Když vločka sněhu rozezní vnitřní hlas
Rozhovor s Feng-yűn Song
Co Vás přivedlo do České republiky?
Do Prahy jsem se dostala díky studiu. V Číně jsem už jako malá studovala pekingskou operu, ale na vysoké škole jsem pak v Pekingu začala studovat bohemistiku, díky tomu jsem dostala stipendium a začala studovat svůj obor na FF UK.
Jak jste prožívala takový přechod, pocítila jste v nějaké oblasti střet s odlišnou kulturou, potýkala jste se s nějakou výraznou jinakostí?
Po dvou letech studií v Pekingu jsem měla určitou představu o české zemi, jazyce, historii i obyvatelích tehdejšího Československa. Tenkrát jsme si tedy mysleli, že jsme dostatečně informovaní o zemi, jejíž jazyk jsme studovali, ale po příjezdu sem se ukázalo, že mnohé z toho, co jsme si mysleli, že víme, byly jen představy a teprve jsme začali sbírat zkušenosti.
Jak na Vás zapůsobila první zkušenost s českou mentalitou a jak jste byla přijata mezi Čechy?
Přijetí bylo dobré, lidé se k nám většinou chovali hezky, zdvořile a slušně. Mentalita ale byla a je jiná. Číňané jsou mnohem spontánnější, Evropanům tak mohou nezřídka v mnohém připadat jako děti, protože jako lidé jsou hravější, jako dospělí neztrácejí až dětskou zvědavost, jsou okamžitější.
Neprojeví se tato skutečnost i na tom, jak lidé tady mohou vnímat Vaši hudbu, která je myslím sama o sobě nespoutaná a velmi hravá?
No, ano. Češi nejsou tolik hraví a hlavně méně prožívají emoce, jsou uzavřenější vůči okolí i sami sobě. Ale zároveň si myslím, že Češi mají rádi moji hudbu právě proto, že je pro ně jiná a něco v ní nacházejí. Já mám ráda upřímnou hudbu – tj. tu která vychází přímo ze srdce a je sdělením. Hudbu, která promlouvá jazykem beze slov, a je tak mostem komunikace prostřednictvím přímého prožitku, kdy si lidé navzájem mohou porozumět.
Je podle Vás možné rozlišit nebo rozdělit to, jak obecně vnímá člověk ,,západní“ a ,,východní“?
Ano, má to jistě mnoho aspektů, čili hlavní rozdíly nebudou jen v otevřenosti nebo citovosti. Je to dáno zcela odlišným kulturním pozadím, kulturní, historickou i zcela osobní zkušeností. Je to podmíněno prostředím, geografickým zasazením, ve zkratce řečeno - energií. Člověk tuto energii svého místa přejímá, pije vodu s určitou energií a přijímá odlišnou potravu, odlišnou kulturní potravu a to přizpůsobuje jeho způsob myšlení, uvažování, vyjadřování a také vnímání. Neliší se tak obsah prožitku, ale jeho forma. Já osobně se v hudbě zabývám fúzí, kdy dohromady dávám čínský folklor, tibetský, mongolský folklor s prvky folkloru moravského nebo českého, s prvky etnické indiánské hudby nebo jazzu. Vzájemně jsou od sebe odlišné, ale nikoliv svým obsahem, jen tou vnější podobou. Důvod proč tuto práci dělám je to, že hudba nemá hranice.
Co pro Vás osobně znamená hudba?
Hudba pro mne znamená emoce a tóny jsou jejich projevy, jsou to nástroje, které je mohou zprostředkovat a jedinečným způsobem čistě odrazit. Je to jazyk k sdělení vnitřních prožitků.
Zabýváte se ,,psychologií hlasového projevu“, co si pod tím lze představit?
Ano, je to téma seminářů v rámci mého tvůrčího studia, které pořádám. Zde se snažím se svými studenty pracovat na hlasovém projevu, je to cesta hluboké práce k výsledku, je to proces. Ty semináře pořádám v rámci vzdělávacího programu ,,Mystika za hlasem“, kde se zabývám přirozeným hlasovým projevem. Vycházím přitom z východních technik – tedy nejen hudby ale i klasické čínské medicíny. Ta přistupuje k člověku jako celistvému, k zpívajícímu člověku jako k hlasovému nástroji, kdy dech je v tomto celistvém systému tím nejdůležitějším elementem. Čínská medicína definuje tento dech či energii jako čchi, neboli sílu k životu, která propojuje tělo a duši. Nejinak je tomu i u zpěvu. Neučím tedy žánrový zpěv, ale pracuji s důležitými hlasovými inspiracemi, protože je to výhradně o nalezení vlastní hlasové cesty, jelikož zpěv není hmatatelný, dá se jen procítit a prožít. Program ,,Mystika za hlasem“ je tedy vlastně praktická psychologie, protože hlas dobře odráží vnitřní stav. Říkám, že je zrcadlem trojího, a to momentálního stavu mysli, dechu nebo energie čchi a celkového fyzického stavu. Seminaristé jsou tedy různí lidé – zájemci, kteří chtějí tímto způsobem pracovat na osobním růstu, hlas je vede a oni sledují signály, které jim hlas dává.
Jakým způsobem rezonuje ,,hlas dítěte v nás“?
,,Hlas dítěte“ je jakýmsi druhým stupněm těchto seminářů. Jde o objevení a oživení osobního potenciálu, kterého v sobě má každý mnoho. Jenže se všichni v tomto směru podceňujeme, dokonce i ti, kteří si věří. Hlas dítěte je metafora pro přirozenost, která je v nás. Jeden člověk dnes funguje v mnoha rolích a vzorcích, mezi kterými se jeho vlastní přirozenost ztrácí. Ano, je to jakási přirozená socializace, ale člověk se v životě často kvůli tomu ztrácí, nemůže se ,,najít“, to mu pak jako problém zasahuje do vztahů, do profese atd. Onu přirozenost je potřeba v sobě tedy znovu hledat a ladit a prostřednictvím hudby je možné tomuto ,,dítěti v nás“ naslouchat.
Píšete i básně, vybavíte si nějaký z Vašich veršů?
Ano, píši je od dětství, ale málo publikuji. Přeložila jsem do čínštiny také výběr básní a esejů některých českých autorů jako třeba Seiferta, Hrubína, Koláře nebo i Havla, které pak vydalo Ministerstvo zahraničních věcí. Vloni mi bylo rovněž velkou ctí, že jsem byla pozvána do Olomouce na festival básníků, vybrali pak některé mé básně a přeložili je zase do angličtiny a následně pak publikovali ve svém sborníku. Teď se mi vybaví můj autorský text, který přednáším na svých koncertech, jmenuje se ,,Sen“:
Jedna vločka sněhu slétla, jeden holoubek vzlétl
- jeden sen začal.
Sníh se proměnil v říčku
- holoubek se vzdálil.
Ráno po bezesné noci
- další sen začal.
V lednu proběhne v pořadí druhý ročník Lunárního festivalu, na co se v jeho rámci můžeme těšit?
Lunární festival 2009 navazuje na tradici vítání nového lunárního roku, která začala rokem 2002 ve spolupráci s divadlem Archa. Zprvu šlo o hudební setkání, tedy jeden hudební večer. V roce 2008 ale mé občanské sdružení poprvé produkovalo prvý ročník festivalu (Čínský festival). Pro rok 2009 chystáme další vítání nového lunárního roku (Lunární festival 2009 – vítání roku buvola), který v lednu proběhne ve čtyřech českých a moravských městech. Začne 17.1. v brněnské Redutě, hned další den se přesouvá do sálu Filharmonie Hradce Králové, 20.1. se odehraje v Praze v Paláci Akropolis a jeho ukončení proběhne 23.1. v Městském divadle v Českém Krumlově. Jako hlavní program na všech čtyřech scénách je připravený Koncert Země, který v každém z měst odehrají různí umělci z různých koutů světa. Konceptem našeho festivalu je tedy sbližovaní autentických kultur a jejich oslava.
V Praze 19.1. také proběhne speciální program, jednak česká premiéra slovinského dokumentu od české režisérky Hanky Kastelićové: ,,Máš-li hlas, zpívej!“, který zpracovává právě tématiku různých technik práce s lidským hlasem a 21.1. pak také ukázky ze třech seminářů práce s hlasem, vedených třemi lektory odlišných hudebních kultur (čínské, slovanské a cikánské). Pro tentýž den bude také připravena i ,,Čajová osvěta“ a další doprovodné programy a workshopy včetně líčení z čínské opery, tedy je na co se těšit…
Feng-yűn Song
je jedinečnou zpěvačkou s velmi osobitým vokálním projevem.
Od roku 1992 trvale žije v Praze, je absolventkou FF UK, kterou ukončila doktorátem z filosofie.Na českých uměleckých školách vyučuje hlasové a pohybové kultuře, vede semináře osobního růstu a práce s hlasovým projevem.
Je zakladatelkou každoročního festivalu vítání nového lunárního roku a při tom všem jako zpěvačka s obdivuhodnou lehkostí přechází mezi rozličnými hudebními žánry od jazzu přes lidovou hudbu až ke klasice.
V listopadu pokřtila nové CD s lidovými písněmi i klasikou ve třech jazycích, na kterém spolupracovala s královéhradeckou filharmonií a které je nejen unikátním multikulturním projektem, ale zároveň také fúzí rozličných hlasových technik a výrazů.
Barbora Vítů (HN)
Foto: Kamil Rakyta
Loading ...