Pohled kulturologa: Filozofické kouření

Oheň je energií našeho světa, kterou je člověk velice fascinován. Ze všech prazákladních prvků chybí modernímu člověku v jeho každodenním prožívání přirozený kontakt nejbolestněji právě s ohněm. V domácnosti jsme oheň uvěznili do plynových sporáků či ho eliminovali sporáky elektrickými. Ani jinde se za normálních podmínek s ohněm běžně nesetkáváme.

Tento objektivní nedostatek ohně v našem životě vysvětluje náš vztah k němu. Romantika letních táboráků, radost z vánočních svíček, oblíbenost krbových kamen, úžas u silvestrovských ohňostrojů… To jsou ale všechno chvíle víceméně sváteční. Poslední každodenní blízkost ohni jsou sirky a zapalovače, které u sebe běžně nosí především lidé pravidelně kouřící. Tak máme díky kouření oheň zase doslova při ruce. A zapálení cigarety v tomto až metafyzickém pojetí lze chápat jako určitou saturaci dnešního citelného nedostatku ohně

Kouř

Kouření je také přímo spojeno s kouřem jakožto vizualizovaným elementem vzduchu. Neviditelné se stává viditelným. Stoupající proud kouře z cigarety dává dočasný dojem vertikality. Spojuje kouřícího tady dole s oním nahoře. Ačkoliv my nepociťujeme původní magický vztah k tabáku jako indiánské národy, něco ze symbolického významu účinkuje dodnes. Očima lze stále sledovat, jak jemný dým vytváří nekonečné množství rozmanitých obrazců, s čímž je spojena kuřácká dovednost ve vytváření spirál a kroužků při vydechování kouře.

Sloup kouře je moment reminiscence na jeho starý spirituální význam původně sakrálního poselství nebi. Vycházející dým jako by nahrazoval dým dávných zápalných obětí a získával přízeň nadpřirozených sil a spojoval člověka s kosmem. Ve stoupání kouře lze dodnes rozpoznat symbol pomíjivosti hmotného, kdy alespoň na chvíli můžeme pocítit moment bezčasovosti. Ve stoupajícím tabákovém kouři mizí hranice prostoru a času.