Sledování zasedání zastupitelstva považuje za svou občanskou povinnost. Ve svém volném čase navštěvuje také jednání Parlamentu a Senátu ČR. Jeho pozornosti ale neunikla ani justice, o které se domnívá, že by jí větší transparentnost neuškodila. Jakubu Čechovi je teprve patnáct, ale o fungování města či občanské společnosti má již jasné představy.
Jakub Čech žije a studuje v Prostějově. Od dětství sleduje okolní dění a snaží se do něj zapojovat. V minulosti přispíval do regionálních novin, aktuálně publikuje na svém blogu či sociálních sítích. Do širšího povědomí se dostal v létě 2015, kdy požádal prostějovský magistrát o informace, ten však místo odpovědi napsal jeho rodičům, zda s žádostí souhlasí. Nezákonnost takového postupu potvrdil i olomoucký krajský úřad. V březnu 2016 mu dalo za pravdu Ministerstvo vnitra, které potvrdilo jeho teorii, že radniční směrnice o vyřizování petic je v rozporu se zákonem.
V rozhovoru pro DVTV jsi v návaznosti na rozhodnutí města o neposkytnutí informací z důvodu nízkého věku uvedl, že stát by měl mladým lidem vycházet vstříc, aby se zajímali o své okolí. Měl by podle tebe stát zároveň i aktivně postupovat v této oblasti?
K mladým lidem může nejlépe přistupovat tak, že jim nebude házet klacky pod nohy a umožní jim aktivně se na veřejném životě podílet. Takže si dovedu představit snížení hranice aktivního volebního práva na 16 let, možnost vstupu do politických stran od 15 let, možnost více se účastnit činnosti spolků. Zkrátka k nim přistupovat tak, že jim nebude klást bariéry, ale dá jim více občanských práv.
Nevím, jaké věkové skupiny jsou více či méně aktivní, ale mladí mají rozhodně velkou legitimitu se na fungování státu podílet – vždyť oni tady budou v příštích desetiletích žít. Jestli se dnes zajímají málo, je to hlavně proto, že mají oprávněný pocit, že nic nezmění, možností volit ve volbách by tento argument odpadl.
Pokud nebudeme mluvit čistě jen o mládeži, vnímáš občanskou společnost v Česku jako dostatečně silnou?
Rozhodně ne. Dobrým příkladem je situace stranictví – politické strany jsou v krizi, nedostatečně demokratické, často rozhodují zbytečně sbory delegátů místo členů a do stran nevstupují. Může za to hlavně minulý režim, kdy do „strany“ vstupovali kariéristé a v lidech zůstává pachuť k členství, neprospěla tomu ani 90. léta, kdy se zastával názor, že každý si má hledět svého a ne zájmů společnosti. Kvůli nedostatku slušných lidí u nás politické strany pořádně nefungovaly a jejich krize přirozeně vedla k růstu „hnutí“ ANO.
Větší občanskou angažovanost by mohl přinést zákon o celostátním referendu. Na komunální úrovni ale referenda mnohdy příliš voličů nepřilákají, pokud nejsou spojena s jinými volbami. Jsi pro nebo se raději přikláníš k čistě zastupitelské demokracii?
Jsem pro posílení prvků přímé demokracie. Zákon o celostátním referendu, tak jak je projednáván, je zcela zbytečný. Nedokážu si představit, že se 250 tisíc podpisů někdy posbírá, bude tedy nefunkční, podobně jako nyní místní referenda. Že to s nimi dopadá často tak špatně je vina špatného zákona, kdy se požaduje příliš mnoho podpisů a pro platnost musí být příliš velké množství zúčastněných. Navíc ve spoustě měst to zastupitelé naprosto bojkotují a vyhlašují na jiné termíny, než jsou volby, aby se zúčastnilo co nejméně lidí.
Pravidelně chodíš na zasedání zastupitelstva, která mohou být zajímavá i absurdně zábavná. Nabyla jsem dojmu, že jsi schopen tato jednání sledovat od začátku do konce - je tomu tak? Co tě na nich osobně nejvíce baví a zajímá?
Dříve by to bylo v pohodě, jenže v současnosti jednání trvají od 13. hodin zhruba do jedné do rána. Takže v průběhu jednání je potřeba vyvenčit psa, obědvat, večeřet a další docela běžné věci, takže část té doby trávím mimo obřadní síň radnice i mimo přímý video přenos.
Baví mě ty diskuze, kdy jsou radní doslova v přímém přenosu usvědčeni ze lží, z manipulací a podvodů. Jinak sledovat ta jednání je důležité pro každého občana – týká se to nás všech.
Zaujalo mě, že kromě nich jsi navštívil již několik soudních řízení různých instancí včetně speciálního řízení u Ústavního soudu. Vybíráš si konkrétní případy podle předmětu řízení nebo tě spíš zajímá proces jako takový?
Problém je, že u soudních řízení u obecných soudů se nedozvím ani předmět řízení, na webu jsou jen účastníci řízení. Takže poslední dobou občas zajdu na místní okresní soud, když mě tam nějaký účastník řízení zaujme. Myslím, že by neuškodila větší transparentnost justice.
Jednou jsem se chtěl podívat na řízení u Nejvyššího soudu, jenže jsem se nedostatečně podíval, čeho přesně se toto trestní řízení týká. Ukázalo se, že šlo o nějaké brutální znásilnění nezletilé, takže mě soudce vykázal ze síně, vzhledem k tomu, že mi bylo jen čtrnáct. O rok předtím se zase kvůli mně musela ústavní soudkyně převléct do taláru a vynést nález, nikdo jiný tam nepřišel. Bylo léto, byl jsem v Brně a chtěl jsem zažít tu atmosféru, předmět řízení mě nezajímal.
Jsou ještě nějaká další místa, která pravidelně navštěvuješ v souvislosti s veřejným děním?
Například když jsem v Praze, tak se vždy dívám, jestli náhodou nejedná Sněmovna či Senát. Také už se čtyři roky chystám na krajské zastupitelstvo Olomouckého kraje, jenže hejtman to vždy svolává na všední den ráno, tak aby tam nikdo z občanů nemohl jít. Hejtman, který se chová takto netransparentně, by neměl být ve funkci a nemusí přitom čekat na to, až ho soud odsoudí za korupci.
Na svém blogu jsi detailně rozebral kauzu, v níž město zaplatilo mediálnímu poradci za dva roky přes milion korun, aniž by existovaly jakékoli hmatatelné výstupy. Jak jsi postupoval, kolik ti to zabralo času?
Touto kauzou jsem se zabýval zejména na podzim, stačilo si od magistrátu vyžádat konkrétní informace dle infozákona. Bohužel město neustále dělalo obstrukce a krajský úřad, jako nadřízený správní orgán, mi vždy dal za pravdu a radniční rozhodnutí zrušil. Dokonce se mi stalo, že mi z magistrátu napsali A, paní primátorka řekla do médií B. Jestli lhali radniční úředníci s kulatým razítkem nebo paní primátorka, to nevím, ale rozhodně taková jednání snižují důvěru ve veřejné instituce a politiky.
Jsou nějaké další kauzy, na které bys rád upozornil?
Určitě by se takové našly. Třeba nyní se v Prostějově mluví o připravované stavbě takzvaného olympijského centra, tedy moderní tělocvičny. Jde o to, že stát poskytne dotaci, město pozemky, kraj projektovou dokumentaci. Ten další účastník, tenisový klub v čele se sportovním bossem Miroslavem Černoškem, neponese žádné náklady, pouze zisk. De facto jde o podporu soukromého byznysu ze státních peněz, naprosto skandální přerozdělování peněz od chudých k bohatým. Po předchozích zkušenostech si dovedeme představit, že občas tam půjde nějaká škola cvičit, ale většinu času to bude sloužit sportovnímu byznysu. Jiné podnikání, většinou společensky prospěšnější, stát také nepodporuje, tak proč by zrovna profesionální sport měl? Problematické je zde i provedení – město pozemky půjčuje na 99 let spolku, jehož členem je samo město, kraj a tenisový klub. Takové pozemky jdou snadnou ukrást, protože spolek může přijmout třeba deset členů a „podíly“ se hned naředí. Město se dobrovolně připravuje o majetek.
V souvislosti s petiční směrnicí, kterou jsi na sebe podruhé strhl pozornost, jsi upozornil, že město Prostějov se chová netransparentně. Co by podle tebe mělo být absolutním standardem nejen ve tvém městě, ale v každém jiném, co se týče transparentnosti?
Zveřejňování všech smluv, i těch pod 50 tisíc korun, tedy nad rámec toho, co nařizuje registr smluv, dále všech směrnic města, zápisů z jednání vedení města, jmenovitých hlasování radních, zápisů z jednání všech komisí, výborů, všech materiálů pro jednání rady, informací o hospodaření městských společností, zápisů z jednání orgánů městských firem, odměn členům orgánů městských firem a asi bych mohl pokračovat ještě dál. Každopádně by se mělo zveřejňovat téměř vše, s čím město manipuluje, a stejný přístup požadovat od společností, v nichž má město podíl, či od příspěvkových organizací města. Když si paní primátorka nedávno stěžovala, jak občané město zatěžují svými žádostmi dle stošestky, tak je to především proto, že město samo do sebe nic nezveřejňuje.
V několika rozhovorech jsi uvedl, že bys rád studoval politologii či novinařinu. Na otázku ohledně práv jsi ale reagoval s tím, že nevíš, jak bys to zvládl. Při přípravě na rozhovor jsem měla ale spíš opačný dojem.
Děkuji, ale já si s tím moc jistý nejsem. Už jen přijímací zkoušky na práva jsou těžké, nebo alespoň se to říká. Navíc se neumím moc dobře učit zpaměti. Každopádně mám ještě pár let čas.
Také jsi několikrát řekl, že by tě lákala komunální politika. Věřím, že již nějaké představy o tom, co bys rád změnil, máš. Čím by ses snažil přesvědčit lidi, aby volili právě tebe?
Obávám se, že příští vedení města bude muset napravovat chyby za poslední dobu a že jich je opravdu hodně. Revidovat smlouvy, vypovídat ty nevýhodné, vymáhat některé peníze u soudu, začít zveřejňovat vše, co jde. Nebude to jednoduché.
Nevím, jestli by za mnou šly masy lidí, asi spíše ne. Dělal bych to, co bych považoval za správné. Například bych vše směřoval ke kvalitní a bezplatné hromadné dopravě a velmi bych změnil financování sportu a kultury. Ve sportu není možné, aby cvičící důchodkyně dostaly tisícovku a sportovní byznys miliony, já bych podporu profesionálům zcela ukončil. Naopak bych dal více amatérům, tak aby sport nebyla nějaká elitářská záležitost, ale mohl se mu věnovat každý. A do kultury by to chtělo obecně více peněz – ono by stačilo vypovědět třeba nevýhodnou smlouvu na marketing a hned by bylo možné uvolnit o několik milionů více. Například větší podpora divadla, tak aby bylo pro lidi běžné chodit na představení. Myslím, že zde má město nevyužitý potenciál. Tato témata zmiňuji proto, že zde bych se třeba s většinovým názorem veřejnosti rozcházel.