Když jsem si otevřel minulé číslo Paragrafu, byl jsem překvapen zaujatostí, se kterou kolega Léko kritizoval fakultu. Na druhou stranu lze konstatovat, že pokud bylo jeho jediným cílem nakouřit fakultu, tak se mu to povedlo.
Je pravděpodobné, že ne všechny ústní zkoušky mají spravedlivý výsledek. Na druhou stranu nelze paušálně tvrdit, že se zavedením písemných zkoušek se problém (v mnohých případech domnělé) neobjektivity vyřeší. V tomto ohledu je možné se podívat na státní maturity. Sám jsem byl totiž v maturitním ročníku, jehož výsledky byly „harmonizovány“. CERMAT totiž přestřelil obtížnost a známky se upravovaly tak, aby jejich rozložení odpovídalo předchozímu ročníku. Tedy i v písemných zkouškách může celkem snadno nastat to, co u ústních, pouze ve větším měřítku. Spolužáci, kteří psali letošní první klauzuru z obchodního práva, mi to jistě potvrdí.
Musím se přiznat, že sám jsem byl dříve velkým propagátorem písemných zkoušek. Na druhou stranu se nabízí smysluplnější řešení v případě, že se objeví potřeba systém zkoušek reformovat. Může se jednat o přítomnost více vyučujících na zkoušce nebo zavedení protokolu, tak jako je tomu na zahraničních právnických fakultách.
Dalším problémem, který je fakultě vytýkán, je skladba knihy Dějiny českého a československého práva do roku 1945. Této publikaci je vytýkáno, že dostatečně neobsahuje výklad moderních právních dějin. Bohužel si již kolega Léko nevšiml, že publikace byla doplněna knihou profesora Kuklíka Dějiny československého práva 1945 — 1989. Sama publikace mi spíše přijde zdařilá. Je pravda, že výklad se může jevit izolovaným a nesouvislým, ale to je dle mého názoru způsobeno tím, že vysokoškolské učebnice mají rozvíjet již osvojené vědomosti. Nevidím důvod v opakování všeho, co se student prvního ročníku již naučil v dějepise na střední škole.
V jednom lze s kol. Lékem bezesporu souhlasit. Kritika je důležitá. Zvláště ta konstruktivní.
