Obecná SCIA k přijímačkám nestačí
„Máte percentil vyšší než 83,3? Výborně, tak se uvidíme na zápise.“ Ještě před třemi lety by studentovi hlásícímu se na FSV nedávala tahle věta smysl. Mnozí nevidí pointu systému národních srovnávacích zkoušek ani dnes: jak může člověk dělat stejné přijímačky na sociologii, politologii i mediální studia?
Národní srovnávací zkoušky, které u nás vešly do povědomí převážně jako SCIO testy, jsou vysokoškolským fenoménem posledních tří let. Fungují na principu porovnání individuálních výsledků uchazeče s normovanými výsledky z minulosti: pomocí percentilu určí, kolik procent lidí by v testu bylo méně úspěšných než on. Výsledek 97 „bodů“ tedy znamená, že pouhá tři setiny uchazečů by se s testem vypořádaly lépe.
Zapeklitá „óespéčka“
Není ovšem SCIO jako SCIO. Kromě specifických znalostních testů pro vybrané obory, jako je třeba matematika, přírodní vědy či cizí jazyk, jsou často využívané i testy Obecných studijních předpokladů. Ty se drží zásady „méně memorování – více přemýšlení“, aneb: „co nevím, to si odvodím.“ Svou výstavbou připomínají skutečně spíše psychologické testy než písemku ve škole. Uchazeč je postaven před sadu slovních, logických i ryze matematických hlavolamů a výsledek závisí na tom, u kolika z nich zaškrtne správnou odpověď.
Nakolik ale kompetence řešit zapeklité slovní úlohy a dopočítat se správného počtu koček v rohu místnosti vypovídá o předpokladech ke studiu? Zejména ti, kterým SCIA nejdou tak úplně od ruky, argumentují tvrzením, že tento způsob vůbec neodráží zájem o obor. Pokud se dnes kdokoliv hlásí ke studiu politologie na FSV, je mu seznam načtené literatury s Platonovou Ústavou v čele při „óespéčkách“ k ničemu. Přitom ale dokládá nejen zájem, ale i píli a soustavnost ve studiu – tedy vlastnosti, které by žádný student postrádat rozhodně neměl.
IMS: přidáme vlastní testy
Fakulta sociálních věd slabiny OSP patrně také odhalila. V loňském roce pořádala přijímací zkoušky formou SCIA poprvé, a to rovnou na osm z deseti bakalářských programů (prezenčních i kombinovaných). Už letos se ale na několika institutech mluví o jejich zrušení nebo alespoň doplnění o další, oborově specifické testy.
Ty se uplatňují například na Institutu mezinárodních studií. Po dvou letech je ale zřejmě příliš brzy na adekvátní zpětnou vazbu. „Těžko říct, jaké to má výsledky. To se ukáže až na vývoji studentů, kteří tímto způsobem přijímaček prošli,“ tvrdí ředitel IMS Jiří Vykoukal. „Byl bych každopádně rád, kdyby se tato kombinace mohla využívat několik let, protože jinak těžko ověříme, zda to má patřičné výsledky.“ V příštím roce zvažuje využití stejného modelu přijímacích zkoušek i Institut politologických studií.
IES: necháme dvojitá SCIA
Na ekonomii si poradili jinak. Kromě testů Obecných studijních předpokladů musí uchazeči povinně absolvovat i Národní srovnávací zkoušky z matematiky, které při počítání konečného skóre mají dokonce větší váhu. „Testy SCIO se pro obor ekonomie na FSV osvědčily a jsou organizovány podobným způsobem, jako původní přijímací testy IES FSV,“ říká Michal Mejstřík, ředitel IES.
O vhodnosti Národních srovnávacích zkoušek pro svůj bakalářský obor nepochybuje: „Unikátní zkouška z matematiky je pro zájemce o studium silným signálem a správně vymezuje studium IES. Otestovali jsme úspěšnost uchazečů o studium a potvrzuje se korelace s testy SCIO z matematiky.“ Podle jeho slov je forma SCIO testů přínosná i v tom, že je možné zkoušky absolvovat opakovaně, v různých termínech a lokalitách.
IKSŽ: máme vlastní způsob
Poslední baštou odolávající invazi univerzálních testů jsou tak bakalářské prezenční programy Žurnalistika a Marketingová komunikace a PR. O přijímacích zkouškách sem rozhodují převážně garanti těchto oborů. Testy by tak měly být přímo šité na míru požadavkům, které si klade následné studium. Jejich existenci si pochvalují i sami studenti IKSŽ. „Je dobře, že se sem nedělají SCIA, to je úplně nejhorší systém,“ tvrdí jedna z nich.
Budoucí žurnalisté si stojí i za systémem dvoukolových přijímaček, kdy na písemný test navazuje ještě ústní pohovor. Na ten se sice uchazeč obtížněji připravuje, prokazují se v něm ale zásadní vlastnosti. „Chce to zkrátka všeobecný rozhled,“ vysvětluje úspěšně přijatá adeptka. „Při přijímačkách se tě totiž můžou zeptat na cokoliv. Záleží hlavně na tom, jak se dovedeš vyjadřovat.“
(4 hlasujících, průměrné hodnocení: 3,75 z max. 5)
Loading ...
Protože jsem se skrze scia dostal na IMS, dovolím si přidat svůj názor. OSP testují obecné předpoklady, aneb od něčeho trochu, není to sice ideální, ale člověk tak prokáže nějaké obecné dovednosti, že se připravil na více okruhů. A tohle je podle mě pořád lepší kritérium, než různé testy ze ZSV a spol. Aspoň se tak ověří, že člověk umí uvažovat (což se na IMS hodí), ne že se “našrotí” telefonní seznam filozofů a jejich děl, apod. Viz FSS v Brně. Proto bych byl nadále pro scia, ke kterým by se pro zpřesnění třeba přidaly nějaké testy typu přehled z aktualit, protože prostě nic lepšího testovat nejde.
Nedá mi nezareagovať na toto:”Výsledek 97 „bodů“ tedy znamená, že pouhá tři setiny uchazečů by se s testem vypořádaly lépe”.
Pozor - 97 je len priemerom percentilov dosiahnutých v jednotlivých oddieloch testu. Tj tento priemerný percentil je len informatívne číslo - síce platí, že čím viac, tým lepšie, ale neukazuje, koľko uchádzačov bolo lepších, príp. horších. Na to majú na webe Scia tabuľku, viz: http://www.scio.cz/in/2vs/nsz/vysledek/percentil.asp dole:
V r. 2009 teda skóre 97 značilo, že uchádzač bol lepší ako 99,3% ostatných.
To len tak pre zaujímavosť:)
Z mého pohledu je systém NSZ naprosto geniální a to už z mnoha důležitých důvodů. Za prvé nemusí člověk vstávat brzy, cestovat, bát se, že něco nestihne apod. před tak důležitou zkouškou, protože se NSZ konají po celé republice. Za druhé oborové testy mi přijdou nevhodné především u oborů, které typicky na gymnáziích nejsou. Pokud má člověk zájem o obor, tak si prostě studuje sám a bude z toho těžit třeba při studiu, ale při příjimačkách by to zbytečně omezovalo ty, kteří třeba mají tu píli, ale soustředili se na školu, kterou aktuálně studovali a v podstatě je ani nenapadla varianta, že by si sehnali něco dopředu. Navíc to nastudované dopředu je většinou rychle převálcováno přívalem nových informací. Za třetí se mi líbí vůbec ten přístup, kdy obecně ti nejlepší si mohou vybírat. A za čtvrté SCIO má propracované možnosti přípravy na testy.
To Jarek: Nedá mi to, ale musím reagovat na “Aspoň se tak ověří, že člověk umí uvažovat (což se na IMS hodí), ne že se “našrotí” telefonní seznam filozofů a jejich děl, apod. Viz FSS v Brně.”.. FSS v Brně používá scio testy (OSP v kombinaci ze ZSV) už několik let, takže bych určitě neřekla že jde i nějaké “šrocení seznamů”..
Honzo, co píšeš určitě platí pro masové obory typu práva, ekonomie, medicína.
Ale vedle toho máš menší úzkoprofilové obory jako mongolistika nebo glaciální sedimentologie (a na FSV třeba magisterské obory IMS). Experti na tyto problematiku jsou taky zapotřebí, ale v mnohem menším množství, než např. lékaři. Proto v takových oborech berou třeba deset i míň lidí do ročníku.
A teď si představ, že by je vybírali jenom podle výsledků NSZ. Nejspíš by se stalo, že by sice vybrali deset “nejkvalitnějších” uchazečů, kteří se mimo jiné hlásili i na ten obor, ale sedm z deseti by to zabalilo po dvou semestrech, protože by je mezitím vzali na práva, a z těch zbylých tří by se možná ani jeden po škole nevěnoval svému oboru. Peníze vložené do jejich vzdělání by byly vlastně promrhány a kdyby letěl prezident do Mongolska, nenašel by tlumočníka.
Už chápeš, že pro některé obory je skutečně důležitější motivace k jejich studiu (a k následnému působení v oboru), než výsledky nějakého obecného testu? A že se to týká ZEJMÉNA “oborů, které typicky na gymnáziích nejsou”?