Sociál

Erasmus v Granadě: Sladké nicnedělání? Ani náhodou!

Horko, andaluský temperament, kopa studentů a samozřejmě tapas. I tak se dá ve zkratce popsat studium v Granadě. Jako svou destinaci si ji určí velké procento studentů Erasma. Tolik, že Granada o sobě hrdě tvrdí, že do ní přichází nejvíc „Erasmáků“ z celé Evropy.

Ať už je to pravda nebo ne, když do toho přidáte zahraniční studenty z ostatních výměnných programů, vznikne neskutečný multikulturní mix a jeden obrovský studentský kampus plný lidí z celého světa. Podle toho taky Granada vypadá: copy centra, obchody s levnými domácími potřebami, spousta volných studentský bytů a samozřejmě nespočet barů a diskoték, kde se každý týden konají tématické Erasmus párty. V Granadě je tak nejvíce barů na jednoho člověka v celé Andalusii.

Studium na plný úvazek

Nenechte se ale mýlit. Život v Granadě není jen jedna velká párty. Když dnes spočítám stránky všech písemných prací a hodiny odseděné ve škole, nemohu to s českou zkušeností ani srovnávat. Na Fakultě politických věd a sociologie, kde jsem studovala, je praxe taková, že jeden předmět vás stojí 4 hodiny týdně. Docházka se kontroluje a účast se pak skutečně zúročuje v konečném hodnocení.

Pro tzv. prácticas, což je obdoba našich seminářů, většinou nestačí jen něco přečíst, ale je nutné napsat k textu nebo shlédnutému filmu vlastní komentář. To, jak jste celý rok pracovali, se na konci promítne do závěrečného hodnocení. Ve Španělsku se totiž neznámkuje, ale rozdávají se body od 0 do 10. Výsledná známka je rozepsaná podle toho, za co jste body získali. Hodnocení mi tak připadalo daleko spravedlivější. Navíc na prospěch stačilo bodů pět, a toho nakonec nebylo, až na výjimky, tak těžké dosáhnout.

Alhambra a pohoří Sierra Nevada jsou nezaměnitelnou dominantou Granady

Každý z vyučujících měl vždy pevně stanovené konzultační hodiny a v nich se studentům skutečně věnoval. Na druhou stranu občas přistupovali ke studentům jako k dětem, za což si ale španělští poslouchači mohou nejspíše sami. Do školy často nechodí a nepřipadá jim důležité pilovat svou angličtinu. V Granadě jsou to tak Erasmus studenti, kteří výrazně překonávají svými výsledky španělské spolužáky.

Vamos a tomar unas tapas!

Tapas, to není jen oblíbená španělská chuťovka k pití. V Granadě tapas vytváří svou samostatnou kulturu a dotváří atmosféru města. Bez tapas a studentů by prostě Granada nebyla taková, jaká je. Granada je společně s Almérií jedinou španělskou provincií, kde se tapas podávají zdarma k jakémukoliv studenému pití. Věta „Vamos a tomar unas tapas“ tak při mém pobytu ve Španělsku zaznívala velmi často.

Na barikády!

Grafiti na univerzitě, aneb výsledek řádění studentů

Změna stravovacích návyků ovšem nebylo to jediné, v čem na mě Granada měla vliv. To, co vás nejvíce pohltí, jsou lidé. Způsob, jakým vše naplno prožívají a radují se při různých slavnostech, nebo naopak dokáží uspořádat bouřlivou demonstraci. Jednu takovou jsem zažila přímo na mojí fakultě. Skupinka asi 70 hippie studentů začala jedno dubnové odpoledne demonstraci proti tzv. boloňskému plánu, kterým chce Evropská unie vytvořit určitý standard vysokoškolského vzdělávání. Skupina se od deváté hodiny večerní uzamkla v budově fakulty a setrvala zde až do páté hodiny ranní. Že svůj pobyt na fakultě rozhodně nepromarnila, bylo vidět hned následujícího rána, kdy si každý musel přečíst pár peprných nápisů nasprejovaných na zdech a dveřích. Nikdo ze studentů nebyl za akci postižen.

Fiesta od rána do večera

Mnohem příjemnější jsou andaluské slavnosti. Pokud chcete jet na Erasmus někam, kde poznáte jinou kulturu a kde ji budete moci vnímat všemi smysly, Andalusii, a Granadu obzvlášť, vřele doporučuji. Zažila jsem v Granadě Velikonoce, které se slaví intenzivně a se silným náboženským podtextem. I já, ateistka, jsem dojetím uronila slzu. Tančila jsem typický tanec sevillana při feriích (slavnostních poutích) nebo jsem zažila vítězství Španělska v evropském fotbalovém šampionátu a pobrukovala si hymnu, které doposud chybí slova. A vždycky se našlo dost příležitostí dát si se Španěly „do nosu“.

Na závěr musím zmínit typickou andaluskou fiestu, která každý rok probíhá v městečku Lanjarón. O Lanjarónu je známo, že si z tamních pramenů natočíte tu nejlepší vodu ve Španělsku. Proto zde tradiční ohňovou fiestu de San Juan slaví po svém: obří vodní bitvou! A to mezinárodní, protože se děje na konci června a pro mnohé je to ta nejlepší rozlučka s Erasmem. Po ulicích běhají studenti s kbelíky s vodou a pistolkami, nechají na sebe stříkat vodu z požárních hadic i tu, co na ně lijí lidé z balkónů. A nikomu na konci nevadí, že je mokrý až na kost. Taková je prostě Andalusie.

Petra Chaloupková