Sociál

Na rok do Kolumbie? Jako student snadno

Do Jižní Ameriky jsem chtěl z mnoha důvodů – žít mimo „první svět“, naučit se jazyk, poznat latinskoamerickou kulturu… Vždyť tento kontinent vychází z příbuzné kolonizační tradice a přece je tak jiný než třeba Spojené Státy! Nejsou to jen notorické vojensko-politické patálie. Na úrovni každodennosti je tu život většiny obyvatelstva daleko prostší, tvrdší… a opravdovější.

Snad proto, že tam, kde jsou skutečně vážné starosti na denním pořádku, se lidé nezapomněli radovat z prostých věcí. V Kolumbii jsem strávil 10 měsíců a měsíc cestoval v Peru, Ekvádoru, Bolívii a Chile.

Práci učitele angličtiny jsem si vybral proto, že tady byla největší šance práci získat, a také proto, že jsem si na sebe po dobu pobytu potřeboval vydělat. K mému štěstí bylo moje místo na velmi dobré soukromé technické univerzitě, čemuž odpovídala dobrá úroveň práce a pracoviště. Navíc jsem měl štěstí i na šéfa – milionový člověk.

Vzdělání jako exkluzivní meta

Poznal jsem, že v Kolumbii je vyšší vzdělání dosud exkluzivní záležitostí a je mu přisuzována značná hodnota a vážnost. Rozvrhy jsou často dlouhé a je kladen důraz také na praktickou stránku studia – např. práci v laboratoři – dokonce se zde matematicky modelovaly zatěžkávací zkoušky vojenských plavidel.

Velmi jsem také kvitoval značný důraz na informační technologie! Univerzita počtem wi-fi hotspotů předčila i mnohé tuzemské, dokonce bylo k dispozici i několik kurzů plně virtuálních. K dalším příjemnostem lze přiřadit „občanskou“ vybavenost areálu univerzity stravováním, knihovnou a posilovnou. Na naše poměry je nezvyklé – ale v katolické zemi pochopitelné – to, že univerzita disponuje také vlastním kaplanem, který např. v období Velikonoc celebroval mši v prostoru menzy.

Kolumbijci jsou neobyčejně přátelští lidé, vyznačují se značným optimismem a radostí ze života. Patrně se tu odráží těžké historické zkušenosti nedávných dekád, stejně jako určité zlepšení – především v otázce bezpečnosti – za Uribeho vlády. Lze pozorovat neformální ekonomiku a řadu u nás téměř již zaniklých profesí: leštiči bot, pouliční prodavači všeho, nájemní muzikanti, pouliční ševci a opraváři… Kromě toho všude vládne jakási skromná elegance a vše prozařuje umění „užívat dne“ – posedět, poklábosit nad šálkem kávy „tinto“ nebo s lahví piva.

Více o zahraničních stážích se dozvíte 17.2. na VŠE a na stránkách AIESEC.