Mgr. Klára Švandelíková (*1991)
S vyznamenáním absolvovala Právnickou fakultu Univerzity Karlovy, v současné chvíli studuje finanční management na Fakultě sociálně ekonomické, Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem. Od října roku 2015 působí jako šéfredaktorka portálu Právní prostor, pro který téměř dva roky pracuje. Během svého studia na fakultě mimo jiné vedla odborný časopis Všehrd. Mezi studenty je jako autorka oblíbených materiálů ke zkouškám známá také jako Slunečnice.
V říjnu minulého roku ses stala šéfredaktorkou portálu Právní prostor. Co všechno tomu předcházelo?
Média mě zajímala už od malička. Když jsem byla ve třetí třídě, vydávala jsem pro naši rodinu vlastní noviny s nepříliš originálním názvem Mladá fronta DNES. Byla laděná tedy trochu bulvárně. Nedávno jsme plátky našli a docela se nasmáli. Když jsem se rozhodovala, co dělat po gymplu dál, podala jsem kromě všech právnických fakult přihlášku také na žurnalistiku. Tam mě sice vzali, ale práva v Praze vyhrála, protože to byl odjakživa můj sen.
Ve Všehrdu jsem se spíš náhodou stala pověřencem pro publikační činnost a dostala jsem na starosti mimo jiné online časopis Všehrd. Díky tomu a doporučení od bývalého starosty jsem se stala redaktorkou Právního prostoru. Měsíc po jeho spuštění, ve chvíli, kdy jsme měli návštěvnost tisíc lidí měsíčně. Bylo to takové krušné období. Ale za ty skoro dva roky, co už web funguje, se nám podařilo rozjet spolupráci s autory a podpořit návštěvnost.
Funkci šéfredaktora tak předcházela asi moje aktivita a odvedená práce. Ráda komunikuji s lidmi a baví mě to právo dělat i trochu jinak. Média jsou dynamická, promlouvají k velké skupině lidí. Přináší člověku jiný pohled na věc, spoustu nových kontaktů a zážitků. Už se o tom mluvilo docela dlouho, že až dotáhnu školu, stanu se šéfredaktorkou. Nakonec jsem jí byla ještě před absolvováním.
Jaké jsou tvé vize a představy o budoucnosti Právního prostoru?
Určitě ti asi každý šéfredaktor řekne, že je pro něj důležitá čtenost, návštěvnost, ale i kvalita textů. Tohle je naše vize obecně, to se asi nevymyká. Budeme rádi, když náš web bude navštěvovat více lidí, právníků i neprávníků, protože i pro ty se snažíme psát. Budeme rádi, když se k nám lidé budou rádi vracet a najdou na webu to, co hledají. Určitě bych ale nechtěla, aby kvantita převýšila nad kvalitou. Snažíme se také dávat prostor studentům. Musím uznat, že někteří studenti píší opravdu výborně, skvělé články. Poslední dobou mi přišlo velké množství textů a já z nich mám opravdu radost. Oceňuji aktivitu lidí, že dělají něco navíc, a když už to dělají navíc, dělají to dobře. Mnohdy jsou jejich texty zajímavější, svěžejší.
Čím přesně?
Mladší lidé do textů umí vnést trochu té „novinařiny“. Když přijde text od akademika s pěti tituly, bývá to často suchá teorie. Student dokáže text uvést konkrétní kauzou, dokáže ho oživit. Také se oprostit od takového toho naučeného, právnického, striktního vyjadřování, což ale neznamená, že by text psal laicky.
Vedle toho se snažím jejich textům poskytovat, v uvozovkách, zvláštní péči. Navrhuji jim úpravy, připisuji poznámky, a pak jim je posílám zpátky. Dělat si s nimi mohou, co chtějí, buď poznámky zohlední a nějak je zapracují, anebo je vyignorují. Jednou se mi stalo, že dotyčný s touto aktivitou “navíc” nebyl spokojen, ale většinou je to naopak. Studenti ocení, že dostanou zpětnou vazbu. Postupně se vybrousí jako křišťál, a je radost sledovat, jak se kvalita jejich textů rapidně zlepšuje.
Je něco, čím se ty a zbytek redakce snažíte odlišit od ostatních médií?
Odpověď na tuto otázku se hledá těžko. Je třeba si uvědomit, že je spousta různých médií, různých typů. Nechci srovnávat třeba Lidovky, epravo.cz a Právní prostor, protože náš způsob práce i naše cílová skupina jsou jiné.
Za sebe mohu říci, že se snažím klást důraz na individuální a osobní přístup k autorům a jejich textům. Jsem ráda, když lidé, kteří pro nás chtějí psát, ví, s kým mluví. Pokud to jde a stojí o to, sejdu se s nimi, aby věděli, že za tím e-mailem, za tím podpisem stojí skutečná osoba.
Redakce je také velmi úzce napojená na kongres Právní prostor a konferenci Právo ve veřejné správě, což nám pomáhá generovat témata, texty pro portál před i po akci, stejně jako rozhovory s přednášejícími. Účast na obou akcích mohu vřele doporučit.
Jak moc je podle tebe důležité pro budoucí právníky číst právní přílohy a portály jako je právě PP, epravo.cz, Právní rozhledy a další?
Myslím si, že pro každého, kdo chce být vzdělaným člověkem a chce mít přehled, je určitě důležité číst. Ono je v prvopočátku jedno, co člověk čte.
Dneska velmi oceňuji pana doktora Čecha, který na každý seminář posílal padesát judikátů, čtyři sta stránek učebnice a další tři články k tomu, abychom si to přečetli a naučili se z toho na testy, které jsme psali každou hodinu. Všichni jsme na to každý týden nadávali, ale s odstupem času vnímám to, že jsem na každý seminář musela hodně číst, jako plus. Mám pocit, že jsem se ve třeťáku s právem naučila lépe pracovat a trochu lépe mu porozuměla. Čtení je důležité pro pasivní i aktivní jazykovou zásobu. Aktivní jazyková zásoba by měla být ozdobou každého právníka.
Jakým čtením si ji doplňuješ ty?
Nejnověji jsem se začetla do časopisu Forbes. Z letošního prvního čísla jsem byla tak nadšená, že jsem si jistá, že jej budu na pultech stánků netrpělivě očekávat každý měsíc. Líbí se mi, že se v každém čísle zabývá někým nebo něčím zajímavým, úspěšnými lidmi a projekty. Na člověka to působí motivačně, zjišťuje, v kterých zajímavých oborech se člověk může uplatnit. Někdy mám pocit, že právníci mají trochu úzký pohled na svět, na dění kolem nich. Víš, takové to, my studujeme (děláme) práva, my studujeme (děláme) to nejlepší. A to není dobře. Když mám čas, ráda se vracím ke klasickým knížkám, zejména k beletrii.
A co konkurence, čteš ji vůbec?
Jak kdy, když potřebuji nějaké informace, přes vyhledávání se dostanu na konkurenční internetové portály. Občas se mi do rukou dostane Právní rádce. Ale mám pocit, že už to čtu s lehkou profesní deformací. Někdy se zaměřuji více na to, jak to dělají, než abych se zaměřovala jen na samotný obsah. Říkám si, jé, tady jim chybí čárka, jéžiš, nám tam určitě taky bude nějaká chybět.
A co nějaký právně-novinářský vzor?
Nikdy jsem neměla žádné vzory v pravém slova smyslu. Deset let jsem závodně plavala a často jsem slýchala obdobnou otázku. Opravdu uznávám lidi, kteří něco dokázali, ale že bych se s nimi identifikovala a řekla si, to je můj vzor a taková chci být, to ne. Spíš než vzory potkávám lidi, kteří mě zaujali, motivují mě, které pro něco uznávám.
Koho třeba?
Vždycky se velmi ráda vidím s panem doktorem Baxou, předsedou Nejvyššího správního soudu, se kterým jsem se seznámila díky Všehrdu. Také jsem s ním pro časopis Všehrd dělala rozhovor. Takových lidí je však řada, pan předseda mě vždy napadne jako první. Moje práce je hodně spojená se setkáváním s lidmi, mnohdy velice úspěšnými a vzdělanými. Byla to i jedna z věcí, která mě opět naladila na právo. Když jsem se do Právního prostoru dostala, měla jsem za s sebou zkoušky z tresta a správy, mé nadšení z práv trochu opadlo. Znala jsem jenom fakultu. Když se pak člověk dostane do takové společnosti, zjistí, že “právnický rybník” je mnohem větší, než se mu původně zdálo, a že jsou v něm lidé, kteří si i přes své úspěchy zachovali zdravý rozum a přátelský přístup.
S čtením souvisí i psaní, kromě článků a diplomky psala jsi například SVOČku?
Psala jsem ji na Katedře obchodního práva. Bylo to v době, kdy jsem za sebou měla jenom jeden semestr. Neměla jsem do té doby zkušenosti s psaním odborných textů, a ve třeťáku jsem ji psala i proto, abych si to vyzkoušela. Nechtěla jsem v páťáku přijít před diplomku a říct — ty jo, a co teď? Když se na svou práci kouknu zpětně, říkám si, jak je strašná, ale účasti v soutěži nelituji a dnes mám alespoň srovnání. Také velmi záleží na lidech, kteří tyto odborné práce vedou. U diplomky jsem měla štěstí, zpětnou vazbu jsem měla dobrou. Je opravdu důležité vybrat si, kdo ti ten text bude vést.
Právní prostor nabízí krom článků také judikaturu, novinky v legislativě i samotné zákony. Nejeden student ti ale řekne, že nic z toho před zkouškou stejně ani neviděl. Vnímáš to z pohledu člověka, který nedávno absolvoval studium jako velký problém?
Já to jako problém vnímám. Možná ze mě mluví moje šprtské já. Vždycky jsem byla jedna z těch, kdo výcucy tvořil, než aby se z nich jen učil. Nikdy jsem se nememorovala, pro mě byla za studium snad největší výzva naučit se za sebou třináct hlav trestního zákoníku. Jsem typ člověka, který si potřebuje látku načíst, pospojovat si své znalosti, vědět k tématu nějakou zajímavost, aby to nebylo suché kvantum nesouvisejících informací. Myslím, že i to napomohlo k celkovému dojmu ze zkoušky i mému vztahu k vylosovanému tématu. Velmi důležité je ale také, jak člověk zapůsobí.
Vzpomínám také na facebookové diskuze, kde se hodně objevovalo takové to — praxe tě naučí. Nicméně jsem se setkala s lidmi, kteří ti řeknou, že praxe sice je důležitá, ale že jim u dnešních absolventů chybí teoretický základ. Takoví lidé pak mohou být jako zaměstnanci drazí. Rychlejší a efektivnější se mi zdá vymyslet možné řešení na základě teoreticky nabytých znalostí a jeho následném ověření, než kazuistické vyhledávání judikátů a bombardování dotazy na facebookových skupinách koncipientů. Vycházím však ze své zkušenosti a je možné, že někdo ji má úplně jinou.
Letos se koná již šestý ročník kongresu Právní prostor. Na co se mohou účastníci těšit?
Kongres Právní prostor je koncipovaný jako setkání osobností napříč justicí v širším slova smyslu. Dvoudenní kongres je rozdělen do bloků, letos tam máme třeba obchodní právo, právo duševního vlastnictví, trestní právo či aktuální otázky justice. Mezi hosty bude například pan profesor Dědič, na kterého se velmi těším, vrchní státní zástupkyně Bradáčová či předsedové obou nejvyšších soudů. Přednášky se zaměří i na nové zákony či novelizace. Budeme tam mít veřejné zakázky a registr smluv, obojí budou přednášet lidé, kteří stáli u zrodu oněch předpisů, pan doktor Korbel a paní magistra Havlová. Mohli bychom pokračovat — pan doktor Mlsna představí nové přestupkové právo, pan docent Hůrka pak novelu zákoníku práce. Koneckonců — máme kongresový web, kde jsou veškeré informace uvedeny.
Pokud by se někdo ze studentů chtěl na kongres vydat a neutratit za něj měsíční výdělek v advokátce, má takovou šanci?
Určitě má a není to tak těžké. Představuje to maximálně pět tisíc znaků textu. Zase se vracíme ke schopnostem vyjadřovat se. S kongresem Právní prostor a konferencí Právo ve veřejné správě je již tradičně spjata soutěž Ukaž svou kreativitu. Studenti mohou zasílat své soutěžní texty, tři nejlepší autoři pak mají účast na kongresu a konferenci zdarma. Zatím se tam snad všem výhercům líbilo. Více informací budeme mít v určitě na webu a na sociálních sítích.
Média vystudovaná nemáš, nicméně nechodila jsi například na nějaké VP a PVP zaměřené na odborné psaní, autorské či mediální právo?
V prváku jsem jako kreditokopka měla zapsaný na FSV předmět za devět kreditů, což bylo velice „motivační”, když jsem o dva dny později měla nesrovnatelně obtížnější obecky za šest — jmenovalo se to Rozbor právního prostředí českých médií. To bylo docela zajímavé, probíralo se tam právo, se kterým jsem se později na fakultě nesetkala, ačkoli kdybych chtěla, mohla bych.
Je něco, co ti na fakultě chybělo nebo dokonce vadilo v rámci tvé přípravy na povolání právníka?
Takhle s odstupem mi vadil přístup některých vyučujících. Během studia jsem se setkala s relativně velkým počtem učitelů, kteří byli vynikající. Jako první mě napadá doktor Antoš. Vzpomínám si, jak jsme na každou hodinu psali miniúkoly. Ohlašovali jsme shromáždění na obecním úřadě nebo jsme psali novelu ústavního zákona. Skvělá byla paní docentka Bílková, docenti Scheu a Boháč, doktorka Kubešová nebo již zmíněný doktor Čech. Na ty všechny velmi ráda vzpomínám, protože byli vždy nejen velice příjemní a přátelští, ale jejich semináře byly i navýsost přínosné. V kontrapozici však stáli lidé, kteří přišli na seminář nepřipravení, motali se hodinu a půl v kruhu a ty ses ve finále nic nedozvěděla. Tehdy jsem si říkala, že to je docela škoda — času jejich i mého, neproměněné šance. Někomu to možná vyhovuje, že po něm nikdo nic nechce, ale mně takové semináře nevyhovovaly a nebavily mě. Možná jsem si i díky tomu nakonec nenašla cestu k samotnému právnímu oboru, nezískala dobrý pocit z předmětu samotného.
Někdy mi také přišlo, že byla fakulta přespříliš suchá, že všechny aktivity navíc vždy dělaly jen studentské spolky. Někdy mi navíc fakulta nepřišla úplně vstřícná. Tak třeba krátce před zápisem rozvrhu tuším ve třeťáku se najednou nastavil systém prerekvizit a korekvizit, o kterém jsme v průběhu plnění studijních povinností neměli ani tušení. Spousta lidí si tak nemohla zapsat předměty, protože neměla splněné předměty předchozí. Osobně mám ale naší fakultu velmi ráda, a i jako absolvent se sem často ráda vracím.
Uvažuješ také o doktorském studiu?
Uvažuji, chtěla bych to zkusit na pracku nebo katedře finančního práva, zajímá a baví mě obojí. Rozhodovat bych se ale měla rychle, podávání přihlášek se blíží. Byla bych ráda, kdybych se jednou mohla stát pevnější součástí fakulty a napomoci tomu, co se tu rozvíjí. V poslední době hodně ožila a je tu spousta zajímavých projektů.