Sociál

Martin Čihák, „senior economist“ v Mezinárodním měnovém fondu

„Hodil jsem si korunou, jestli mám jít na matfyz nebo na IES. Kdybych se podle toho řídil, jsem na matfyzu,“ vzpomíná Martin na rozhodování, které mohlo FSV připravit o jednoho z nejúspěšnějších absolventů. Nebo víte o jiném, který by stihl vystudovat ekonomii a práva na UK, absolvovat studijní pobyty na University of Cambridge nebo University of Uppsala a ve dvaceti sedmi letech se stěhovat za prací v Mezinárodním měnovém fondu do Washingtonu?

Martin však minci rozhodnout nenechal a nakonec dal přednost ekonomii. Prý k tomu přispěla i atmosféra počátku devadesátých let: „Začínala ekonomická transformace, všude se psalo a mluvilo o privatizaci a makroekonomické stabilizaci. To všechno pro mě bylo nové a zajímavé.“ Martin se tak stal jedním z teprve druhé várky studentů FSV.

„Bylo nás zpočátku jen pár, studentů i učitelů, takže jsme měli šanci se velmi dobře poznat. Komorní byla ostatně celá fakulta. V těch počátcích jsme všichni sídlili v jedné budově a bylo tak velmi jednoduché zajít na přednášky jiného institutu.“ Méně příjemné už bylo vysvětlování, co že to vlastně je, ta nová fakulta. Vedle tohoto úskalí vzpomíná Martin ještě na babičku, která si zoufala, že z vnuka bude pouze „magistr“ a ne „pan inženýr“.

Ani jedna nezajímavá přednáška

„Nebo můžete pracovat v Mezinárodním měnovém fondu… Jako se to povedlo jednomu z našich možná nejnadanějších studentů Martinu Čihákovi,“ snažil se vloni docent Půlpán motivovat čerstvé prváky. Pokud vyučující na Martina vzpomínají takto v dobrém, tak z jeho vyprávění získáte pocit, že lepší a zajímavější přednášky než na IES snad nejsou. Martin nedokázal odpovědět, na kterého z vyučujících vzpomíná nejraději. Zdá se, že nadšeně vzpomíná na všechny.

První mise v Makedonii: „Ta země tenkrát byla v poměrně obtížné situaci, de facto v občanské válce.“

Například na Zdeňka Tůmu, který vyučoval na IES makroekonomi: „On není přednášejícím, který by sršel vtipy. Měl ale velmi metodický výklad základních konceptů a díky němu mě makroekonomie začala hodně zajímat.“ Dále chválí úvod do ekonomie Jiřího Hlaváčka.“ Rozplývá se nad kurzy Milana Sojky a Pavla Mertlíka. „Chodil jsem k nim i na úzce zaměřené výběrové kurzy, které jsme navštěvovali třeba jen tři včetně pana profesora. Zato jsme ale mohli debatovat skutečně do hloubky.“ Velice si váží prof. Kouby a nedá dopustit na „naprosto suverénní přednášky o ‚stručném nástinu‘ české ekonomické historie doc. Půlpána.“

A nejobávanější předmět – matfyzáky vyučovaná matematika? „Ta mi nevadila. Moderní ekonom se bez ní neobejde. Na CERGE, kde jsem studoval o něco později, byly požadavky na matematiku ještě vyšší.“

Od studenta k uchazeči o práci v MMF

„Byl to docela zápřah,“ říká o období, ve kterém vedle studia práv a ekonomie začal pracovat v Komerční bance. Ze startovací pozice makroekonomického analytika byl zanedlouho povýšen na vedoucího týmu makroekonomických analýz. „Byl to výborný způsob, jak uplatnit teoretické poznatky v praxi. V té době bylo komerčních analytiků na českém trhu méně než dnes. S tím jak analytiků přibývalo, snažili jsme se v KB profilovat tím, že jsme šli trochu víc do hloubky. Mojí specializací byly otázky inflace a měnové politiky.“

Jak se Martinova kariéra vyvíjela, stále častěji se setkával se zástupci Mezinárodního měnového fondu (MMF), které zajímal jeho názor na českou ekonomiku. Na jednom z těchto setkání se zástupce fondu zmínil, že MMF nabírá nové ekonomy a od toho už chyběl jen krůček k přihlášení se do přijímacího pohovoru. „Musel jsem dodat vzorky svých prací a doporučující dopisy. První kolo pohovorů proběhlo přímo v Praze a druhé v Paříži, kde má fond svou kancelář pro Evropu. Tam jsem vyplnil testy a absolvoval detailní pohovor s týmem ekonomů z MMF.“ Martin uspěl a s manželkou, které se slibně rozvíjela kariéra lékařky, stáli před rozhodnutím, zda se vydat za oceán. Šlo o krok do neznáma a oni ho udělali. Dnes toho rozhodnutí nelituje ani jeden z nich. Paní Čiháková se zabývá autoimunitou na univerzitě Johns Hopkins v Baltimore a úspěšní jsou tak oba.

Krušné začátky ve Washingtonu

„Nejprve to vypadalo, že budu mít čas se aklimatizovat a že mě za několik měsíců čeká relativně poklidná mise, nejspíše na Slovensko,“ doufal Martin. Místo pomalejšího rozjezdu byl však po pár dnech poslán na misi do Makedonie. „Ta země tenkrát byla v poměrně obtížné situaci, de facto v občanské válce.“ Tamní situace se měnila den ode dne. Intenzivní vyjednávání ve Skopje se střídala s těmi ve Washingtonu a aklimatizace tak probíhala dost hekticky. „V těch prvních měsících jsem viděl své kolegy z mise a naše protějšky častěji než svou ženu.“

„Situace je vážná,“ připouští Martin o probíhající finanční krizi.

Martinovo pracovní angažmá netrvalo ještě ani rok, když do Čech poprvé přiletěl pracovně, jako makroekonom fondu. Praha tehdy hostila zasedání MMF a Světové banky provázené tvrdými střety antiglobalizačních radikálů s policií. „Myslím, že otevřená, veřejná debata o roli mezinárodních finančních institucí je důležitá, mimo jiné pro legitimitu těchto institucí. Já s odpůrci nemám zásadní problém. Ale ty nepokoje věcné debatě nijak nepomohly, spíše naopak.“

Do Prahy se tehdy sjeli policisté z celé republiky a do některých částí města byl omezený přístup. Okolí Kongresového sálu pak bylo uzavřeno úplně a vstoupit do něj mohli jen účastnící zasedání. Martin nebyl zrovna jejich typickým zástupcem. K ostře hlídanému paláci se vydal pěšky a věkově měl blíž k odpůrcům setkání než k zasedajícím. „Panu policistovi jsem ukázal svůj laissez passez, což je obdoba pasu používaná pracovníky OSN a podobných organizaci. Tím jsem jej asi trochu zmátnul, protože jsem současně mluvil česky a neměl jsem po ruce český pas ani občanku. Takže trvalo nějakou dobu, než mne pustili dovnitř.“

Na misích od Srí Lanky po Gambii

„Ve Fondu se od pracovníků očekává, že čas od času přejdou z jednoho oddělení do druhého, což podporuje mobilitu uvnitř instituce.“ Martin tak za osm let strávených ve Washingtonu vystřídal několik postů. Začal v Evropském oddělení, ale už po roce přestoupil do jiného, které se jmenuje Monetary and Capital Markets Department. V něm postupně převzal roli specialisty na takzvané zátěžové testování finančních systémů, které analyzuje příčiny finančních krizí. Proto je Martin jedním z mála lidí, kteří mohou o současné krizi, ke které se vyjadřuje každý druhý, mluvit fundovaně.

Martin krizi nebagatelizuje. Přiznává, že podle některých ukazatelů jde o největší finanční šok od začátku třicátých let, o to vážnější, že světové trhy jsou provázanější než kdykoliv předtím. Přesto věří, že za splnění určitých předpokladů lze některým problémům předejít. „Poznatky o hospodářské politice jsou trochu lepší než ve třicátých letech. Pokud budou vlády, centrální banky a další instituce jednat rozhodně, rychle a koordinovaně, je možné náklady spojené s krizí výrazně omezit.“

„Potřebujete experta na zavedení nové měny? Nejspíše má kancelář o dvoje dveře vedle.“

V pozdějších letech se Martin jako analytik finanční stability a měnové politiky zúčastnil několika desítek misí MMF po celém světě. Nejčastěji pracoval v Evropě, ale práce ho zavedla i na exotičtější místa. Zcestoval svět od Srí Lanky a Číny po Gambii a Keňu či Izrael. Nyní však opět působí v Evropském oddělení, kde byl povýšen do funkce Senior Economist a soustředí se na otázky související s hospodářskou politikou v Evropské unii a Eurozóně.

Skvělá práce, ale daleko

„Fond je jedinečné místo,“ pochvaluje si Martin. „Je skutečně mezinárodní institucí, takže v týmu obvykle pracujete s lidmi z různých zemí. Jde navíc o velmi dobré ekonomy, často s doktoráty z prestižních univerzit a často s velmi zajímavými zkušenostmi.“ O jednom kolegovi, se kterým Martin spolupracoval na nedávné misi, byl natočen i dokumentární film. „Hrál fotbal za tým Borussia Dortmund, pak se však zranil a místo kariéry profesionálního fotbalisty se dal na studia ekonomie na Oxfordu a Yale.“ A Martin výhodu fondu spatřuje právě v tom, že dokáže zkušenosti těchto lidí zkombinovat. „Potřebujete experta na zavedení nové měny? Potřebujete experta s osobními zkušenostmi s řešením finanční krize? Stačí se jen zeptat, nejspíše má kancelář o dvoje dveře vedle.“

V Americe Čihákovi žijí již osmým rokem, což je zhruba o čtyři roky déle, než plánovali. Martin měl několik nabídek změnit zaměstnavatele, například z finančního sektoru v Londýně, ale nevyužil je. „Když má člověk rodinu, jde vždy o společné rozhodnutí. Manželka je tady na univerzitě úspěšná, takže pokud bychom se stěhovali, museli bychom najít uplatnění pro nás oba.“ Ale o tom, že by v Americe zůstali natrvalo, neuvažuje: „Dcera už mluví víc anglicky než česky a prarodiče ji vidí jen jednou za rok. Právě kvůli nim bychom se chtěli vrátit spíše dříve než později.“

Foto: Archiv M. Č.