Sociál

VZ zemřelo a hned vstalo z mrtvých

Minulý měsíc zastihla studenty IMS smutná zpráva. Jejich staré dobré Výjezdní zasedání (VZ) po jedenácti semestrech zemřelo. Jako poctu se jeho bývalí organizátoři rozhodli uspořádat velkolepý pohřeb.

Ve starověku se slavná a mocná římská říše stále zvětšovala, až se nakonec neudržela pohromadě. Podobný osud postihl Výjezdní zasedání. Zřejmě největším z problémů, kvůli kterým VZ skončilo, byl totiž neúnosně vysoký počet účastníků. „VZ pro 150 lidí se prostě dělat nedá. S takovým počtem je spojená i jistá anonymita. Na dřívější VZ jezdilo 30 nebo 40 lidí, kteří se znali,“ shrnuje Romana Mynaříková, členka někdejšího Ústředního výboru VZ (ÚVVZ), který výjezdy organizoval.

Vzhledem k tomu, že se VZ účastnili jak „otcové zakladatelé“, tak i prváci, vznikala také rok od roku hlubší a hlubší generační propast. „Je naprosto pochopitelné, že takovéto skupiny už si nemají moc co říct, i když samozřejmě existují výjimky,“ potvrzuje Romana.

K překážce v podobě příliš mnoha účastníků, kteří už dohromady nemohli utvořit soudržný kolektiv, se přidaly i další problémy. Jak ve svém prohlášení uvedl ÚVVZ, patřila mezi ně např. i arogance některých účastníků vůči organizátorům a nepochopení faktu, že VZ není oficiální akcí, na kterou by měl kdokoli automatický nárok. Tyto neduhy kazily dojem z VZ všem, kteří od společného pobytu čekali „něco víc.“ Joska Havlík, další z organizátorů, uzavírá: „Při pesimistickém scénáři by jediným přínosem dalšího výjezdu v nezměněné podobě bylo dodržení tradice - a to je málo.“

Členové ÚVVZ se proto rozhodli staré VZ pohřbít. ,,Hlavním motivem pro pohřeb VZ v bývalé podobě byla snaha o jeho reformu. Odhodlali jsme se k radikálnímu kroku. Chronicky nemocné VZ jsme milosrdně sprovodili ze světa eutanázií v podobě kapačky s extra silným peprmintovým bourbonem,“ říká Joska s typicky „zeleným“ humorem. „Bylo lepší VZ pohřbít a počkat, jestli nepřijde někdo s nějakou novou, lepší koncepcí,“ souhlasí Romana.

Slzy i peprmintka tekly na pohřbu proudem

V pátek 16. března se Praha zahalila do smutku. Průvod černě oděných pozůstalých vyprovodil na poslední cestě Výjezdní zasedání IMS. V uplakaných očích se zračily nezapomenutelné vzpomínky na zážitky z výprav, kterými teritorialisté zkulturňovali vlasti nejen české.

Smutné odpoledne začalo srazem účastníků na Hlavním nádraží, místě kdysi vyhrazeném odjezdům na VZ. Odtud více než dvacítka truchlících studentů podnikla symbolickou cestu vlakem do Jinonic, aby si takto připomněla tradiční spanilé jízdy do všech koutů naší země.

Kolemjdoucí se zastavovali a v tiché účasti smekali, když Jinonicemi procházel mlčenlivý průvod. Ten zamířil na prostranství před školou, v níž se před dávnými lety VZ zrodilo. Jeho duchovním otcem byla dvojjediná osobnost Palagrín. Akademický senátor Tomáš Nigrin, vedle Martina Palána integrální součást Palagrína, se ujal zahájení smutečního obřadu.

Přednesl srdceryvný projev, po němž následovaly proslovy pozůstalých organizátorů VZ a rozlévání peprmintového likéru na zem i do hrdel studentů. Obřad vyvrcholil vykopáním hrobu, do něhož byla za hlasitých vzlyků všech přítomných s pietou uložena právě vyprázdněná láhev od peprmintky, kruciálního nápoje VZ.

Žal smutečních hostí byl k neutišení. Své bolesti dali průchod zpěvem staroslověnské pohřební písně Dolina, po níž se na pokraji duševního zhroucení odebrali do baru Krásný ztráty. Takto v duchu dávných tradic tedy skončila stará éra Výjezdních zasedání, jež však navždy zůstane v našich vzpomínkách.

VZ dlouho mrtvé nezůstalo

Během několika dnů po pohřbu se ukázalo, že záměr někdejšího ÚVVZ začíná vycházet. Mezi druháky se objevila skupina nadšenců, kteří se myšlenky studentského výletu chopili s novou vervou. „Hlásíme se jako pokračování předešlých VZ, forma se tedy nezmění. Mění se pouze organizační aparát. ÚVVZ je mrtev, ať žije PVVZ (Petiční výbor věrni zůstaneme/vyjedeme znovu),“ provolává Filip Snášel, jeden z nových organizátorů.

Nový výjezd se uskuteční na konci dubna a bude směřovat do oblasti Vranovské přehrady. Ubytovací kapacita pro 82 lidí sice asi neuspokojí všechny zájemce, ale zároveň alespoň eliminuje problémy s příliš vysokým počtem účastníků. První akce pod novým vedením tedy bude jakousi zkouškou. „Nasbíráme zkušenosti a je možné, že příští výjezd bude větší,“ uzavírá Filip.