Letní filmová škola: laskavá, fftipná, šílená

Pravdivá reportáž z letošní Letní filmové školy, která se konala poslední červencový týden, je plná dobrodružství a neuvěřitelných příhod. A nejvíce se toho přihodilo mimo filmové plátno…

V žáru odpoledního slunce jsme 20. července dorazili plni nadšení do Uherského Hradiště. Z místa ubytování nás poslali pro vouchery do akreditace. Po vystání dlouhé fronty nám ji ale odmítli vydat, dokud nezaplatíme ubytování. Odebrali jsme se tedy do pokladny, kde jsme vznesli skromný požadavek zkrátit pobyt o jednu noc.

To se ukázalo jako nepřekonatelný problém. Když po půlhodině paní pokladní pochopila naše přání, poslala nás do infocentra. Zdejší slečna nám sdělila, že to máme jít vyřídit do akreditace. Když jsme odvětili, že tam jsme to již řešili, poslala nás do pokladny. Na naší námitku, že odtamtud právě jdeme, nás odvedla k počítačům, ať si změníme délku pobytu sami. Když jsme konečně našli v akreditačním systému svá jména a účty, upozornila nás, že zkrátit pobyt nelze, ať tedy zatím zaplatíme původní dobu, a vše se bude muset vyřešit zpětně v den našeho odjezdu. Oběhli jsme tedy kolečko v opačném směru přes pokladnu, akreditace až k místu ubytování…

Václava Havla oslovovali všichni „pane prezidente“

Diskuse o stáří

Karneval

Konečně do kina

Po tomto výkonu jsme stihli doběhnout alespoň na brazilský film ve 23.15. Výdejnu sluchátek jsme minuli s vědomím, že na všech plakátech k filmu bylo tučně: „titulky: české“. Hostesky nás přesto zadržely s tím, že film je v portugalštině a sluchátka budeme tedy potřebovat. Divili jsme se proč, číst přeci umíme. Jenže jak se ukázalo, film byl sice opatřen titulky, ale francouzskými. Sluchátka jsme tedy vyfasovali a dle pokynu nastavili na kanál šest.

Vstoupili jsme do sálu a zarazilo nás, že naší účastí se zvýšil počet diváků na dva. Shora se ozvalo zoufalé volání: „Já to nemůžu spustit, ten disk to nečte!“ Uvaděčka se na nás unaveně obrátila se slovy: „A nechcete jít radši pryč?“ Po všech peripetiích jsme však zarputile trvali na filmu a demonstrativně si nasadili sluchátka. To uvaděčku překvapilo natolik, že nám dokonce uvařila a až k sedadlům donesla kávu (!). Kino se pak postupně zaplnilo a film nakonec začal.

Ve sluchátkách bylo však stále ticho. Po chvíli nechápavých pohledů vtrhla uvaděčka do sálu s výkřikem: „Přelaďte na pětku!“. Poslechli jsme a zaslechli překladatelův hlas. Bohužel z jedněch sluchátek se stále nic neozývalo. Při mávaní o pomoc na hostesky konektorem sluchátek nám došlo, že by měl být spíše zasunut do přijímače. Konečně jsme slyšeli překlad oba. Jenže zrovna v tu chvíli se tlumočník na několik scén odmlčel, přesto, že herci slovy nešetřili. Když ostrá hádka na plátně skončila a herci začali mluvit volnějším tempem, zapojil se opět i překladatel a tlumočil až do konce.

Něco pro studenty FF

Beseda o stáří se ze všech doprovodných programů zdála být nejméně atraktivní, nicméně vzhledem k jednomu z témat celého festivalu „Člověk a stáří“, nutná. Nás jako studenty FF UK přesvědčila k účasti jména diskutujících. Kromě Václava Havla, kterého během LFŠ nikdo neoslovil jinak než „pane prezidente“, vystoupil se svým sociologickým pohledem na problematiku Miroslav Petrusek, pak sarkastický Ivo Pondělíček, dále pohotová, vtipná glosátorka Jiřina Šiklová a další kapacity z různých oborů. Diskuze plná černého humoru byla doplněna výbornými animovanými filmy na toto téma a diváci odcházeli ze sálu naplněni optimismem.

Program přes den…

Slavnostní zahájení, které bylo víc než skromné, nás pobavilo neplánovaným opakováním úvodních fanfár a rozpačitým udělováním cen, kdy dokonce jedna zbyla a nikdy se již nedovíme, komu měla být určena. Úvodní ceremoniál zachránila držitelka jedné z cen, tlumočnice Dana Hábová, která vtipně okomentovala politické styky jedné své nejmenované kolegyně.

Paradoxně největší vedro bylo na Zimním stadionu, kde se letos poprvé také promítalo. Příjemně bylo naopak v divadelním stanu ANPU, i když byl naplněn k prasknutí, kde byla uváděna představení Havlových her ve skvělém podání Divadla na tahu pod vedením Andreje Kroba. Nastudování si pochvaloval i přítomný autor.

… i v noci

Na své si přišli milovníci duchaplnějších filmů, neboť kino Mír se v noci proměňovalo v klub pro otrlého diváka. Zvlášť hlubokým obsahem vynikl snímek Toxický mstitel, který vyjde na podzim na dvd v rámci projektu b-kult. Můžeme jen a jen doporučit.

Noční život byl velmi bohatý. Ze snímků brazilské kinematografie se mohl člověk tématicky přesunout na karneval a tančit v rytmu samby až do ranních hodin. Tomu se přizpůsobila i otvírací doba stánků s občerstvením, která začínala ve 20.00. Pokud jste však dostali hlad ve dne, měli jste smůlu.

Postupně se ukázalo, že organizátoři i stánkaři pro vás ochotně udělali cokoliv, pokud jste jim to třikrát vysvětlili, vyzbrojili se pořádnou trpělivostí a nakonec se smířili s tím, že jste nedostali tak úplně to, co jste původně chtěli. Ale protože jste byli na filmovce, tak jste jim vše velkoryse odpustili, a za rok se tam vydáte znovu…

Alexandr Guha, Nela Herrmannová (KULT)