Sociál

Miloslav Petrusek: Žít se dá i bez titulů a akademických funkcí

V nedávné době vyplula na povrch odhalení mnoha případů plagiátorství mezi učiteli z českých vysokých škol. Na Západočeské univerzitě případ Ivo Budila, na Slezské univerzitě Libory Pavery, na Karlově univerzitě Hany Gladkové z Filozofické fakulty či Jiřího Bílého z Pedagogické fakulty. Jednou z osobností, která proti podobnému chování vystoupila, byl i profesor Miloslav Petrusek.

Postavil jste se na stranu tvrdých kritiků pana Budila. Jak se celkově stavíte k tomuto problému?
Použití cizího textu bez uvedení pramene je intelektuální nemravnost a jde-li o případ závažnější, je to intelektuální krádež, kterou lze postavit na roveň jakékoliv krádeži jiné.

Jaký máte názor na uvedené případy na UK?
Nejsem s nimi do té míry obeznámen, abych k nim mohl zaujmout stanovisko. Upřímně bych si přál, aby v případě, že jde o opravdu důvodné podezření z plagiátu, byla věc prošetřena důsledně a důkladně. Karlova univerzita nemá právo se kompromitovat podobně bezzubými „řešeními”, k jakým dospěla „etická komise” v Plzni. Podobně bych si ale přál, aby v případě, že jde o bezdůvodné nebo nedostatečně doložené nařčení, byl příslušný akademický orgán pověřený šetřením věci ochoten se korektně omluvit. Slušnost je základní součástí pravidel akademického chování.

Třináct českých vysokých škol se dohodlo na zapojení do programu, který má za úkol díky speciálnímu softwaru odhalit plagiátory diplomových prací. Co podle vás stojí za tím, ze UK tohoto programu neúčastní?
Důvody mi nejsou známy, mohou být rozmanité – od finančních po technické. V té věci je kompetentní pouze příslušný prorektor.

Nemůže být neochota účastnit se tohoto projektu právě důsledkem strachu z odhalení vlastního plagiátorství mezi učiteli UK?
Myslím, že v žádném případě. Reprezentanti univerzity jsou si velice dobře vědomi, jak důležitá je nejen její tradice, ale i současnost – a ta nemůže být zpochybňována plagiátorstvím.

Vy sám jste na straně příznivců tohoto programu pro odhalování plagiátorství?
Pokud program funguje a je opravdu efektivní, nelze nic namítat proti jeho zavedení. Obě kriteria – funkčnost a efektivita jsou ovšem důležité.

Český zákoník neumožňuje odebrání vysokoškolského titulu. Nemyslíte si, že právě tento nový systém by předešel již zmiňovanému zpětnému odhalování nepoctivců?
Ani odhalení plagiátu nemůže vést k odejmutí titulu. Zavést nějaký technický systém jako metodu zastrašování se mi zdá nedůstojné „univerzitní ideje”. Na druhé straně samozřejmě odhalení plagiátu musí vést k důrazným sankcím.

Mělo by podle vás dojít k odejmutí titulu, pokud byl získán na základě opsané práce?
Ze zákona to není možné, takže diskuse na toto téma je čistě akademická. Minimální sankcí by ale měla být ztráta prestiže – nedovedu pochopit, jak člověk, jemuž byl plagiát prokázán, může být dále členem vědeckých rad, rad odborných časopisů a dokonce snad kandidovat na akademický úřad.

Pokud jde o opisování u studentů, je celkem zřejmé, že za ním stojí lenost. Co ale podle vás stojí za plagiátorstvím ve vědeckých pracích již světaznalých kantorů na universitách?
Pomineme-li lenost jako univerzální fenomén (snaha „dosáhnout maximálního efektu s minimálními náklady” – nepřipomíná to nějakou teorii?), pak jde o neustále se opakující pokusy ”měřit” vědecké výsledky počtem publikovaných textů – a kde je brát a nekrást, že? Napsání solidní monografie trvá někdy léta, převzít a ”upravit” odborný článek z méně známého časopisu se dá udělat rychle a bez valné námahy.

Osobně nicméně pokládám plagiátorství spíše za důsledek povahového defektu, nepřiměřené ctižádostivosti atd., než pouze za reakci na nesmyslný scientometrický nátlak zejména na humanitní vědce. Žít se dá i bez titulů a akademických funkcí. Vím to z vlastní zkušenosti, neboť jsem zkusil obojí.