Michael Sandel, slovutný profesor Harvardovy univerzity, jehož přednášky o spravedlnosti nebo roli peněz v dnešní společnosti na internetu viděly už miliony lidí z celého světa, zavítal do Prahy. Zatímco na univerzitě v jihokorejském Soulu přednášel pro plný amfiteátr se 14 tisíci studenty, na pražské právnické fakultě se musel spokojit se „stovkou“ naditou k prasknutí — ještě o trochu více než při úvodní přednášce pro první ročník.
Vystoupení amerického profesora bylo inspirativní nejen pro studenty — vyplývá z něj několik poučení, které si může odnést i naše fakulta jako celek.
Jako Sokrates
Michael Sandel úplně otočil význam slova „přednáška“. On totiž vlastně vůbec nepřednáší, po krátkém úvodu se studenti ocitnou před rozhodováním velmi závažných morálních dilemat. Měl by existovat trh s lidskými orgány? Co už si nejde koupit za peníze? Co je spravedlivé? Studenti zvedají ruce, hlasují a Sandel je následně vyvolává a diskutuje s nimi. Zkrátka esence sokratovské metody, kterou se sice řada učitelů ohání, ale málokdo ji dovede dobře provést.
Profesor Sandel ukazuje ještě jednu pozoruhodnou věc — interaktivní diskuse je možná prakticky v jakkoli velkém auditoriu. Sám říká, že pro něj není rozdíl, zda debatuje se dvěma studenty ve svém harvardském kabinetu nebo se čtrnácti tisíci studenty v Soulu. Jistě, rozdíl je v technologické náročnosti. Ale když se chce, jde všechno.
Je samozřejmě pravda, že Michael Sandel přednáší o tématech, kde není třeba nějaká zásadní příprava. Takto by například přednáška ze správního práva jistě vypadat nemohla. Ale na druhou stranu, i na naší fakultě jsou předměty, ve kterých nejde jen o znalosti. Třeba teorie práva nebo teorie národního hospodářství by šly tímto sokratovským způsobem vyučovat bez nejmenších pochyb. A ostatně, kdo říká, že by na každou přednášku nemohla být předepsána nějaká základní literatura?
Neumíme diskutovat
Sandelovo vystoupení dále pěkně ukázalo, že část studentů pražské univerzity (přičemž zdaleka nešlo jen o právníky, přišla i řada lidí z filosofické nebo pedagogické fakulty) už na velmi slušné úrovni ovládá angličtinu. To je plus.
Jenže se také ukázalo, že každá Sandelova přednáška je tak dobrá, jak dobří jsou její posluchači, respektive diskutéři. A to byl v Praze trochu problém, zvláště když někteří studenti zjevně nerozuměli, na co se jich profesor ptá v doplňujících dotazech. Nebo se do své argumentace úplně zamotali. A tak namísto pestré diskuse plné výborně formulovaných názorů přišly také rozpaky a trapné pohledy.
Ukazuje to na jednu věc — univerzita nás zkrátka vůbec neučí formulovat myšlenky, natož v cizím jazyce. Přednášky jsou bez jakékoli interakce, mnoho seminářů bohužel také, pro zlepšení argumentačních schopností musejí studenti vyhledávat volitelné předměty nebo moot courty. A obhajují se ústní zkoušky, při kterých prý je třeba argumentovat a hodnotí se i ústní projev. Jenže řada studentů je natolik zmítána nervozitou, že to spíše připomíná šermířský souboj mezi mistrem a jeho učněm s páskou přes oči.
Pokud chceme, aby studenti uměli formulovat myšlenky a zároveň si ze školy odnesli nějaké znalosti, zkusme otočit panující paradigma. Znalosti zkoušejme pomocí písemných testů, klauzurních prací a esejí. A naopak argumentaci pilujme na seminářích a snad i přednáškách. Nesnažme se, aby nám kružítko narýsovalo dokonalou přímku, když je k tomu určené pravítko…
S díky studentovi pedagogické fakulty
Závěrem se sluší podotknout, že přestože Sandel přednášel na právnické fakultě, ta se o jeho vystoupení nezasloužila ničím jiným než poskytnutím místností (a halasným děkováním od pana proděkana pro paní Sandelovou po skončení přednášky).
Celá akce vznikla tak, že student pedagogické fakulty Tomáš Bederka zkrátka poslal profesoru Sandelovi na jeho pracovní email dotaz, zda by nechtěl přijet do Prahy a přednášet tu. „Samozřejmě ano, ozvěte se mi za rok,“ zněla odpověď. Koupila se letenka a nocleh v luxusním hotelu, ale jinak si Michael Sandel za pražské přednášení nevzal ani cent. Říkal, že mu bylo sympatické, že se ozval přímo student a že nešlo o žádnou komerční akci.
Jakže se to říká? Lepší než proklínat tmu je zapálit alespoň jednu svíčku.