Sociál

O nás bez nás

Akademický senát se poslední dobou stával terčem různých výtek. Myslím si však, že nemá smysl se je snažit vyvracet, často totiž nejsou příliš věcné, anebo se týkají věcí mimo kompetence AS. Velmi aktivní se v tomto smyslu jeví kolega Miro Grznár, který, aniž by se účastnil relevantních zasedání, se do AS opírá velmi často. Zasedání AS jsou veřejná, stejně jako projednávané dokumenty. Hosté mají dokonce možnost se na zasedáních k projednávaným věcem vyjádřit. Myslím, že tedy bylo plno času se do diskuse zapojit.

V obecné rovině bych rád zmínil, že AS nepřísluší vyjadřovat se k článkům v periodiku, které oficiálně s fakultou nemá nic společného (byť k ní neoficiálně patří). Stanovisko AS, že se seznámil s textem v časopisu Sociál, bylo vstřícné gesto, které ukazovalo, že se o studenty zajímáme. Z povahy textu neplynula žádná doporučení, která by bylo možné projednat (nehledě na to, že toto ani není standardní cesta vstupu podkladů na jednání AS). Čistě hypoteticky si nedokážu představit, že by se v zápisu z jednání PSP ČR objevila podobná zmínka o textu Blesku.

Jablkem sváru jsou nová pravidla pro přidělování stipendií na zahraniční pobyty. Je třeba si uvědomit, že nejde o sociální dávky, které by měly narovnávat finanční situaci studentů. Pokud ale přijmeme tezi Grznárova článku „Kde končí nezodpovědnost a ignorance členů Akademického senátu FSV?“, že tomu tak má být a bylo, je třeba jít hlouběji do problému. Grznár sugestivně píše: „(…) plní funkci Jánošíka naruby, protože bere všem občanům (daně) a dává pouze těm, kteří si to mohou dovolit…“. Tato myšlenka je založena na mylném předpokladu, že „všichni občané“ platí stejné daně. Není tomu tak nejen kvůli rozdílným příjmům, ale také z důvodů progresivní daňové sazby. Naopak na stipendia mají nárok všichni studenti, kteří vycestují. Tím navracím činnost fakultního Jánošíka jeho původnímu cíli.

Dále je zpochybňována technika vyplácení těchto stipendií (tj. po návratu na základě prokázaných nákladů), která je opět označena za diskriminační vůči sociálně slabším studentům. Tyto kvazi-argumenty jsou opět liché jako číslo 1 a každý jeho druhý následovník a předchůdce. Stačí se trochu rozhlédnout v nabídce bank, které nabízí produkty právě pro překlenutí takovýchto případů. Dokonce nabízejí i takové bezúročné období, které bezpečně stačí na splacení úvěru i po návratu. Jedinými náklady jsou tedy čas na vyřízení a eventuálně také poplatky za zpracování. Bavíme se však již o velmi krajní situaci. Nezapomínejme na fakt, že zde stále existuje možnost si na pobyt průběžně vydělat, chce to však tuto výdělečnou činnost naplánovat např. na první dva ročníky studia a ve třetím vyrazit na zahraniční pobyt. Je to ovšem o přístupu a někdo preferuje napadat AS.

Doporučuji zvážit, zda by nebylo vhodnější investovat energii do napsání článku srovnávajícího možnosti studentských půjček u různých bankovních domů. Očekávaná hodnota by pro čtenáře rozhodně byla vyšší, než jakou mají nepřátelsky laděné články (i když by, uznávám, asi takový článek byl méně zábavný).

Boril Šopov
student IES a senátor AS