Jakub Bachtík, předseda Studentské rady:
Odkaz 17. listopadu? Studenti mají být drzí!

Do Studentské rady vstoupil vcelku neplánovaně – znal pár členů a rozhodl se nenechat je na holičkách, když hledali posledního do party. I když po dvou letech svého členství pomýšlí o tom, že je čas zabývat se něčím novým, mosty mezi sebou a SR pálit neplánuje.

Proč sis vybral ke studiu právě pražskou fildu? Mělo to nějaký důvod nebo to tak prostě vyšlo?
Pro mě bylo jasné, co chci studovat, vybral jsem si češtinu a dějiny umění, a pak jsem se jenom rozhodoval mezi Brnem a Prahou. Přiznávám, že to pak nebylo úplně o kvalitě školy nebo o tom, jak tam ty obory vedou, ale spíš o tom, že Praha je blíž a je tu spousta lidí, které znám.

Měl jsi v plánu se na vysoké nějak angažovat?
Nedá se to říct tak docela. Na gymplu jsem nic podobného nedělal, protože se mi zdálo, že tam na to není prostor. Ale říkal jsem si, že na vysoké by vlastně bylo fajn naučit se dělat něco jiného, než jen chodit do školy: když si dnes představím, že bych měl na fakultě jenom studovat, tak to bych se asi docela nudil. Na začátku tedy byla určitá vstřícnost, ale žádné jasné rozhodnutí.

Věděl jsi něco o SR ještě než ses rozhodl kandidovat, nebo jsi jedním z těch, co se přišli vlastně jen podívat na valnou hromadu a „bylo to“?
Půl na půl. Já jsem některé lidi, kteří působili ve Studentské radě, znal a oni mě samozřejmě přemlouvali, abych kandidoval. Ten den, kdy se volby konaly, jsem byl rozhodnutý jít volit, ale rozhodně ne kandidovat. Ale nakonec jsem se nevydržel dívat na to, jak marně hledají toho dvanáctého do party. Říkal jsem si: „No, tak to zkusím.“

Stal ses předsedou ve svém druhém „mandátním období“, v prvním jsi byl místopředseda. To je docela neobvyklé hodit nejvyšší funkci na takového „zelenáče“…
Co se týče postu místopředsedy, zastávají ho zpravidla právě nováčkové, aby se v chodu SR zaučili. Letos se to neudělalo a myslím, že to byla chyba, je pak problém zachovat kontinuitu a zkušenosti po těch starších, kteří odcházejí. Ve Studentské radě nelze být věčně a střídání lidí v ní probíhá neustále. A předsednictví? Přiznávám, že je to velké sousto. Od začátku se stále učím za pochodu a platí to vlastně dodnes.

Jak je to s účastí studentů při volbě SR? Zlepšilo se to?
Poslední rok jsme byli hodně překvapení, protože aby se volba mohla konat, musí se jí účastnit alespoň padesát lidí, a přišlo jich na devadesát. Nekonal se tentokrát žádný koncert, takže zapůsobila intenzivní kampaň a doufám, že i to, co pro studenty děláme. I s kandidáty do SR nebyl problém a loňské volby tak měly důstojnější podobu. Letos si to ale přeci jen pojistíme. Volby budou spojeny s nabídkou koncertu SR: chystáme Jiřího Schmitzera.

Využívají vůbec chovanci fildy „služeb“ SR?
Myslím, že studenti využívají služeb SR minimálně tak, abychom s tím měli spoustu práce. (smích) Hodně se to ale mění s přicházejícími ročníky. Prvákům se představujeme už při zápisech, znají nás a berou asi za samozřejmé, že se na nás mohou obrátit – letos po zápisech přišla smršť dotazů, až nás to skoro zaskočilo. A jiné odezvy jsou také fajn. Třeba o Hudební nebo Divadelní klub je velký zájem, stejně jako o projekty SR nebo samozřejmě o ples.

Možná doba není tak zlá, aby se muselo jít rovnou do ulic. Ale obecně, se stále děje spousta věcí, které by měly štvát a pálit mnohem víc studentů než jak je tomu dneska.

Jaká je podpora ze strany vedení FF? Myslíš, že je intenzivnější než ostatním spolkům?
Ona Studentská rada je taková anomálie. Volí se do ní, má vlastní místnost, peníze a dost zasahuje a mluví do toho, co se tady na fakultě děje, ale zároveň není do struktury fakulty nijak oficiálně zapojená a nemá právo o ničem rozhodovat. Takže se musíme hodně snažit, abychom byli pro vedení důvěryhodní a aby nás brali na vědomí. Jinak si ale nemůžeme moc stěžovat, jednání s kýmkoliv ze současného vedení jsou většinou věcná a vstřícná, naše připomínky a návrhy, byť kritické, jsou brány vážně. Pokud vím, je to třeba od minulých dob velký posun k dobrému.

Je možné SR nějak podpořit, i když nechci být zvolená a nechci se podílet nějak pravidelně?
Samozřejmě, to vřele uvítáme. Už teď nám pomáhá několik lidí třeba s Lekcí Faust a není problém zapojit se do jakékoliv jiné akce, kterou budeme pořádat – zvláště s přípravou letošního plesu budeme potřebovat pomoct až až. Snad se jen hodí připomenout, že Studentská rada je formálně správcem Studentského fondu a Studentský fond tvoří všichni studenti FF. Radní sice mají sice klíče od kanceláře a právo hlasovat při jednotlivých jednáních, ale nedělají si to jen pro sebe – každý další student má právo vědět, co, proč a jak se na SR děje a případně se do toho zapojit, pokud to bude možné.

Fakultní ples bude i letos společný s matfyzem?
Tentokrát bude samostatný a bude se pořádat v Národním domě na Vinohradech 27. února. Uvidíme, jak to dopadne. Spolupracovat s matfyzem ale hodláme i nadále, protože té práce nás čeká spousta a oni mají zkušenosti, které se nám stále hodí – ať už jde o kontakty nebo třeba rezervační systém.

Vejde se do Národního domu víc lidí? Studenti si stěžovali, že ples na Žofíně, kde se v posledních letech událost konala, podobá se mejdanu v plechovce sardinek.
Kapacita by měla být srovnatelná, možná trochu menší, ale nezapomeňme, že to bude jen pro jednu fakultu. Jinak důvod, proč jsme se do toho pouštěli s matfyzem. byl ten, že se na FF ples nějaký čas nekonal a v nové SR bylo málo lidí, kteří s tím měli zkušenost. A hlavně jsme nevěřili tomu, že se ples naplní: na tom posledním samostatném byl problém udat všechny lístky. Zájem z posledních dvou let nás ale velmi potěšil, tak mu chceme vyjít vstříc. Ples už snad získal určitou prestiž a mohl by mít úspěch jen v rámci jedné fakulty.

Co považuješ za největší úspěch, kterého se vám podařilo dosáhnout pod „bachtíkovským vedením“?
Tak rozhodně právě ples. (smích) Je to neuvěřitelná práce, tři měsíce intenzivní přípravy, která vyvrcholí tím, že lidé jeden večer tancují. (smích) Když to skončilo, tak jsem skoro nevěřil, že se nám to povedlo. Ale jinak za sebou, myslím, máme celkem dost odvedené práce ať v tradičních akcích jako je Hudební a Divadelní klub, nebo ve zdánlivých maličkostech jako je prosazení stojanů na kola ve dvoře.

Kolik času Ti Studentská rada zabírá?
Hodně, záleží ale na tom, co se děje. Když třeba vrcholí přípravy plesu, je toho opravdu moc, neustále se konají nějaké schůzky, na kterých se musí něco řešit a připravovat. A i v normálním provozu se, jakmile jeden úkol skončí, vymýšlejí úkoly další. Ale já toho času rozhodně nelituju, věřím, že ta práce je užitečná a navíc ji se mnou dělají moc fajn lidé. Na druhou stranu začínám trochu cítit, že dva roky v SR jsou dost. Taky bych měl někdy začít pořádně studovat…

Plánuješ tedy další rok?
Nakonec nejspíš ano. Já teď jako předseda SR stojím na počátku velkých projektů, za které bude mít příští SR zodpovědnost, tak se nemůžu jen tak ztratit a nechat to na zádech novým. Ale rozhodně už nechci žádnou funkci. Ať si je užívají také další.

Přemýšlel jsi někdy o postupu do AS FF UK?
Podle mě se nedá mluvit o „postupu“, protože Akademický senát je něco úplně jiného. A já zatím nedokážu povědět, jestli je to prostředí, kde bych dokázal být nějak užitečný. V principu se tomu asi nebráním, ale rozhodně se do AS nehodlám nějak drát.

Chystá SR nějakou akci k příležitosti 17. listopadu?
Mrzí mě to, ale v tuto chvíli ne a řekl bych, že se to už nezmění, už to mezi ostatními projekty nestíháme. Myslím ale, že příště by se SR měla spojit se spolky z jiných fakult a konečně se na takové akci podílet. Už její zaměření ji k tomu docela zavazuje.

Chtěl bys zažít atmosféru roku 1989? Vyjít do ulic…
Sametovou revoluci samozřejmě znám jenom ze záznamů a vyprávění, ale ta atmosféra je i zprostředkovaně nesmírně silná dodnes. Kdyby to šlo, tak bych si to zažil rád, ale rozhodně se kvůli tomu nechci vracet do dob, jako byly ty, které listopadu 89 předcházely.

V čem podle Tebe spočívá odkaz 17. listopadu?
Asi v tom, že být studentem neznamená jenom mít v ruce index a věnovat se svému oboru. Že studenti mají být zdravě drzí, nároční a kritičtí k tomu, co se kolem nich děje, mají se ptát po tom, co je správné, a nebát se za to postavit. A nebát se také snahy věci řešit a proměňovat. Studenti, i když jistě ne všichni, měli vždycky citlivý nos na všechno co zavánělo konformitou, šedí a autoritativním tlakem a nebáli se být nespokojení, provokovat a riskovat při tom. To je pěkná tradice a musím říct, že i když to s tou angažovaností a řešičstvím někdo přehání, tak je mi to nakonec mnohem sympatičtější než situace, kdy všichni chtějí mít klid a starat se jen o svoje, když se třeba bojí ozvat proti sebevětším nesmyslnostem na svém ústavu protože by pak „mohli mít problémy“. Ona taková ta zahleděnost do sebe a lhostejnost bere studentskému prostředí tu správnou energii, kterým umělo být vždycky inspirativní.

Myslíš, že by se studentstvo bylo schopné kvůli něčemu zase spojit?
Já vlastně nevím. Docela rád bych tomu věřil. Je tu spousta různých studentských spolků a projektů nebo akce jako před třemi lety Týden neklidu, kdy studenti společně vyšli do ulic kvůli situaci na vysokých školách. Na druhou stranu člověk vidí třeba bídnou účast při volbách do Akademického senátu nebo Studentské rady a nezájem o věci veřejné obecně. Snad ale mezi studenty nějaká energie ještě pořád je, přestože se projevuje hlavně v menších iniciativách – ostatně doba se nezdá tak zlá, aby se muselo hned do ulic. Ale ty menší spolky by o sobě rozhodně měly víc vědět a spolupracovat. A obecně, se stále děje spousta věcí, které by měly štvát a pálit mnohem víc studentů, než jak je tomu dneska.

Dalo by se něco z té energie vidět v běloruské záležitosti, která přichází často na přetřes?
To je docela hezký příklad. My jsme v březnu trochu pomáhali s putovní výstavou o Bělorusku „Volby bez volby“, která je teď zrovna v Krakově. To je velmi náročný, ale čistě studentský projekt: pro mě ukázka toho, že když se mezi studenty objeví naléhavé téma, někdo se jej nakonec přeci jen ujme. Ale mám pocit, že se to stále týká příliš úzkého okruhu aktivních lidí, kteří jsou svým zájmem vlastně nenormální. Přitom by to mělo být naopak: dělat něco pro druhé a zapojovat se do širšího dění by mělo být samozřejmé, ať už to má podobu výstavy, časopisu, debaty nebo třeba účasti ve Studentské radě. Angažovat se není žádná ostuda.

Jakub Bachtík

Narodil se 1. 9. 1985 ve Frýdlantu v Čechách. Po maturitě na tamějším gymnáziu v roce 2005 začal studovat na FF Český jazyk a literaturu, od r. 2006 pak ve dvojoboru s Dějinami umění. Kromě toho už v prvním ročníku vstoupil do Studentské rady, kde se staral o Hudební klub a působil jako místopředseda. V dalším roce už povýšil na post předsedy SR.