Vis Moot pohledem kouče: Známky ani ročník studia neřešíme. Hlavní je umět argumentovat

Poprvé za celou více než dvacetiletou historii pořádání turnaje budoucích právníků Vis Moot postoupil do vyřazovacího kola i český tým. A byl to tým z Univerzity Karlovy . „Nemohli jsme tomu nejdříve vůbec uvěřit, celou cestu na první vyřazovací kolo jsme strávili hledáním v seznamu účastníků, zda tam není ještě nějaká jiná Charles University,“ mluví o letošním historickém úspěchu Ondřej Čech, jeden z koučů úspěšného týmu.

Ondřej Čech je čerstvým absolventem Právnické fakulty Univerzity Karlovy, který nyní působí jako koncipient v advokátní kanceláři Dentons. V průběhu studia Ondřej reprezentoval PFUK na Vis Mootu a FDI Mootu a University of Utrecht na Jessup Mootu. Kromě toho absolvoval stáže u Baker & McKenzie v Praze a Mezinárodního rozhodčího soudu při Mezinárodní obchodní komoře v Paříži. Působil i jako viceprezident a prezident ve spolku ELSA. Od minulého akademického roku připravuje reprezentaci PF UK na Vis Mootu jako kouč a v letošním akademickém roce se začal podílet na semináři International Commercial Arbitration Moot, ze kterého jsou studenti reprezentující PFUK na Vis Mootu vybíráni.

Naposledy jsme si v rámci paragrafového průvodce po školních praxích vysvětlili, o čem mluvíme, je-li tématem mootování, jak se do něj lze zapojit a kterým chybám se ideálně vyhnout. V tomto čísle se důkladně zaměříme na The Annual Willem C. Vis International Commercial Arbitration Moot (dále již jen Vis Moot, nebojte se), prestižní mezinárodní mootingový turnaj s více než dvacetiletou tradicí.
V letošním roce nás zde působivě reprezentoval tým ve složení Bára Bečvářová, Mariam Gulbani, Tadeáš Matys, Mikoláš Růžek a Ekaterina Semenkova, pod vedením koučů Zbyška Kordače, Petra Vošahlíka a Ondřeje Čecha. Poslední ze jmenovaných nám poskytl i osobní vhled do veškerého dění.
Nejprve ale pár bližších informací. Vis Moot se soustředí na oblast mezinárodní obchodní arbitráže, účastníci zde pracují především s Úmluvou OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zboží. Na tomto podkladě je vystavěn fiktivní případ, řešený skrz ony typické dvě fáze — písemnou a ústní (s tím rozdílem, že oproti mootům školním s nimi nestrávíte týdny, nýbrž měsíce). Písemnou část týmy vypracovávají pro obě strany sporu.
Vis Moot patří mezi největší soutěže tohoto druhu na světě, každoročně se do něj zapojuje zhruba 300 týmů z různých právnických fakult (Česko pravidelně zastupují studenti z Prahy, Brna a Olomouce). Skupiny na základě svých písemných prací postupují do ústního kola, které se koná ve Vídni. Stojí přitom za zdůraznění, že všechny týmy, které se zaregistrují a včas splní písemnou část, mají možnost postupu do ústního kola, není zde žádný výběr.
Před hlavním soubojem si týmy mohou vyzkoušet své šance v tzv. pre-mootech, které se konají v různých městech (včetně Prahy). Ve finále se pak střetne nejlepších 64 týmů, z nichž je následně vybrán celkový vítěz, dále se týmům udělují ceny za nejlepší písemná podání. Oceňováni bývají ale i jednotlivci, a to za nejlepší ústní projev.
Studentům pražských práv účast usnadňuje povinně volitelný předmět (International Commercial Arbitration Moot), realizovaný v zimním semestru (zadání případu se zveřejňuje začátkem října) pod vedením prof. Moniky Pauknerové a doc. Vladimíra Balaše. V rámci kurzu účastníci především pracují na vyhotovení písemného podání, není to ale jediná náplň hodin — trénují se i ústní projevy a koučové zde vybírají studenty pro reprezentaci fakulty. Následné absolvování samotného mootu není povinností.

Rozhovor s Ondřejem Čechem, jedním z koučů úspěšného týmu

Vezměme to od začátku. Jaká byla tvoje první zkušenost s Vis Mootem?

K Vis Mootu jsem se dostal ve třetím ročníku v podstatě náhodou. Přihlásil jsem se na předmět International Commercial Arbitration Moot, aniž bych tušil, o co se jedná. Již po několika seminářích mě však Vis Moot zcela pohltil a následující měsíce jsem nebyl schopný mluvit o čemkoli jiném, čímž jsem celkem úspěšně otravoval své okolí. Pak se mi podařilo být vybrán do užšího výběru a nakonec i do samotné reprezentace UK na ústní kola ve Vídni.

Jak to na tebe celé působilo? Předpokládám, že to byl tvůj první velký mootingový zážitek?

Působilo to především jako veliká zkušenost. O mootingu jsem věděl už dříve skrze pomoc při organizaci jednoho z nich pro ELSA, ale nikdy jsem se předtím žádného neúčastnil. Pak jsem se to snažil dohnat, takže po Visu jsem se účastnil ještě FDI Mootu a Jessupu.

Vybavuješ si, jak jste tenkrát dopadli?

Ve Vis Mootu jsme moc dobře nedopadli. V posledním kole ve Vídni se nám splašil jeden z arbitrů a dal nám hodně nízké body, které pokazily celkový výsledek. Toto se bohužel občas stává a my jsme měli smůlu. Pak jsme si to ovšem vynahradili, když jsme v podstatě ve stejném složení měli historický výsledek na FDI Mootu.

(Tým tvořený Annou Hlaváčovou, Lucií Ottingerovou, Ivo Skolilem, Michalem Staňkem a Ondřejem Čechem se prosadil jako nejlepší tým z oblasti kontinentálního práva a nejlépe umístěný tým, jehož členové nejsou rodilými mluvčími, pozn. redakce)

Přerod účastníka v kouče

Co tě motivovalo k tomu stát se koučem Vis Mootového týmu? A kdy jsi tuto pozici zastával poprvé?
Vis Moot mě baví a je kolem něj příjemná komunita. I kdybych nebyl kouč, tak budu určitě jezdit každý rok do Vídně alespoň jako arbitr. Koučování samo o sobě mi umožňuje předávat zkušenosti dál a zajišťovat jakousi kontinuitu v rámci týmu. Kromě toho je to jeden z mála způsobů, jak učit na fakultě jako čerstvý absolvent, který je slučitelný s koncipientstvím. Poprvé jsem koučoval v podstatě už rok po své účasti, kdy jsem zvažoval, že to zkusím ještě jednou jako účastník. Nakonec jsem ale už tento ročník absolvoval jako takový řekněme kvazikouč.

A od té doby se koučování věnuješ každoročně?

Měl jsem tam rok mezeru, když jsem se účastnil Jessupu během Erasmu, ale jinak ano. Od tohoto školního roku se podílím i na samotném semináři.

Co tvoří náplň tvojí práce jakožto kouče? A vzhledem k tomu, že tuto funkci zastává pro tým více lidí, máte každý svoji specifickou roli?

Koučové na začátku vedou semináře, koordinují práci na písemných podáních a vybírají studenty do týmu. V navazující fázi se studenty trénují ústní argumentaci a doprovází je na turnaje. Počet koučů není pevně daný a mění se rok od roku, podle dostupnosti. Letos jsme tým koučů tvořili já, Petr Vošahlík a Zbyšek Kordač. Role koučů nejsou pevně určené, spíš jde o to, abychom se dokázali navzájem vykrýt, aby na každém tréninku byl alespoň jeden z nás, pokud to ostatním pracovní povinnosti nedovolí. Zároveň samozřejmě platí, že Zbyšek jako zkušený advokát plní roli seniorního kouče, zatímco já a Petr jsme spíš juniorní. Kromě koučů se na práci s týmem podílí profesorka Pauknerová a docent Balaš, kteří jsou garanty semináře a poskytují nám akademickou podporu a cenné rady. Také spolupracujeme s účastníky z minulých let a advokátními kancelářemi.

Jak to celé funguje

Přejděme k samotnému mootu. Už jsme se dotkli přípravného povinně-volitelného předmětu, mohl bys čtenářům přiblížit, jak tedy vypadá první semestr, pokud si PVP zapíší a rozhodnou se Vis Moot absolvovat?

V zimním semestru semináře začínají víceméně hned poté, co je na začátku října zveřejněn řešený případ. Na prvních seminářích se v úvodu probere, jak funguje mezinárodní arbitráž a co je Úmluva OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zboží (CISG). Následně probíhají diskuze o řešeném případu, při kterých hledáme argumenty, které budeme následně používat v písemném podání za žalobce. Nejpozději začátkem listopadu jsou studenti rozděleni do tří nebo čtyř skupin podle otázek řešených v zadání. Následně až do začátku prosince probíhá práce na písemných podáních, kdy studenti hledají zdroje, diskutují argumentaci a nakonec to všechno sepisují.

Zimní semestr tedy vrcholí sepsáním a odesláním písemných podání? A již zde se přikročí k sestavování týmu, který se případně účastní ústního kola, nebo předmět pokračuje i v letním semestru?

V podstatě ano. Na posledních seminářích po odevzdání písemného podání za žalobce probíhá první test ústní argumentace studentů a je vybrán užší výběr, který se zpravidla skládá z osmi studentů. Příprava podání za žalovaného probíhá od poloviny prosince do druhé poloviny ledna. Po odevzdání druhého podání začíná příprava ústních prezentací, kdy se tým s kouči setkává jednou až třikrát týdně a trénuje. Všech osm studentů se v únoru účastní jednoho nebo dvou prvních předturnajů, tzv. pre-mootů, a na základě jejich výsledků jsou vybráni čtyři finalisté.

Jak konkrétně ony pre-mooty vypadají? Je to něco, s čím se student na běžných moot courtech menšího rozsahu nesetká — jak fungují a mají nějaký vliv na finální umístění týmů, dají se zde nasbírat nějaké body?

Pre-Mooty jsou čistě tréninková setkání, na kterých mají týmy možnost otestovat své argumenty proti ostatním týmům. Některé z nich vyhlašují vítěze, ale mnoho z nich týmům pouze sdělí bodové ohodnocení z jednotlivých utkání. Kromě toho pre-mooty podporují společenský aspekt Vis Mootu, který je přinejmenším stejně důležitý jako samotná soutěž. S týmem se snažíme jezdit na co největší množství pre-mootů, když započítám i ty nejmenší, tak jsme jich letos stihli sedm, což je moc pěkné číslo.

Jestli si dobře vzpomínám, minimálně jeden z těchto pre-mootů se konal i u nás na fakultě, předpokládám, že stojí za návštěvu jak pro případné zájemce o moot, tak pro studenty všeobecně.
To je pravda, pražský pre-moot organizujeme každoročně už osm let a rozhodně stojí za návštěvu. Příští rok se bude konat v polovině března a studenti, kteří zvažují účast na Vis Mootu, jsou zváni. Vzhledem k tomu, jaký ohlas vzbudil letošní ročník, očekáváme, že příští rok bychom mohli opět pokořit rekordní počet týmů.

Splní-li tým písemnou fázi a případně se účastní i některého z pre-mootů, jak proces pokračuje dále?

Týden před Velikonocemi se všechny týmy sjedou do Vídně na ústní kola. V pátek se koná slavnostní zahájení v Konzerthausu a následně od soboty do úterý všechny týmy absolvují čtyři obecná kola, ve kterých se utkávají s náhodně zvolenými protivníky. Na základě výsledků v obecných kolech je v úterý večer vyhlášeno 64 nejlepších týmů, které postupují do vyřazovacích kol, která fungují jako playoff v hokeji. Vyřazovací kola probíhají od úterní noci do čtvrtečního poledne, kdy se ve finále střetnou dva nejlepší týmy a následně je vyhlášen vítěz celého→ ročníku. Vedle samotné soutěže probíhá nepřeberné množství doprovodného programu, který se skládá z konferencí, recepcí, koktejlů, přednášek a samozřejmě každý večer party.

Uvádíš, že konečný výběr probíhá z 64 týmů, to je velká konkurence na konečný souboj. Je oceněn pouze jeden, případně tři nejlepší týmy, nebo existuje více možností, jak se prosadit?

Ocenění se udělují ve čtyřech kategoriích, kromě týmové soutěže je zde také ocenění za výsledky v obecných kolech, které vyhrávají jednotlivci, a dvě ocenění za písemná podání, za každou stranu jedno. Honourable mention získá 64 nejlepších v každé kategorii a dále se v každé kategorii vyhlašují nejlepší tři. Každý tým, který postoupí do vyřazovacích kol tak získá honourable mention v soutěži týmů.

Přestaňte o tom přemýšlet a přihlaste se

To, co nejspíše zajímá většinu čtenářů, jsem si nechala na závěr — co bys doporučil studentovi, který zvažuje účast? Odvíjí se výběr do týmu od ročníku či absolvování některého z předmětů, nebo mají při posouzení přednost jiné parametry?

Základem je samozřejmě dobrá angličtina, všechno ostatní se dá za půl roku trvání soutěže naučit. Při výběru týmu se nedíváme ani na ročník ani na výsledky zkoušek, důležitá je pro nás schopnost argumentace a práce v týmu. Dobré zkušenosti máme se studenty, kteří si tyto dovednosti již osvojili skrze jiné aktivity, například debatní turnaje, práci ve spolcích, modely OSN nebo jiné moot courty. Studentovi, který zvažuje účast, bych proto doporučil, aby přestal zvažovat a přihlásil se. Za zkoušku nic nedá a může to pro něj být zkušenost, která mu změní život.

Co dalšího bys viděl jako přínos, krom zkušeností plynoucích ze samotné participace?

Tak samozřejmě je to velice cenný zářez do životopisu, který je zajímavý i pro mezinárodní advokátní kanceláře. To však není nutně to nejdůležitější. Vis Moot je především o lidech, kteří se ve Vídni každý rok setkávají. Atmosféra setkání několika tisíců studentů z celého světa, kteří půl roku pracovali na řešení stejného případu a nyní tu práci konečně mohou zúročit, je nepopsatelná.
Vidím zde spoustu přínosů, ale s čím musí student počítat na té druhé straně? Tuším, že hlavním problémem bude časová náročnost.

Je pravda, že Vis Moot je časově náročný. To však neznamená, že by účastníci od října do března nedělali nic jiného. V našich podmínkách je optimální, pokud jsou studenti schopní Visu dát v průměru alespoň jeden celý den týdně od října do ledna a dva dny týdně od ledna dále. Poslední dva týdny, které tým tráví na cestách již nepřetržitě, je potřeba Visu věnovat celé. Fakulta studenty, kteří se dostanou do užšího výběru, podporuje skrze individuální studijní plán, umožňující odložení zkoušek, a účelová stipendia, která pokryjí většinu nákladů. U pracujících studentů, kterých je poslední dobou většina, je to složitější, ale vždy jsme našli nějaký rozumný kompromis.

Podělíš se na úplný konec se čtenáři o svůj nejsilnější zážitek?

Nejsilnější zážitek byl určitě letos, když jsme konečně jako první český tým v historii poprvé postoupili do vyřazovacích kol. Po vyhlášení jsme tomu nejdříve vůbec nemohli uvěřit, takže jsme celou cestu na první vyřazovací kolo strávili hledáním v seznamu účastníků, zda tam není ještě nějaká jiná Charles University.

Vis Moot očima Báry Bečvářové, studentky z pražského týmu

Mohla bys čtenářům říci pár slov o tom, co ti Vis Moot přinesl?

Asi největší přínos mootingu tkví v tom, že nepředává ani tak informace, jako dovednosti. Detaily fiktivních sporů člověk rychle zapomene, ale schopnost číst a psát složité právní rozbory, strukturovaně argumentovat a veřejně vystupovat mu zůstane. Tak důkladné vyškolení v těchto oblastech žádná jiná aktivita na fakultě nenabízí a Vis jde navíc ještě o krok dál, protože celý probíhá v angličtině. Kromě toho Vis přináší i významný společenský a komunitní prvek. Týmů je totiž tolik, že v základních kolech je vzájemná rivalita minimální a neexistuje lepší příležitost pro networking než když několik set účastníků spolu absolvuje roadtrip Bělehrad-Budapešť-Vídeň. Všichni ex-mooties navíc mohou působit jako rozhodci, takže se stále můžete potkávat.

Jak by podle tebe měl vypadat ideální účastník Vis Mootu? Pro koho je soutěž vhodná?

Předně je třeba, aby byl student připraven investovat do Vis mnohonásobně víc, než vyžadují běžné předměty a studentské aktivity. Coachové navíc nejsou od toho, aby někoho nutili k aktivitě, a kdo se chce ucházet o účast, musí sám převzít iniciativu a překonat přirozený odpor k víkendu v knihovně. Přínosem pro tým jsou pak především ti, na které se dá spolehnout. Vis vyžaduje řešení desítek dílčích issues a nikdo nemá čas rešeršovat všechno, proto je nutné mít v týmu lidi, kteří odvedou svůj kus práce a mají touhu se dál zlepšovat.

S ohledem na pokročilost soutěže by bylo ideální absolvovat před Vis nějaký další moot, ale skvělí řečníci se každoročně rekrutují i z řad úplných nováčků, takže to není podmínkou. Díky délce přípravy se navíc dá bojovat i s různými neduhy, jakou je jistá jazyková neotesanost nebo přílišná nervozita.

Za rozhovor děkuji Báře Bečvářové ze čtvrtého ročníku.