Absolvent IPS: Tomáš Lindner, redaktor Respektu
Ani dnes nemusí být člověk dravou rybou, aby se prosadil. Sedmadvacetiletý redaktor týdeníku Respekt neodpovídá klasickým představám o zuřivém reportérovi. Jeho prvním jazykem je němčina, půl roku žil v Africe a svou novinářskou činností chtěl rozšířit obzory českým médiím. Úspěšně zakončil magisterské studium politologie, nepatří však mezi ty, kdo si na titulu zakládají.
Tomáš Lindner pochází z malé vesnice v Krušných horách, z rodiny, v níž se mluvilo více německy než česky. „České rádio či televizi jsem si poprvé naladil až po roce 1990,“ vzpomíná. Už od dětství tak měl možnost porovnat naši kulturu s kulturou zahraniční a zájem o mezinárodní vztahy mu vydržel až do maturity. Od vysoké školy si sliboval, že mu přinese porozumění současnému okolnímu dění a politice. „Váhal jsem mezi teritoriálními studii a politologií, dnes bych zvažoval i sociologii,“ říká. Tu si ostatně na FSV na rok také vyzkoušel. Ke studiu politologie ho nakonec přijali do Brna i do Prahy. Filozofická fakulta UK tehdy otevírala politologii pouze v kombinaci s druhým oborem, a tak zvítězila Fakulta sociálních věd.
Pět let samostudia
Tomáš brzy zjistil, že koncepce výuky zcela neodpovídá jeho představám. Sám označuje svou studentskou epochu za „pět let samostudia“. „Ze začátku jsem z pilnosti četl úplně všechno,“ směje se. Postupně se ale stále více věnoval tomu, co ho skutečně zajímalo. I díky dispozicím z domova se tak orientoval především na německy mluvící země.
Když ve čtvrtém ročníku studia využil možnosti programu Erasmus a strávil rok na univerzitě v Kostnici v SRN, věděl už přesně, do čeho jde. Sám tvrdí, že ho německá univerzita nadchla svým přístupem, který bazíruje na interakci a samostatné aktivitě studentů. Tam také objevil téma, které mu posléze otevřelo dveře do světa žurnalistiky: černý kontinent.
Tomášovi připadalo, že problematika Afriky je v českém prostředí zanedbaná. Obecný diskurs médií se prý hodně soustředil zejména na vnitřní záležitosti republiky a informace o zahraničním dění byly neúplné, plné mezer. Už v posledním ročníku studia začal o problematice psát. „Ty první články byly doslova aktivistické,“ uznává. „Chtěl jsem prostě a jednoduše ‚narvat Čechům Afriku do hlavy ‘.“
Afrika, kam se podíváš
Poprvé se jako autor objevil v roce 2005, kdy napsal článek do Literárních novin. Posléze následoval například kulturní týdenník A2. Zlom přišel ve chvíli, kdy Lindner jako dobrovolník odjel na půl roku do Zambie. Pracoval jako pozorovatel místních voleb a působil v kvalitativním výzkumu tamní komunity. Dostal tak možnost vést dlouhé rozhovory s obyvateli této oblasti. Na pobyt v Africe vzpomíná v dobrém, rozdíl mezi místní a evropskou kulturou prý nakonec nebyl zdaleka tak velký jak očekával. Své zážitky a postřehy zaznamenával do blogu na serveru Hospodářských novin, zájem o ně projevila i jiná velká česká periodika. Tomáš tak dokázal prosadit téma, které se dosud objevovalo na veřejnosti jen sporadicky.
Období dešťů
K dobrovolnickému období se také váže Lindnerova kniha reportáží Čekání na období dešťů, která letos vyšla v nakladatelství Doplněk. Na další dílo se autor zřejmě nechystá. Od ledna 2008 trvale působí v redakci Respektu, kde má na starosti zahraniční rubriku.V zaměstnání je nyní spokojený a hodlá se mu naplno věnovat. Působí dojmem člověka, který si život i práci docela užívá. S FSV dnes Tomáš neudržuje žádné kontakty, o fakultní dění ale jevil přátelský zájem.
Tomáše lze charakterizovat jako jednoho z lidí, za jejichž úspěchy ani tak nestojí tvrdá cílevědomost, dravost či promyšlený výběr školy. Daleko větší roli u něj hraje osobní zaujetí, nadšení, obecný přehled a znalosti.
Foto: Ondřej Blažek
Loading ...
