Nevýhodné podmínky pro doktorandy na ÚGS

Na Ústavu germánských studií působí pouhých čtrnáct vyučujících. Problém by vyřešilo zaměstnávání doktorandů. Tomu překvapivě nebrání ústav, ale požadavky na adepty. Jejich působení na katedře je pro ně časově náročné a fi nančně nevýhodné. Otázka fi nancování vysokoškolských učitelů je stále aktuální.

Mnozí studenti germanistiky se během svého studia pozastavují nad malým počtem vyučujících působících na tomto oddělení. V současné době má germanistika jednoho profesora, jednoho docenta, čtyři odborné asistenty (Ph.D.) a dva asistenty (PhDr.). Kromě nich zde vyučují i dva zahraniční lektoři, dva interní doktorandi a jeden hostující profesor německé literatury s asistentem; poslední dva jmenovaní ovšem nejsou placeni univerzitou, ale zemskou vládou Bádenska-Württemberska. Dohromady tedy čtrnáct vyučujících. Pokud bychom chtěli být důslední, připočítejme ještě osm externích spolupracovníků; pět z nich je placených. To uvádí Koncepce rozvoje Ústavu germánských studií FF UK z listopadu 2006.

Zaměstnávání doktorandů by problém vyřešilo

Vyřešit tento problém se na první pohled zdá být jednoduché - zaměstnejme více doktorandů. Ti tak získají nezbytné pedagogické zkušenosti a navíc zůstanou v samém centru vědeckého dění. Není to však tak snadné. A to nikoliv kvůli nezájmu ÚGS. „V současnosti je silný trend, podle kterého by měli učit jen lidé s minimálním dosaženým titulem Ph.D.,“ říká tajemník ÚGS Vít Dovalil. Doktorandi navíc nemohou vést diplomové práce ani zkoušet u státnic.

Dalším důvodem se zdá být i zcela pragmatická záležitost, která se týká fi nančního ohodnocení interních doktorandů. Toto se děje formou doktorandského stipendia. „Ačkoli se toto stipendium každým odstudovaným rokem zvyšuje, není natolik dostačující, aby umožnilo plně se věnovat studiu,“ říká Věra Šmakalová, interní doktorandka ÚGS.

Zároveň přiznává, že je nucena si přivydělávat. Absolventi magisterského studia, kteří po promoci nastoupí do zaměstnání „mimo“ univerzitu, jsou lépe placeni, než by tomu bylo na fakultě, kde se doktorandský plat pohybuje okolo čtrnácti tisíc korun hrubého. Většina studentů si navíc přivydělává už během svého studia. „Pro mnohé z nich by tedy přechod do interního doktorandského studia znamenal fi nančně úkrok zpět,“ uvedl Dovalil.

S nízkým titulem je práce na fakultě nevýhodná

Ani podmínky působení na fakultě nejsou pro doktorandy příznivé. Musí týdně odučit minimálně dvanáct hodin. To je dvakrát více než je povinností profesora. Funguje tu totiž nepřímá úměra, která říká, že čím vyšší titul, tím menší počet povinných hodin (doktoři deset, docenti osm a lidé s dosaženým titulem Prof. šest hodin týdně). Jistě je tento postup odůvodnitelný, ale lze si také klást otázku, nakolik se může doktorand zodpovědně a efektivně věnovat své disertační práci, má-li ještě na starosti třeba šest seminářů týdně.

Je tedy pochopitelné, že většina doktorandů nastoupí raději tzv. kombinované distanční studium. Nepromítne se však tento nedostatek zároveň jak na přílišném vytížení vyučujících, tak v závislosti s tím také na kvalitě výuky? „Ano, samozřejmě,“ přiznává Dovalil. Řešením se tedy zdá být více peněz a snad také vstřícnější systém. To ale, jak známo, je problém dlouhodobě diskutovaný a stále ještě nedořešený.