Děkan Stehlík: Dvě třetiny FF by měly sídlit v nové budově

Byl zvolen těsnou většinou již v prvním kole tajných voleb a po jeho nástupu se rozběhla na Filozofické fakultě řada poměrně radikálních změn. A jak vidí nejmladší děkan České republiky dvacet měsíců svého působení?

V rozhovoru pro Babylon jste uvedl, že každý absolvent FF by měl rozumět světu. Rozumíte světu nebo jste mu jako děkan rozumět přestal?
To je hezká otázka. Myslím, že rozumět světu nebudeme nikdy úplně, ale právě absolvent Filozofické fakulty by si toho měl být vědom a stále se vzdělávat. Přiznám se, že pokud jde o vedení fakulty a rozumění světu, tak více než rozumění světu to bylo v prvopočátku spíše o procesu prodírání se úředními záležitostmi. To rozumění světu ve své výše citované tezi jsem vnímal v porovnání naší fakulty a ostatních fakult. Samozřejmě zejména kriticky vůči „velkovýrobě“ bakalářů.

Jedna z prvních věcí, kterou jste po svém nástupu udělal, byla jistá reorganizace slavistiky, kde jste studoval. Vycházel jste ze svých studentských zkušeností? Vycházíte z nich stále?
Možná jsem tu změnu udělal jako jednu z prvních, protože jsem měl poměrně dobrý vhled do slavistiky. Ale každopádně šlo o především strukturální problém v návaznosti na končící akreditace, nikoli o důsledky osobní imprese… Reorganizaci jsem totiž provedl z jednoho prostého důvodu: abychom neztratili tradiční obory a do budoucna také studenty. To znamená, abychom zvládli nové akreditace, což se naštěstí povedlo v prvním kroku zvládnutých akreditací bakalářského studia. A pokud jde o průběžné nahlížení dovnitř do tohoto pracoviště – od nového akademického roku bych měl pokračovat ve své výuce. Stále se tedy kromě řízení fakulty věnuji v menší míře i pedagogické činnosti.

Je něco, co Vám za studií vadilo a chtěl jste to změnit, ale zjistil jste, že to jinak dělat nelze?
To, co mně asi nejvíce vadilo, je ne úplně jasný systém studia z hlediska kreditů (tehdy bodů), informačního systému, plachet a indexů. Těch systémů studia se za posledních 15 let nastavilo několik. Ty se vzájemně začaly překrývat a nyní se dostávají do sjednocující se fáze kreditního systému. V podstatě se snažíme sladit něco, co se za 15 let rozběhlo do různých stran, a nikdy to nebude otázka chvilky. Jako student jsem si určitě myslel, že to lze udělat jednodušším a rychlejším způsobem.

Přiznám se, že pokud jde o vedení fakulty a rozumění světu, tak více než rozumění světu to bylo v prvopočátku spíše o procesu prodírání se úředními záležitostmi.
foto: TH

S tím souvisí i otázka rušení indexů, o kterém se na fakultě mluví. Je to pravda? Budou se rušit?
Mluvit se o tom může, ale já to nepředpokládám. U prvních ročníků už dochází k rušení takzvaných plachet, potom by měl studentům zbýt jen index a informační systém. Ale ani potom, co IS začne běžet se vším všudy, tak si z hlediska identity instituce a určité sounáležitosti nedovedu úplně představit, že bych inicioval nebo schvaloval rušení indexů. Pořád mi to přijde jako určitá návaznost na tradici.

Jednou z nejpalčivějších otázek, kterou v současné době FF řeší, je nedostatek prostor. Mluvilo se i o využití Klementina, ale věc začala potom jaksi stagnovat. Změnilo se něco?
To je poměrně dynamický proces. U Klementina tato záležitost začíná a padá se stavbou nové Národní knihovny. Já si myslím, trošku skepticky, že ta stavba hned tak nezačne. A od toho se odvíjí, jestli bude nebo nebude „uvolněn“ prostor v Klementinu. Na konci prázdnin jsem byl pověřen rektorem účastí v pracovní skupině Národní knihovny o využití Klementina – tam budeme řešit za spoluúčasti památkářů, ministerstva kultury, Prahy 1 a samozřejmě pod vedením NK využití Klementina do budoucna. To ovšem předpokládá novou knihovnu. Jinou záležitostí je případný další velký objekt. Máme samozřejmě určité tipy, ale v rámci státní správy a procesu přesunu objektů je to záležitostí taktiky a ne se vším se dá jít od počátku do médií. Smím ale prozradit, že po delším jednání jsme se na prioritách shodli i s vedením univerzity, takže postupujeme ve vzájemné součinnosti.

Těmi reálnými objekty myslíte Invalidovnu?
Tak samozřejmě Invalidovna padala jako jedno z velkých témat, ale přiznám se, že v rámci státního aparátu, dislokačních komisí, koncepcí ministerstva obrany, kterému teď objekt patří, bych nechtěl toto téma více rozvádět, protože naše kroky musí být poměrně opatrné. Omlouvám se, pro média sice podobné opatrné mlčení nikdy není dobré, ale více do hloubky se nyní pouštět nebudu. Mohu maximálně říci, že připravujeme studii využitelnosti, takže už jsme se trošku posunuli, ale vždy bude záviset na vyšších místech, protože pokud resort obrany objekt prohlásí za nepotřebný, tak je to na dislokační komisi vlády, ministerstvu školství, univerzitě…

Mluví se i o redukci výuky v Celetné a jejím stěhování třeba do… Invalidovny?
Možná bych nemluvil přímo o Invalidovně, ale o nějakém „novém objektu“. My máme „v hledáčku“ více objektů, o které se snažíme, nesměřoval bych to pouze na jeden. Koncepcí v té ideální podobě je zachovat si Šporkův palác, hlavní budovu a nový objekt. Vytvořit takovou osu tří objektů s tím, že samozřejmě otázkou je, jaký bude ten případný nový objekt, jakou bude mít kapacitu. V podstatě si dovedu představit, že by měl pojmout maximálně dvě třetiny stávající kapacity fakulty a tu třetinu bychom rozložili do Hlavní budovy a Šporkova paláce. Tato tři místa by byla ideálním stavem. Nyní se pohybujeme asi na jedenácti místech v Praze, koncentrace do tří míst by určitě ulehčila mnoho věcí.

Často jste mluvil i o zintenzivnění vztahů se zahraničím, což zahrnuje např. Erasmus. Jaký máte na tento projekt názor? Je důležité v průběhu studia vycestovat?
Když srovnáte studenta, který strávil čas pouze tady, a studenta, který vyjel ven, byť můžete tu zahraniční školu nahlížet kriticky, popřípadě srovnávat, tak je to obrovská zkušenost v poznání světa, ve vnímání výuky, ve vnímání úrovně vědy. Snažíme se proto na tuto oblast klást velký důraz a mám za to, že se to z naší strany zintenzivňuje poměrně zásadně. Vždycky je to otázka prokousání se úředním aparátem, ale na druhé straně jsou to mimořádné možnosti. S tím asi máte své vlastní zkušenosti. V každém případě však doufám, že se daří i ta úřední komunikace přinejmenším zjednodušovat. Pro mě je důležité, že se nám podařily některé kroky – založili jsme Středoevropskou akademickou iniciativu děkanů, kde připravujeme společné programy i prostor pro širší výměnu, výrazněji komunikujeme v rámci těch mezinárodních smluv, které jsme po letech zaktualizovali – takže konečně víme, které jsou reálně „živé“ a které ne. To je podle mě také docela důležité. V neposlední řadě chci zmínit mimořádnou příležitost pro doktorandy, neboť díky spolupráci s anglicko-českým vzdělávacím fondem máme možnost tří až čtyř míst na nejprestižnějších britských univerzitách.

Jaký věk je podle Vás ideální k vycestování?
Ideální věk vidím v podstatě po zorientování se – to znamená tak ve druhém až třetím roce bakaláře, a v navazujícím magistrovi možná od druhého semestru výše. Když to vezmeme na někdejší dlouhé studium, tak mezi druhým a čtvrtým ročníkem. Určité zakotvení v akademickém světě během prvního ročníku je podle mě třeba. Samozřejmě ideálem je, aby každý student během studia přinejmenším na jeden semestr vyjel, aby tuhle zkušenost měl. Ale při osmi tisících našich studentů mluvíme vždy jen o nějakém reálném procentu, které se doufám bude zvyšovat.

Poměrně dost pobytů zbývá…
Je to tak, ale na druhé straně, když se podíváte na celouniverzitní čísla - asi 80 % akademické výměny celé univerzity jde přes naši fakultu. V rámci využití např. vypisujeme tzv. druhé kolo na zbylá erasmovská místa, ale kupodivu stále některá zůstávají nevyužitá…

Myslím, že to také hodně záleží na samotném studentovi. Pravidla pro výjezd nejsou nijak zvlášť přísná a přesto někteří, byť výborní, studenti nevyjedou.
Tam hraje důležitou roli také pedagog, protože se dostáváme i k praktickým problémům, například k uznatelnosti kreditů, uznatelnosti předmětů. Tady by asi od počátku měla být i jasná vize pedagoga, když vysílá „svého“ studenta, co je schopen mu po návratu v rámci jeho studijního plánu uznat. Aby si člověk „něco“ nestudoval, nevrátil se zpátky a nezjistil, že několik desítek procent uznatelných kreditů mu v podstatě chybí a musí to někde krkolomně dohánět. Tady je to myslím o intenzivnější komunikaci student – akademický pracovník ještě před výjezdem, nikoliv až poté. Ale to je otázkou určité zkušenosti, která je otázkou času. Intenzivní zvyk samozřejmosti výjezdů tu nebyl. Je to součástí procesu. A ten zase nejde změnit jedním rozhodnutím, natož opatřením děkana.

V loňském akademickém roce se konala konference ohledně Charty 77, v roce 2008 uplyne 40 let od sovětské okupace roku 1968 – chystá se i k této příležitosti podobná akce?
Kolem osmašedesátého roku se připravují věci v kooperaci se Studentskou radou, asi ne přímo konference, ale připravujeme soubor akcí v akademickém roce 08/09, které spíše směřujeme k palachovskému výročí, respektive ke kontextu let 68/69. Vím, že se připravuje publikace, DVD s dobovými filmy i výstavní projekty. Já osobně bych rád na fakultu dostal mimo jiné výstavu velkoformátových fotografií, které by připomněly třeba ve velké aule tu atmosféru roku 1968. Ale rozhodně to nebude podobná mezinárodní konference – ono by se to do jisté míry podle mě překrývalo. Fakulta bude organizovat jinou velkou konferenci: k výročí univerzity se připravuje poměrně velké mezinárodní setkání na jagellonské téma, které by mělo být na jaře 2008. Tady je aktivní především Ústav dějin umění a měla by to být jedna z pilotních akcí oslav 660 let univerzity. Na podzim 2008 bychom rádi připravili, také k výročí univerzity, nějakou větší bohemistickou konferenci, kde bychom rádi shromáždili bohemisty z celého světa.

Plánoval jste si, do kdy byste chtěl být děkanem? Máte nějakou cílovou metu, které až dosáhnete, hodíte děkanskou funkci za hlavu?
Program mám postaven do roku 2009, potažmo do ledna 2010. A pokud se ho podaří naplnit, tak určitá etapa bude samozřejmě uzavřena – je to zejména o funkčním strukturovaném studiu, dále je to záležitost životaschopného financování fakulty, zároveň je aktuální budoucí finanční saturování vědy – vypadá to, že se bude měnit celý systém financování. Pokud se nám podaří pokračovat v intenzivní práci, tak i budoucí celorepublikový systém by pro nás mohl být nastaven pozitivně. Samozřejmě, že přemýšlím i o druhém období ve smyslu dalšího posunu fakulty; zejména prostorové řešení ve spojení s vytvářením podmínek pro špičkovou vědeckou práci je pro mě obrovskou výzvou, takže by to bylo asi jedno z hlavním témat pro další období. Ale každopádně mám za sebou pořád méně než polovinu tohoto mandátu, takže o těchto věcech budu konkrétně přemýšlet až ve třetím roce „děkanování“. Té práce je stále dost a uvidíme v roce 2009, zda budou splněny ty cíle, které jsme si dali – je jich poměrně dost a ne vždy se všechno daří na sto procent, jak by člověk chtěl. Každopádně vize fakulty jako určité vědecké špičky, která má dobré materiální podmínky, by myslím stála za dvě děkanská období.

Michal Stehlík

Michal Stehlík (1976) na FF UK vystudoval historii a slovakistiku. Od konce 90. let se aktivně podílí na kulturním a společenském životě rodných Dačic (založení občanského sdružení Krasohled, od roku 2004 dokonce členem městského zastupitelstva). V letech 2001-2002 působil na ministerstvu kultury, odkud přestoupil do služeb Národního muzea; zde se roku 2003 stal náměstkem generálního ředitele. V roce 2006 přišel nový postup: stal se děkanem FF UK. Vzácné chvilky volného času věnuje manželce Lucii, jejich dcerce Viktorii a své staré zrcadlovce.