Sociál

Martin Gregor: Ekonomové jsou příležitostí, ne hrozbou

„Zvítězily neopodstatněné obavy z toho, že by ekonomové na základě názvu začali utlačovat ostatní,“ vysvětluje Martin Gregor, co podle něj rozhodlo o odmítavém stanovisku senátu. „Do opakování tohoto projektu bych nedal ani joul energie, protože mě baví pracovat, ne lobbovat senátory. A to je to hlavní, co chybělo k úspěchu.“

Jak analyzujete výsledky hlasování o změně názvu v Akademickém senátu? Je podle Vás návrh na přejmenování definitivně odmítnut nebo se s ním pokusíte přijít ještě někdy v budoucnu?
Jednoduché řešení neprošlo, budou se hledat řešení jiná, složitější. Faktem je, že čtyřicet z padesáti nejlepších evropských univerzit má ekonomii či byznys v názvech fakult. A těch zbylých deset, které nic takového nemá, většinou pěstuje ekonomii jen marginálně. To se o nás rozhodně nedá říci. Existuje proto nenulová naděje, že Univerzitě Karlově abnormalita současné situace někdy dojde. Doufám jen, že ne limitně v nekonečnu.

Kde vidíte hlavní příčiny neúspěchu? Jaký z Vašich argumentů pro přejmenování se nepodařilo obhájit před odpůrci přejmenování a proč?
Zvítězily neopodstatněné obavy z toho, že by ekonomové na základě názvu začali utlačovat ostatní. Zmanipulovat ostatní pomocí pocitu ohrožení je úspěšná strategie, ohrožení je silná a bohužel veskrze negativní motivace. Nikdy jsem přitom nepochopil, jak by se něco takového ekonomům mělo podařit, nehlasovalo se přece o vysokoškolském zákonu či statutu univerzity. Vedle toho existovalo i několik dobrých protiargumentů proti novému názvu, s těmi se však dalo úspěšně polemizovat na základě zahraničních zvyklostí.

Překvapily Vás některé reakce, které se objevily během diskuzí v Opletalově ulici, v Jinonicích nebo na Hollaru?
Ve skrytu duše jsem se naivně těšil na pěkný racionální diskurs. Z velké části se ale ztrácel čas filipikami o nesouvisejících věcech či o vágních ohroženích. Na věcné argumenty a fakta bylo bohužel málo prostoru. Mnoho akademiků, musím přiznat, že i z IES, nebylo schopno držet se zadaného formátu. Z hlediska oponentů to byl samozřejmě racionální postup a jako teoretik strategických situací je plně chápu. Takže jsem paradoxně rád, že mi potvrdili, jak je teorie her relevantní pro běžný život.

Nejvíce divadelní „kusy“ předvedli někteří studentští senátoři nebo předseda senátu Petr Jüptner. Jeho nepodložené veřejné obvinění z korupce byla silná káva, na to nejsem zvyklý ani já, i když si silnou kávu dělám. Demagogickým výrokem, že máme jen „hloupé argumenty“ si nijak nezadal s novým středočeským hejtmanem. Na rozdíl od reálné politiky je ale v akademii něco podobného naštěstí spíš k smíchu.

Postupoval byste dnes jinak při procesu přesvědčování o prospěšnosti změny?
Samozřejmě, člověk se učil za pochodu. Původní návrh akcentoval standardy v Evropě. Tím nešlo prorazit, protože, přiznejme si to, evropské standardy tady většinu lidí nezajímají. Nezbylo než ukázat, že ekonomie má v lokálním měřítku jiný trh a že když fakulta není schopna na to reagovat aktivní politikou, měla by pomoci alespoň pasivně. Navzdory proklamacím o empatii to ale nestačilo, platí zde, že každý se má starat o sebe. Nakonec jsme přistoupili na čistý obchodní přístup, kdy jsme vysvětlili, co ekonomie přináší ostatním, zejména v institucionálním financování. To senátory nemohlo přesvědčit, protože studenti tyto přínosy osobně necítí a pokud ano, nemají obavu, že by o ně mohli přijít.

Na základě sporých věcných protiargumentů jsem se snažil prezentaci postupně zpřehledňovat. Čtenáři Sociálu se asi budou divit, ale až v samém závěru diskuse jsem se dozvěděl, že na webu FSV vznikla kromě stránky s návrhem i podstránka s názory ostatních institutů. Takže jsem vycházel z těch pár cenných věcných připomínek, co padly v plénu.

Nicméně proděkan pro PR pro tři poslední setkání stejně zamítl cokoli prezentovat. A to se slovy, že nesmíme nic prezentovat, i kdyby šlo jen o fakta. Na námitku jsme se dozvěděli, že „toto není diskuse o faktech“.

Neobáváte se zhoršení vztahů mezi instituty? Bude mít odmítnutí přejmenování dopad na spolupráci v rámci fakulty?
Myslím, že ne. Senátoři a předtím i členové vědecké rady vyjádřili svůj názor jasně. Aktivní jedinci na ostatních institutech jsou naštěstí odlišnou množinou, která má s touto množinou jen velmi malý průnik. Rozumní partneři myslím chápou, že kvalitní ekonomie je potřeba jako sůl a že způsobem, jakým ekonomii děláme na IES, pomáháme ostatním. Snad není ani těžké pochopit, že nechceme nikoho ovládnout - vždyť ekonomové ve vedení fakulty nikdy nic takového neudělali, spíš naopak. Ekonomové jsou příležitostí, ne hrozbou.

Jaké kroky máte v plánu podniknout k lepší propagaci IES? Které jste již podnikli? V budově IES jsem si všiml nových plakátů, které mají nalákat více uchazečů…
Plakáty vznikly velice narychlo. Na předposlední diskusi nám pan proděkan pro PR řekl, že za dva týdny bude Informační den UK, jestli nemáme nějaké materiály. Chtěli jsme je udělat, ale ne v takovém spěchu. Nakonec to vyšlo a plakáty i letáky myslím nejsou špatné, i když stále tvrdíme, že tohle má dělat fakulta, ne lidi, kteří by měli učit a dělat výzkum. Ale stačilo poznat pana proděkana Kučeru osobně a člověku hned došlo, že čekat něco od něj, to bychom se spíše dočkali Godota.

Připravili jsme si i materiály pro výroční konferenci České společnosti ekonomické. S nimi se k nám snažíme přilákat na doktorát studenty z jiných škol. Další věc bude propagace anglických programů. Chceme pokračovat ve vydávání newsletteru, protože ten zajímá střední školy, absolventy i sponzory.

V nejbližší době se budeme soustředit zejména na projekt návštěv středních škol, který organizuje E-klub a dále na informovanost klíčových médií. Potěšující byla nabídka konzultací z katedry marketingové komunikace, rádi se s nimi pobavíme o dalších možnostech propagace, snad z toho bude něco rozumného.

Nacházíte něco pozitivního na procesu snahy o přejmenování?
Cenné je odhalení, kdo kuje pikle, obvyklé i neobvyklé. Vezměte si například nečekané hlasování Vědecké rady poté, co na svoji výuku musel odejít prof. Mejstřík. To bylo vystřižené jak z laciného politického thrilleru.

Za nejdůležitější považuji, že i díky těmto diskusím jasně krystalizuje základní rozdíl mezi představami o směřování fakulty. Neleží mezi instituty, nýbrž v tom, kdo chce standardní evropskou školu a komu naopak svědčí teplíčko české kotliny, kde se chová jako lokální monopolista.

Věřím, že aktivní a cílevědomí studenti si toto v budoucnu uvědomí. Pořád si totiž myslím, že by studenti neměli být na UK proto, že jim tu někdo dá titul skoro zadarmo, nejlépe v kombinovaném studiu, ale proto, že dostanou stejné podmínky jako studenti jen o kousek dál na západ.

Foto: Anna Krýslová