Semestr v ráji metrosexuálů

Jednoho dne jsem na nástěnce ÚČJTK objevila nabídku stipendií, která nikdo nechtěl. Mezi nimi i semestrální pobyt ve Švédsku. Mým druhým oborem je švédština, kde se celý ročník pere o pět míst na čtrnáctidenním letním kurzu, který dostanou jen ti nejlepší. To bohužel nejsem, takže jsem popadla příležitost za pačesy a sbalila kufry. Začátkem ledna jsem dorazila do Lundu a měla jsem pocit, že nevydržím ani týden a vrátím se domů. Teď načínám čtvrtý měsíc a občas se mi zdá, že se mi ani domů nechce. Budu mít ještě dlouho na co vzpomínat…

Švéd se pozná podle „mrkváčů“

Lund leží na jihu Švédska v kraji zvaném Skane. Od zbylé části země se Skane liší především tím, že je placaté, v zimě tu nebývá sníh (a pokud napadne, bývá z toho pozdvižení jako v Praze) a mluví se tu skansky. To spolehlivě poznáte podle záhadně hrdelního „err“. Podobné mají i švédsky mluvící Němci. Rozdíl je v tom, že těm nerozumím vůbec. Čím se od zbylého Švédska neliší, je obliba odění ze švédského H&M, sladký švédský chléb, slané švédské máslo a švédská povaha obyvatel. Inu praví vlastenci.

A jak se pozná Švéd? Nezávisle na pohlaví bude mít z 99 % blond vlasy, modré oči, mrkváče a brýle a la moucha tsetse. Bude neustále popotahovat (ve Švédsku je neslušné smrkat) a ponese se za ním solárkový odér, o víkendu promíšen s vůní lihu. Pokud jde o povahové rysy, pravý Švéd se neustále usmívá, ale pokud ho výslovně o něco nepožádáte, většinou jen dál stojí a usmívá se. Prý jsou plaší a nechtějí se vnucovat. Já bych řekla, že jsou trochu zamrzlí. Jinak jsou dobrosrdeční, poctiví, hrdí a velmi nepraktičtí.

Pánem svého času

Moje první dny ve Švédsku nebyly zrovna šťastné. Bydlela jsem na nejhorší koleji ve městě s partou chlupatých Francouzů, kteří necítili potřebu odstraňovat své osrstění ze společných koupelen, na koleji, kterou od konce světa dělil asi kilometr, na koleji, která kdysi byla psychiatrickou léčebnou. Byla tma, pršelo jen se lilo a mapa, kterou nás ubytovací kancelář vybavila, končila pár centimetrů před oním palácem hrůzy. Za prvních pět dní jsem nechtěně prozkoumala veškerá lundská zákoutí a začala nenávidět veškeré tmavovlasé národy. Potom jsem požádala o výměnu pokoje a za dva týdny jsem se stěhovala za vlastní koupelnou. Kuchyň je společná, ale za to jsem docela vděčná. Samotu tady pociťuji mnohem častěji než v Čechách.

Můj život je tu jiný než v Praze. Hlavní rozdíl je, že jsem naprostým pánem svého času. Chodím do školy sice denně, ale obvykle jen na tři hodiny, a jak se na hodinu připravím je tak nějak moje věc. Jak to funguje v běžné výuce, nemůžu posoudit. Mám program pro zahraniční studenty, který opravdu není zrovna náročný, pokud nemáte IQ „houpacího koně“. Škola je skvěle vybavená, udržovaná, se spoustou křesílek a stolků, obrovskou knihovnou a kavárnou, kde můžete v klidu vybalit i vlastní oběd. Co bych nerada přejala v Čechách, jsou diskuse, velmi populární to součást místních přednášek. Diskutuje se v malých skupinách, diskutuje se o všem a diskutuje se pořád, ať už máte co říct nebo ne. Hodně mých mezinárodních kolegů je zvyklých mluvit, i když nemají co říct, a je to utrpení! Také mě dost překvapilo, že se vyučující mnohem víc starají o to, jestli se všichni posluchači dostanou ke studijní literatuře. Připravují všelijaké coursepacky a shrnutí a knihovny jsou vybavené veškerou předepsanou sekundární literaturou. Vím, že pokud je člověk šikovný, najde vše potřebné i v Čechách. Ale prostředí švédských knihoven a studoven je o mnoho příjemnější. Především je v nich teplo a světlo, můžete v nich v klidu posvačit a máte volný přístup k celému prezenčnímu fondu.

Studentský život Švédům závidím

Pokud mi bude doma něco opravdu chybět, pak studentské spolky. Pozoruji je jen z povzdálí, protože jako exchange student nemám čas se nějak hlouběji integrovat, ale nezbývá mi než tiše závidět. Lundská univerzita si totiž stále drží velmi starou tradici, která spojovala studenty do „nationů“, podle toho, odkud pocházeli. Tyto spolky pořádají různé akce – párty, slavnostní večeře, všední obědy, divadelní představení, zájmové kroužky, sportovní utkání, prostě všechno, na co si jen vzpomenete! Pro exchange studenty to moc velký význam nemá, ale Švédové se výborně baví.

A pokud existuje něco, co mi bude chybět ještě víc, pak je to Gerdahallen. Obrovský komplex sportovních prostor, kde si každý den v týdnu vyberete aktivitu, na kterou máte zrovna chuť. Od klasického aerobicu přes jógu a box po gympu. To je speciální severské cvičení, na pohled připomíná spartakiádu, ale je to dobrovolné a je to vážně fuška. Gerdahallen není přímo univerzitní institucí, ale leží poblíž a studenti mají padesátiprocentní slevu. UK by také mohla tolik dbát o tělesnou kondici svých svěřenců. Ve zdravém těle zdravý duch!