Na americkém letním táboře jsem si sáhnul na dno
Během jednoho z dlouhých zimních večerů jsem si při plánování prázdnin vzpomněl na známého, který jezdíval pracovat na jakýsi americký letní tábor. Slovo dalo slovo a já obdržel webovou adresu pennsylvánského Shohola Camp for Boys.
Zde si stahuji přihlášku, neprodleně ji vyplňuji a odesílám. Obvykle ji stačí zaslat čtvrt roku dopředu. V táboře je více možných zaměstnání. Suverénně nejvíce pracovníků tvoří counselloři-vedoucí, dále zde člověk může pracovat jako opravář, pomocná síla v kuchyni nebo třeba v kanceláři. Já jsem žádal o místo vedoucího, bohužel, vzhledem k tomu, že jsem nebyl plnoletý (ještě mi nebylo 21) to bylo nemožné, proto jsem přijal alespoň místo v kuchyni. Pracovní kontrakt trval od 12. 6. do 13. 8., vyžádal jsem si výjimku začínat o týden později, bylo mi bez sebemenších problémů vyhověno. Nepříjemně mě překvapila velmi dlouhá dobapotřebná k vyřízení pracovního víza.
Jednoho hezkého rána nastupujeme s kamarádem do letadla vstříc novým dobrodružstvím. V New Yorku nás vyzvedává mexický vedoucí (později propuštěn za to, že na jedno bohaté americké dítko zvýšil hlas) a odváží do kempu. Kuchyňský personál čítal 7 lidí: kuchařku, pomocného kuchaře a 5 „dělníků“. Moje hlavní práce obnášela nošení beden do mrazáku a umývání nádobí. Prvních pár dní jsem byl na dně jako snad ještě nikdy. Časem se to začalo pomaličku, ale jistě zlepšovat. Všichni lidé, se kterými jsem v kuchyni pracoval, byli totiž naprosto super. „Šichta“ začínala v 6.30 a končila v 19.30, mezitím dvě pauzy, každá v průměru hodinu. Jednou v týdnu měl člověk volno. Velký problém pro mě představovala závist. Lidé, co pracovali jako counsellors, to měli ve všem lepší, pozděj vstávali a měli víc volného času. Několik dní po ukončení campu jsem strávil v New Yorku, kde nám kamarád nabídl ubytování zadarmo u sebe doma.
Peníze jsem si nedovezl žádné. Za těch osm týdnů práce jsem dostal 1700 USD minus 250 pracovní vízum (celkem stálo 450 USD, 200 platil camp) minus 750 USD letenka, dost peněz padlo v NY (např. lístek na muzikál – 80 USD). Směšně nízký plat trochu kompenzovalo, že se člověk nemusel kromě víza a letenky o nic starat. Ubytování, jídlo, letištní transport, veškeré aktivity, co camp nabízel, vše bylo „v ceně“. Na Shohole vám rapidně roste plat, pokud se vracíte, takže lidi, co tam byli po šesté či sedmé, si vydělali několikanásobně víc než já, to už je pak celkem zajímavé. Získal jsem však něco cennějšího než peníze - zkušenosti a hlavně přátele. Pokud zkrátka s někým celý den čistíte gril a umýváte nádobí, pak se buď začnete nesnášet, nebo mít rádi. Všem doporučuji vyzkoušet něco podobného. Člověk si pak více váží toho, že má možnost studovat a nemusí celý život manuálně makat.
Pavel Hait
blog.ies-prague.org/paja
shohola.com
Načítám ...
Nahrávání ...
