Festival Psychofilm: Budete mít o čem přemýšlet, deprese ale nehrozí

V květnovém FFaktu jsme vás zvali na filmový festival Psychofilm, který bude probíhat 6. – 8. června v pražském kině Atlas. Vstup volný, raritní snímky zajištěny. Nenechte si ujít jiný pohled věc.

Duchovním otcem Psychofilmu byl Ivan David mladší, student práv a filmové vědy, syn psychiatra Ivana Davida. Ivan David mladší dal dohromady organizační tým složený především z filmařů a společně vytvořili partnerský projekt festivalu Mezi ploty – Psychofilm.
Cílem festivalu je upozornit na nějaké psychiatricko-psychologické téma a seznámit s ním společnost, protože o psychiatrii přinášejí média velmi nepřesné a zkreslené informace. Otázkou bylo, jak téma publiku zajímavě přiblížit. „Film se zdá být ideálním řešením. Organizátoři se snažili vybrat snímky, které český divák běžně nemůže vidět. Většinou se nedají sehnat ani ilegálně, protože v digitálním formátu vůbec neexistují. Máme i několik premiér a opravdu raritních snímků,“ pochlubil se PR manažer festivalu Jan Hrsina. Na festivalu můžete shlédnout jak celovečerní snímky, jejichž tematika se dotýká sebevraždy nebo eutanázie, tak dokumenty o lidech, kteří se s nimi nějakým způsobem setkali, i studentské krátkometrážní filmy. Je eutanázie alibismus? Pokrytectví? Co je správné v situaci, kdy člověk potřebuje druhé, aby mohl žít, ale i k tomu, aby vůbec mohl zemřít?
Organizátor upozorňuje na norský film Kurz negativního myšlení, který je nejspíš nejznámější položkou na programu filmového festivalu. „Demaskuje šarlatánské postupy kurzů pozitivního myšlení. Vynikající velmi černá, velmi hořká komedie.“
Kromě filmů se můžete těšit i na přednášky – komentáře k jednotlivým filmům. Diskutovat s diváky budou filmaři, lékaři a jiní lidé, kteří mají k tématu co říct. „Rozhodně nechceme diváky nudit vysokoškolskými přednáškami! Vstupy by měly osvěžující formou komentovat filmy, neměly by být delší než 20 min,“ ujišťuje Hrsina.
Nezpůsobí festival nárůst sebevražd? „Uznávám, že kdyby někdo dal celý třídenní maraton, měl by několik dní o čem přemýšlet. Téma může někomu připadat depresivní, ale filmy nějakým způsobem přispívají k řešení situace. Cílem festivalu není ukazovat neřešitelné situace, ale umožnit nahlédnout téma z větší šířky, z jiného pohledu, chce nabídnout řešení tam, kde by nezaujatý divák třeba žádné neviděl.“

Dominika Pospíšilová (ČJL – SVE)