Podává se coolness Jirásek…

Jirásek Letošní 77. ročník divadelního festivalu Jiráskův Hronov, tato tradiční prázdninová žatva amatérského, poloprofesionálního, ochotnického, studentského, avantgardního, alternativního divadla (správná pojmenování a významy neprofesionálního a neklasického divadla se neustále hledají), zůstal navzdory tomu ve všech směrech vlastně tradiční.

Kontroverze mdlé chuti…

Z celkem 27 odehraných představení nebylo bohužel žádné, na které by bylo nutné ještě několik let vzpomínat (ať už v dobrém či špatném). Očekávaný skandál se nakonec nekonal ani v případě vulgární „Harily“, coolness hry v podání souboru Nejhodnější medvídci. Toto punkové představení, hodnocené jako nepříliš zvládnuté až zpackané, bylo diváky přijato vlažně až chladně. Nikdo v té chvíli netušil, že si soubor, radikálně prezentující na jevišti protikomerční názory, řekl o honorář 10 000 korun s tím, že jinak neodehraje druhé naplánované představení (zde je třeba zmínit, že na Jiráskově Hronově jako amatérské přehlídce vystupují všechny soubory bez honoráře). Pravdu o tomto jejich pokusu přinesl zpětně pouze nezávislý plátek KONTrAKCE, který je jinak mystifikačním undergroundovým médiem a každoročně vytváří povětšinou vtipnou opozici k oficiálnímu festivalovému zpravodaji „ZJH“.

Šťastné sedmičky?


Ani další odvážně uvedená hra, Schwabův nesnesitelný „Lidumor“, si nesjednala divácký respekt a to nejen kvůli citelně chybějící přestávce či pro nezdařený závěr celé inscenace. Představení tohoto fekálního dramatu, hraného navíc v klimaticky hodně nepříznivých podmínkách, se totiž setkalo s nepochopením a namísto aby diváky vyprovokovalo, tak je dokázalo spíše spolehlivě unavit.

Přes harilovský sex z gorilou ani lidumorské strkání lulana do matčiny lebky cesta Jiráskova Hronova k potřebnému narušování konvence (což je jeden ze smyslů amatérského divadla) zkrátka nevedla.

Petr Christov u trhačky lístků


Dramaťácké eintopfy

Největšího kladného přijetí se dostalo kladenskému „Tajemnému VADu v Karpatech“, prčóznímu představení, které vycházelo z vděčného principu divadla na divadle (což se objevovalo i v mnoha dalších hrách). Za herecké výkony v inscenaci hry „Equus“ bylo ceněno Rádobydivadlo Klapý. Jejich jednotlivá představení doprovázela jedna smůla za druhou. Během jednoho nastalo v celém Hronově Jiráskovo Temno (na hodinu vypadl proud), při dalším prošly za zvuků sirén přívalové deště (čili diváci půlku představení neslyšeli) a během posledního se zas rozhodila světelná technika v sále…

Přesto šlo o jednu z mála opravdových inscenací, protože jinak jsme byli svědky skoro samé besídkové produkce - dramatické, hudební, pohybové a recitační koláže v různých kombinacích. Z nich se mi osobně líbilo alespoň krátké poetické vystoupení „Tragaču, Tragaču“ kongeniálně kombinující lidovou poezii s opravdu velmi současnými prvky a nadčasovým vyzněním. Škoda že jsem si během představení nestihl zapsat deklamovaná telefonní čísla vystupujících děvčat.

Festivalové přílohy

Festival tradičně zahajoval místní soubor tradičně pojatým představením. Letos to byly „Veselé paničky Windsorské“, kde nechyběly písničky jako: „Á prótó hostinská, caráraratatá…“ Vody opět nerozvířila ani konkurenční akce, Lojzíkův Machov, konaná bez velkého zájmu a ohlasu v nedaleké vesnici souborem Černí šviháci.

Na Zbečníku, kde se spalo, bylo prázdno


Oproti loňsku však zcela chyběl tzv. HronOff program, čili prostor pro inspirativní a netradiční divadelní projekty, které se jinak do základního programu z různých důvodů nedostaly. Nic nezmohl ani oprávněný nářek nejvíce zklamaného Vladimíra Hulce, který byl skutečným guru této dřívější součásti hronovského festivalu: „Letos Off vymizel. Je opět jen doprovodný program, který je spíše možností ,tutové‘ zábavy pro místní. Nic proti tomu, ale Off, to je značka, totem, symbol nekomerčnosti, neukotvenosti, neústupnosti, provokativnosti, svobody a nezařaditelnosti. Velmi sympatická značka. Chybí-li, chybí kus divadelního těla. Důležitý, podstatný kus. Dnes možná jedna z tepen, které vyživují divadelní srdce.“ (ZJH č.4).

Jednou z mála záplat bylo představení tradičně skvělého divadla Vosto5 v parku za Čajovnou (jejich „d´artový stan“ jim však, stejně jako vloni, nebylo dovoleno postavit).


V Tritonu, kde se pilo a zpívalo, bylo plno


Seminární olíznutí…

Většina přihlášených účastníků však nevysedávala pouze na sedadlech v hledišti. Celkem 340 lidí bylo, jako každý rok, rozděleno do jednotlivých seminářů, které nabízely většinou praktickou výuku z různých oblastí divadla (např. DRH jako Dramaturgie-Režie-Herectví, J jako Jevištní řeč, S jako Scénografie…atd.).

Největší zájem byl tradičně o seminář nonverbální komunikace, který dlouhodobě vede dramatička Daniela Fischerová. Jedna drsnější rada (nevím jestli v rámci tohoto semináře i prakticky zkoušená) ohledně výběru partnera tu zněla: „Inu, chcete-li s někým sdílet stůl a lože a ovšem i společný záchod, a to ve zdraví i v nemoci, v mládí i ve stařecké ovadlosti, co nejživěji si představte, že to tělo olížete od hlavy až k patě. Pokud se vám už z té představy udělá šoufl, neriskujte, není to partner na doživotí. Krása i nekrása se brzy okoukají, ale tyhle prapravěké smysly jako čich a chuť zvyk neošmirgluje. Je-li tam nějaká nevole, bude za čas horší. Ten, kdo nám nechutná, nemá co dělat v našem loži. Není náhoda, že slovo cítit zahrnuje čich i cit. Od jisté blízkosti jde konvence stranou a my cítíme ke druhým přesně to, co cítíme. Západ se snaží vyzmizíkovat tělesný pach jako něco neslušného a vybudoval na tom celý průmysl. Jedna reklama na deodorant hlásá: ,Ujitěte se, že nebudete cítit!‘ To víte, že nebudeme. Nebudeme už cítit skoro nic.“ (ZJH č.6).

Společné obědy a večeře v jídelně


Některé tvůrčí semináře měly poslední den festivalu své prezentace, které byly velmi podnětné, ať už šlo o „site specific“ scénografa Tomáše Žižky objevující jiné hronovské rodáky zastíněné klasikem Jiráskem, či výsledek mezinárodní dílny mima Michala Hechta, který se svými seminaristy nonverbálně zpracoval artušovskou legendu.

Dobrou chuť?

Ti co chtěli po tradičních nočních pařbách, ať už v Tritonu nebo Singru, během dopoledne raději spát než se vzdělávat, natož nějak dramaticky tvořit, se přihlásili pouze do tzv. PC, tedy Problémového clubu. Jeho výhradní členové získali, stejně jako seminaristé, ubytování, lístky na všechna představení i starou dobrou šlichtu ve hronovské školní jídelně.

Kdo si však zvykl na doplňkovou stravu v podobě hermelínů, párků či toastů v předsálí scény Josefa Čapka, musel dát v polovině festivalu sbohem úžasným a velkým oblohám (podávaným dokonce i ke gorbáčiku). Místní podniky totiž navštívil český úředník vyzbrojený euronormami. Ve „Stovce“ seškrtal z jídelníčku všechno, kde byla vajíčka, a v „Čapkárně“ zatrhl zmiňované oblohy. Tři dřezy, kterými zde kuchyň disponovala, namísto požadovaných čtyř, na salát nestačily.

Ohňostroj z Jiráskova divadla


Na každodenních diskusích Problémového clubu (účast v nich zachraňovali především zainteresovaní herci probíraných inscenací) se však řešily „závažnější problémy“. Pětičlennému lektorskému týmu vévodily proslovy nestora české divadelní kritiky, profesora Císaře (jeho projevy se dokonce staly součástí inscenace „Tajemný VAD“). Pilným lektorem v PC byl Petr Christov, vedoucí Katedry divadelní vědy na FF UK: „Pro mě je to pokračování nebo navázání na práci, kterou dělám na fakultě. Jako další možnost jak to, co je na akademické půdě běžné a samozřejmé dostat ven. Jak to dostat mezi ,obyčejnější‘, neakademické publikum.“ (ZJH č.5)

A slavnostní zakončení Jiráskova Hronova s doslova gurmánskou závěrečnou řečí završil tradiční ohňostroj, letos možná neúměrně bombastický. Ale jak říká jedna z organizátorek, Marcela Kollertová, ředitelka Kulturního a informačního střediska Hronov: „Ohňostroj k takové přehlídce patří. Zvykl si na něj celý kraj a sjíždějí se sem i nedivadelníci.“ (ZJH č.7). A tak tradice zvítězila i tady. Na příští rok by to chtělo něco mimořádného, připravit nějakou specialitu. Ovšem dobrou. Neobvyklou a výrazné chuti.




Hodnocení

1 bod2 body3 body4 body5 bodů (4 hlasujících, průměrné hodnocení: 5 z 5)
nahrávání... ... nahrávání... ...

Napsat komentář

Odesláním komentáře souhlasíte s pravidly diskuse.