Sociál

Paradoxy vysokého školství: srovnání FSS a FSV

Čím déle jsem na univerzitě v pozici vyučujícího, tím vážnější mám výhrady vůči systému, jakým funguje. Mohu mluvit jenom za to, co znám důvěrně - Masarykovu univerzitu v Brně a Karlovu univerzitu v Praze, respektive FSS a FSV. Na obou institucích jsem strávila pár let, a i když do Brna už jezdím jen zřídka, mám stále dost informaci o změnách, které tam probíhají. Přiznám se bez mučení, že FSS je na tom podle mě lépe, alespoň co se logistiky a atmosféry na fakultě týče. Přikládám malé srovnání (přátelé z FSV, nastražte uši a plačte).

Prostory

Fakulta sociálních studií v Brně disponuje krásnou, čtyřpatrovou budovou v centru města, kterou má sama pro sebe. Fakulta sociálních věd v Praze sídlí částečně v Opletalově ulici (IES), na Hollaru (IKSŽ) a v Jinonicích (IPS, IMS, ISS), kde sdílí budovu s dalšími dvěma fakultami. O dostačujícím počtu učeben či velkých kabinetech si můžeme nechat jen zdát.

Na FSS již za doby mých studií fungoval studentský bufet zvaný „Krmítko“. Pronajímatel student Vláďa Tůma udržoval cenu nápojů, pečiva i sladkostí nízko, o zkouškovém dával slevu na kafe, které vám nalily obzvlášť pěkné studentky-prodavačky (na to Vláďa dodnes dbá). Krmítko má barevné stěny, houpací křesílka a gauč. Kávu nebo čaj vám nalijí do vlastního oblíbeného hrnečku, který si tam můžete nechat. Za dob mých studií (léta Páně 2000) také ležíval na houpacím křesle erární medvěd, ke kterému se nervózní studenti tulili před zkouškou. Hned vedle Krmítka je čajovna a meditační místnost. Holky z gender studies si zase prosadily zřízení dětského koutku, kde jim studentky pedagogiky pohlídají mrně, zatímco jdou na přednášku nebo seminář.

„Na FSS již za doby mých studií fungoval studentský bufet zvaný Krmítko.“

A teď pražská realita: o čajovně, relaxaci a hlídání potomků se ani nemusíme bavit. FSV má v Jinonicích menzu, do které chodí odhadem jen hrstka statečných, a bufet, který připomíná závodní jídelnu s bakelitovými stoly a židličkami. Obsluhují tam postarší nerudné dámy v bílých pláštích – což o to, to je detail, kterým si nenechám zkazit zažívání. Podstatnější je, že ceny nejsou mírné a výběr značně omezený. Změny (alespoň podle šuškandy, která nemusí být pravdivá) prosadit nelze, neboť menza a bufet patří Správě budov a zařízení UK a na pořádném řešení se tři fakulty obývající budovu v Jinonicích stejně neshodnou.

FSS v Brně má vůči FSV v Praze několik podstatných výhod: iniciativní vyučující, pevně nastavená pravidla chování mezi studenty a vyučujícími, vizi, kam by měla fakulta směřovat, a schopnost prosadit své návrhy na katederní, fakultní i celouniverzitní úrovni.

Karty, karty a zase karty

Když jsem v šerém dávnověku začala studovat na FSS, vyfotili mě při zápisu na ISIC, který jsem potom používala ke vstupu do všech knihoven Masarykovy univerzity i do Moravské zemské knihovny, jako čtenářský průkaz k výpůjčkám knih, v menze, ke kopírování a tisku a ke vstupu do počítačových učeben (otevřených 24 hodin 7 dní v týdnu).

Je pravda, že na FSV probíhá pomalá centralizace všech průkazek. Ale ještě v roce 2003 jsem obdržela ISIC na Hostivaři, čtenářský průkaz v knihovně v Jinonicích, průkazku do menzy u jednoho okýnka a konečně průkazku ke kopírování a tisku u dalšího okýnka! Moje peněženka se ježila kartami všeho druhu tak, že nešla dopnout. Díky bohu za současný pokrok, kdy už na všechno na FSV snad stačí pouhý ISIC.

„Hned vedle Krmítka je čajovna a meditační místnost.“

Elektronický systém

Masarykova Univerzita v Brně přešla kompletně na elektronický systém od zapisování předmětů a zapisování se na zkoušky, přes vkládání výsledků zkoušek, sledování počtu prošvihnutých termínů i vypočítávání percentilu (studijním průměru ve srovnání s kolegy ve vašem oboru). V posledních letech přibyla možnost elektronického odevzdávání seminárních prací, čímž se také zajistilo, že práce jsou odevzdávány v termínu. Student je také při testech znám pouze pod svým identifikačním číslem, což znesnadňuje, i když nikoli znemožňuje, protekci.

Zatímco na FSS nemusí vyučující se studentem přijít mimo vyučování do osobního styku, na FSV se všichni „tak nějak známe“ a „přece se dohodneme“.

Univerzita Karlova zavedla nejprve systém Tajemník (patrně od slova „tajemný“, neboť v tom krátkém období, kdy jsem ho užívala i já, se mi do něj nepodařilo pořádně proniknout) a po té SIS. Chválím moudrou hlavu, která se pro zavedení systému rozhodla. Leč čas je nejspíš na univerzitě s více než šesti stoletími tradice veličinou relativní. Z vlastní zkušenosti vím, že dosud ne všichni studenti pochopili, že se mají na zkoušky přihlašovat. Ne všichni vyučující pochopili, že mají vkládat známky do systému a nevyvěšovat je tu na nástěnku, tu na dveře své kanceláře, tu je rozesílat mailem. Zdálo se mi také, že pro mnohé studenty byl dost velký šok, když zjistili, že mají nárok na jeden řádný a dva opravné termíny. Řešili to chozením na předtermíny nebo rafinovaně tím, že se na zkoušku nezapsali a přišli to prostě „zkusit“. Znám případy, kdy potící se a plačící se studenti vstupovali ke konci zkouškového do kanceláří svých vyučujících, aby byli zkoušeni znovu a znovu, případně ještě ústně, protože mají „jakýsi blok“, který jim zabraňuje se na zkoušku naučit pořádně. Při následném pohovoru s kolegy vyplynulo, že někteří studenti mají tento tajemný blok či alergii skoro na všechny předměty.
Ano, možná to má i své výhody. Zatímco na FSS nemusí vyučující se studentem přijít mimo vyučování do osobního styku, na FSV se všichni „tak nějak známe“ a „přece se dohodneme“.

Plagiátorství

Na FSS se rozhodli vzdělávat studenty metodou cukru a biče. Všechny práce, ať už jde o seminárky, bakalářky nebo magisterské práce, projede software, který odhalí opsané a neozdrojované pasáže vydávané za vlastní. Pokud je padělek odhalen a jde-li o závažný případ nebo recidivu, čelí student disciplinární komisi, jež ho může ze studia vyloučit.

Než moudré rady seznají, že UK přestává být konkurenceschopná v boji o studenty a spojení „absolvent UK“ je dokonale prázdným pojmem, možná jí zbude už jen ta s láskou oprašovaná tradice.

Ze zápisu, který je dostupný na internetu, vyplývá, že před několika lety přišli členové akademického senátu z FSV s námětem zakoupit podobný systém. Návrh byl však zamítnut, neboť systém je prý drahý. Vyučující to vyřešili po svém. Některým je to jedno, jiní vkládají po večerech pasáže odevzdaných prací do googlu a hledají podobnosti sami. Disciplinární komise se zabývá jen opravdu velkými případy, seminárky a závěrečné práce vážně nikdo nebere.

Co je ten závažný případ? Třeba to, co se děje právě teď: na jednom z institutů FSV opsala studentka podstatnou část své diplomové práce. Mladý oponent si dal tu práci a našel pomocí googlu opsané pasáže. Komise se zachovala mírně a navrhla podmínečné vyloučení. Studentka svou chybu však ani v nejmenším neuznala, na oponenta poštvala manžela a obvinila jej i ze svých zdravotních problémů, které jí posudkem způsobil.

Webové stránky FSS.

Prázdný titul

Ať se na to dívám z jakéhokoli úhlu pohledu, vychází mi, že FSS v Brně má vůči FSV v Praze několik podstatných výhod: iniciativní vyučující, pevně nastavená pravidla chování mezi studenty a vyučujícími, vizi, kam by měla fakulta směřovat, a schopnost prosadit své návrhy na katederní, fakultní i celouniverzitní úrovni. Možná pomáhá, když se prof. Petr Fiala z vedoucího brněnské katedry politologie stane napřed děkanem a následně rektorem Masarykovy Univerzity, nebo když bývalý rektor Masarykovy Univerzity Jiří Zlatuška zasedne v zastupitelstvu města Brna… Každopádně to ukazuje na to, že Masarykova Univerzita má kontakty a „zastání“.

Uznávám, že UK je obrovský moloch, který není jednoduché řídit a kde mají větší váhu při rozhodování některé obory a některé fakulty. Moloch, kde část prostředků ročně spolyká jen údržba historických budov. A kde se změny dělají jen plíživě, nikoli metodou „velkého třesku“.

A to je strašná škoda, protože než moudré rady seznají, že UK přestává být konkurenceschopná v boji o studenty a spojení „absolvent UK“ je dokonale prázdným pojmem, možná jí zbude už jen ta s láskou oprašovaná tradice.

Autorka: (anonymní) Sloupkařka, [email protected]
Foto: Martin Benda