Noční můra bohemistů? Postupky

Během prvního cyklu studenty bohemistiky nejvíce děsí „postupky“. Jednak proto, že zkoušená látka zahrnuje poznatky čtyř semestrů a dvouletého pečlivého samostudia, jednak proto, že o nich kolují téměř strašidelné pověsti. Jednou z nich je i alarmující padesátiprocentní „úmrtnost“.

Pro kolik lidí je postupová zkouška na bohemistice skutečně osudovou, můžeme jen odhadovat. Na celé fakultě není totiž možné sehnat statistiku, která by doložila, kolik studentů PZk zvládlo bez problémů, kolik potřebovalo více pokusů a kolik jich obor po třetím neúspěšném pokusu opustilo. Ústavy nás odkázaly na studijní oddělení, studijní oddělení nás vrátilo zpět. Bohužel, typické pro naši fakultu. Bohemisté jsou tedy dále odkázáni na občasné poznámky vyučujících, kteří zasedají ve zkušebních komisích, a pověsti šířící se mezi spolužáky. Uklidnit snad může to, že i mezi těmi, kteří mají PZk dávno za sebou koluje rčení, že kdo nedělal postupky alespoň dvakrát, nedělal je vůbec.

Postupky netestují jen vědomosti

Navzdory absenci přesných počtů je jisté, že u postupové zkoušky odpadá více studentů, než je zdrávo. „Postupová zkouška je první velkou psychickou zkouškou, při níž musí student zvládnout současně množství poznatků z obou oborů - jazyka i literatury. To asi taky hraje velkou roli a může vést k neúspěchu i u jinak zdatných studentů,“ říká Jiří Rejzek, vyučující ÚČJTK a dlouholetý expert na přijímací řízení.

Dalším důvodem tak vysoké neúspěšnosti by mohla být i ona neustále připomínaná snižující se úroveň uchazečů o studium bohemistiky. Prof. Macurová, ředitelka ÚČJTK, se o ní zmiňuje ve své koncepci rozvoje. „Cílem celého ÚČJTK (nejen mým) je provozovat (i navzdory snižující se úrovni uchazečů) kvalitní pregraduální vzdělávání.“ Jde tedy o to, že by nováčci byli hloupější a PZk jen třídila zboží? „Jistě je pravda, že zvyšující se počet přijatých uchazečů znamená poněkud sníženou kvalitu. Počet přijatých v posledních letech vystoupal na 180, zatímco počet uchazečů se již léta drží celkem stabilně mezi 450 – 550,“ vysvětluje Rejzek. Bohemistika se stává poměrně snadným cílem všech, kteří se potřebují „někam zašít“, aby potom měli „nějakej ten titul“. Kolik z nich se ale k postupkám vůbec dostane? „Odhaduji, že z těch 180 je tak 50 šikovných, kteří na ten obor určitě „mají“, zatímco ten zbytek musí o přežití tvrdě bojovat. To se projeví už v prvním semestru, z něhož obvykle nepokračuje víc něž 100 lidí. A tak to jde dál. Vzpomínám si, že minulý či předminulý rok zůstalo ve druhém ročníku (tedy ještě před postupkou) kolem 50 lidí. Takže si myslím, že se zrno od plev oddělí již před postupkou,“ zauvažoval Rejzek.

Zdá se tedy, že vysoká úmrtnost provází bohemistiku během celého prvního cyklu. Na vině není ani nízké IQ studentů, ani přemrštěné požadavky učitelů, ale malý zájem uchazečů a stále se zvyšující počet přijatých.

Související článek:
Mladým bohemistům chybí zkušenost s literaturou