Sociál

Trabantem k Volze a ještě dál

Prvního července se tři čeští dobrodruzi vydali do pouští střední Asie. Cílem cesty bylo připomenutí „velkých cest malých aut“ pořádaných českými cestovateli v první polovině minulého století. Proto se trojčlenná expedice i dnes, v době internetu a letadel, vydala na cestu Trabantem 601 kombi. Celkem urazili přes 15 tisíc kilometrů a navštívili 12 zemí. Jedním z účastníků tohoto bláznivého podniku, který mohli o prázdninách sledovat například čtenáři deníku Aha! nebo serveru iDNES.cz, byl i student sociologie na FSV Martin Kozel. Ne každý asi trávil prázdniny jako on a tak mu Sociál položil pár otázek.

Jak tě napadlo vydat se na 15000kilometrový výlet trabantem do Asie?
To ti přijde ani nevíš. Sedím v hospodě. S kamarády. S šílenci kamarády. No a jeden řekne, že by vyrazil trabantem někam hodně daleko, nejlíp do Afriky nebo do Asie. Všichni se smějou. Tak jsem mu řekl: „Já ti věřím, jedu s tebou.“ A bylo to.

Předpokládám, že váš trabant nebyl vybaven klimatizací. Jak jste snášeli letní vedro?
Vybavili jsme trabant speciálním „klimatizačním“ střešním oknem a používali jsme speciální „klimatizační“ otevírání okýnek. Vedro bylo, ale dalo se to snést (pro představu, jak jsou na záchodcích takové ty fukary s horkým vzduchem, tak něco podobného jste mohli cítit, když jste vystrčili ruku ze speciálního klimatizačního okna). Popravdě, horko v poušti bylo mnohem snesitelnější, než pouhých 44 stupňů v Rusku v deltě Volhy, kde byla snad 100% vlhkost.

Cestu jsi podnikal společně s vystudovaným lékařem Vladislavem Růžičkou a filmařem Danem Přibáňem. Tři chlapy více než měsíc a půl spolu v malém autě. Nelezli jste si za tu dobu na nervy?
No oni jsou kluci dostateční rozumbradové na to, aby se o zábavu i hádky postarali sami. Probrali jsme cestou ledacos, od obyčejného „Kam teď? Kdy vyrazíme?“ až ke stěžejnímu „Existuje Bůh?“. Mezi další témata patřily špatné poměry v Mladé frontě (Danovo pracoviště), zajímavosti ze světa dentistů, proč jsou ti lidé tak vykukaní, jak sakra mohou házet všechny ty odpadky kolem sebe, jako by se nic nedělo atd.

Martin a kouzelné vozidlo na březích Aralského jezera
foto: archiv

Během cesty jsi měl na starost hlavně natáčení celého dobrodružství. Co s materiálem bude? Má z něj prý být i televizní pořad…
Tak materiálu je požehnaně a snad se tam najde i pár fajnových záběrů. Pár z nich si od nás už vzala televize Prima a idnes. Momentálně pracujeme na čtyřech dílech pro Objektiv České televize, a pak máme rozjednané vydání DVD. Když se budeme moc snažit a studium půjde hladce, tak třeba do Vánoc ta placka vyjde.

Turkmenistán, Uzbekistán, Kazachstán… Jaké dojmy sis z návštěvy odnesl?
No tak to by bylo na hodně dlouhé vyprávění. Zájemcům doporučuji reportáže, které jsme posílali na idnes, nebo knihu, která by měla vyjít. Jinak můžu říci, že Turkmenistán je zemí ohromných sociálních kontrastů… 80 % země je poušť s vesnicemi z hlíny, uprostřed stojí mramorové osvícené město, kde je všude denně zalévaný anglický trávník a po zvlášť luxusních budovách stékají proudy vody. Uzbekistán se může honosit nádhernými historickými centry Hedvábné stezky, jako je Buchara, Samarkand nebo neuvěřitelná Khiva, o pár set kilometrů dál najdete vyprahlou poušť a rezavějící vraky lodí v místech, kde dřív leželo druhé největší jezero na světě. No a Kazachstán? Prach, nic není vidět, auto neustále chcípá. Jednodušše řečeno tam prostě nebyly silnice. A to ani tam, kde vedl hlavní tah zemí a kde jezdily desítky kamionů.

Uplatnil jsi během cesty něco z svých sociologických dovedností?
Nemyslím, že bych využíval nějakých konkrétních sociologických dovedností (maximálně takové to ptaní se po životní úrovni, stylu, příjmu, vzdělání, sociálním statusu, profesní mobilitě, spokojenosti apod.), ale spíš si člověk trochu rozšiřuje své sociologické poznání o náhled do jiných kultur, což myslím není od věci. Bohužel náš vůz kodrcal pomalu a na expedici nebylo zas tolik času, takže jsme většinou míst víceméně projížděli. Zařekl jsem se ale, že až pojedu příště, chci mít čas na mapování terénu.“

Jaké máš teď plány? Hodláš dál pokračovat v magisterském studiu na ISS? Neučarovalo ti cestování natolik, že plánujete další výpravy?
Pokračovat určitě hodlám, sociologie má své kouzlo. S cestováním také přestat nehodlám. Docela rád obě tyto životní cesty propojil, protože myslím, že jsou k tomu jako stvořené. Ale životních cest je hodně. Jak říkala kamarádka, ruská cestovatelka, kterou jsme potkali na Krymu: „Jdu tam, kam fouká vítr!“. Důležité asi je najít správnou polohu mezi tím, kdy se necháme unášet větrem a kdy svůj osud křečovitě svíráme a tlačíme za jediným myslitelným cílem.

Více informací na www.transtrabant.cz