a je velmi nevyzpytatelná. Bude tedy přechod k demokracii úspěšný? A jakým jiným výzvám současná Barma čelí?
Vláda junty
Barma získala nezávislost na Velké Británii 4. ledna 1948 a až do roku 1962 v zemi panovala demokracie. Od roku 1962 do března 2011 však byla v područí junty. Mnoho lidí v souvislosti s tím napadne otázka: „Proč armáda získala taková privilegia a jak je možné, že se tak dlouho udržela u moci?“ Důvod je historický – armáda vznikla za 2. světové války a stála v čele protijaponského odboje, její poslání bylo tudíž politické a pasovala se do role „ochránce země“. Po roce 1962 vždy nacházela prostředky, které režim legitimizovaly.
V roce 1973 proběhlo referendum o ústavě, v roce 1974 vstoupila v platnost a navenek tak Barma získala demokratický vzhled – byla vytvořena vláda a nové správní instituce. V roce 1988 došlo ke skutečnému a jedinému povstání proti vládnoucí juntě, které však bylo potlačeno. Ústava byla zrušena a situace jako by se vrátila zpět do roku 1962, jen s jedním rozdílem – události zasáhly režim poměrně citelně a bylo rozhodnuto o vypsání voleb. Režim se domníval, že zvítězí vládní strana. Vítězem se však stala strana Su Ťij – Národní liga pro demokracii, která získala přes 60 % hlasů. Co s tím? Junta dospívá k názoru, že se žádné volby nekonaly, když není ústava.
V 90. letech byla navázána komunikace s „podzemními skupinami“, byly podepsány dohody o příměří, vláda se zaručila menšinám, že na ně nebude útočit.
Přechod k demokracii?
V roce 2003 byl vytvořen dokument „Cestovní mapa k demokracii“, který však neměl žádné časové mezníky. Měl 7 fází a s odstupem času můžeme sledovat, jak docházelo k jejich naplňování. V roce 2008 došlo ke schválení ústavy v referendu, v roce 2010 k volbám, v březnu 2011 moc přechází na civilní vládu.
Ústava 2008 – je to 3. ústavní text od roku 1948. Zachovává administrativní členění Barmy (7 regionů a 7 svazových států); nejvyšším legislativním orgánem je dvoukomorové Svazové shromáždění (kde jsou však i jmenovaní členové ozbrojených sil); oficiálním jazykem je namísto barmštiny myanmarština; vrchní velitel ozbrojených sil jmenuje ministry silových resortů a je zde beztrestnost pro členy vlád.
Volby 2010 – vláda vydala 5 volebních zákonů, nutná registrace politických stran. Díky tomu se jich nemohla účastnit Národní liga pro demokracii. O místa v parlamentu se ucházelo na 3 tisíce kandidátů a ve volbách zvítězila strana režimu – USDP. Volby však byly zfalšované – umožněna předčasná volba u armády, pokud měl při přepočítávání hlasů demokratický kandidát větší počet hlasů, přestali mu to počíta,…
Březen 2011 – vláda s liberálním úsilím – jedná se Su Ťij, dochází k registraci NLD, jedná s menšinami a dochází k podmínečnému propuštění politických vězňů. Tohle však nelze nazvat reformou – jsou to pouze požadavky Su Ťij, které mají vést k zahájení dialogu se Západem – Barma včetně armády se bojí Číny, která ji považuje za sféru svého vlivu (může Barmu devastovat, získávat její surovinové zdroje).
Svržení civilní vlády je jednoduché, opačný proces je však složitější. Současnou vládu můžeme nazvat civilní pouze částečně. Armáda je stále státem ve státě a reformy musí změnit její postavení.
Volby, které se uskuteční 1. dubna navíc jsou pouze doplňovacími (jedná se o 48 míst, tedy asi o 1/10 parlamentu). To ke změně nepovede.
Etničtí Barmánci a ostatní barmské etnické skupiny
Etnické konflikty mají svůj původ již v době britské kolonie. Nezávislost Barma získala právě za příslib, že dojde k ukončení těchto etnických konfliktů. Vláda však konflikty nezvládla a možná je ani zvládnout nechtěla.
Barmánci nemají možnost poznat svou vlastní zemi, nedochází ke kontaktu s běžnými občany. Vláda do oblastí mimo centrum neinvestovala, zejména ne do vzdělání, a to je poměrně velký problém, protože ve školách se učí pouze barmština. Jediný kontakt s etnickými Barmánci mají skrze armádu.
Ředitelka Barmského centra v Praze Sabe Soe je etnická Barmánka a u uprchlíků do České republiky si jen velmi těžko získává jejich důvěru („je za to placená“, „něco za tím bude muset být, jinak by nám nepomáhala,“ říkají si).
Můžeme současné dění nazvat Barmským jarem?
Současné změny jsou změnami ve skrze kosmetickými. Došlo k propuštění politických vězňů, ale jak bylo již dříve zmíněno, pouze podmínečně a ve věznicích je stále přes 800 lidí.
Došlo k uvolnění mediální cenzury – Barmánci mají možnost vidět exilové stránky, je možné se dívat na zahraniční televizi (Democratic Voice of Burma) – nic z toho není trestné a o informacích plynoucích z těchto médií se navíc otevřeně hovoří. Lidé nosí na tričku nápis nebo fotku Su Ťij. Existuje zde tedy jakési povědomí. Ale děje se tak pouze ve městech, na venkově je pro Barmánce důležitý hlavně konec bojů, nikoli samotné vítězství Su Ťij.
Navíc na rozdíl od arabského jara, kde přechod k demokracii byl založen primárně na hnutí zdola, v Barmě byl tento proces zahájen vládou současného premiéra. Navíc je také otázkou, nakolik bude chtít současná „civilní“ vláda pokračovat v demokratizaci i po barmském předsednictví v ASEANu příští rok a nakolik bude armáda ochotna opustit své výhody a ohrozit svou vlastní bezpečnost. Podle Sabe Soe bude pro přechod k demokracii klíčový zájem Západu.